Popis: Malý nebo středně velký, harmonicky stavěný pes bez srsti. Lebka poměrně široká, s delším čenichem. Běžné je chybění premolárů, někdy i několika řezáků. Chudozubost u naháčů geneticky souvisí se ztrátou srsti, a proto není na výstavách penalizována. Oči středně velké, mandlového tvaru. Uši velké (až 10 cm) a výrazné. Tělo mírně obdélníkového formátu. Hřbet rovný, hrudník sahající až k loktům, břicho vtažené. Ocas dlouhý, jemný, dosahující k hleznům. Kůže hladká, měkká, jemná a na dotek teplá (kolem 40 stupňů Celsia). Jemná srst se v nepatrném množství může vyskytovat jen na temeni a v týle, případně i na tlapkách a na konci ocasu. Úplné absenci srsti se však dává přednost. Zbarvení: břidlicové, černé, tmavě rudošedé, játrové, bronzové, pokud možno celistvé.

Charakteristika: Klidný nebojácný pes, pozorný a bystrý. Málokdy štěká, zato se projevuje širokou škálou zvuků od vytí přes kňučení až po vrnění. K cizím je velmi nedůvěřivý, k rodině však milý.
Zvláštní nároky: Jako všichni naháči málo odolný vůči chladu. Na slunci se může spálit.
Užití: Luxusní společenské plemeno, které dobře hlídá.
Výskyt: Patří k nejvzácnějším plemenům. Vyskytuje se i u nás.
Možná záměna: S peruánským naháčem, který má menší uši, většinou složené dozadu, a vesměs mu chybí celistvé syté zbarvení mexických naháčů.
