close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2008

Maďarský ohař (vizsla)

15. listopadu 2008 v 21:07 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Spíše menší a lehčí, mimořádně ušlechtilý ohař. Hlava suchá, ušlechtilá, dobrých proporcí, s mírným stopem. Oči oválné, v barvě ladící s barvou srsti. Uši středně dlouhé, poněkud vzadu a středně vysoko nasazené, ploše přiléhající k lícím, tvaru zakulaceného V. Krk středně dlouhý, mírně klenutý, dobře osvalený, bez rušivého laloku nebo vrásek. Tělo silné, dobrých proporcí, mírně obdélníkové, s výrazným kohoutkem. Hřbet rovný, hrudní koš středně široký, dosahující až k loktům. Končetiny rovné, silných kostí, pánevní dobře osvalené. Ocas relativně nízko nasazený, středně silný, kupíruje se na tři čtvrtiny délky.
Srst: a) krátkosrstý maďarský ohař - krátká, rovná, přiléhající a drsná, na uších sametová, na ocase delší
b) drsnosrstý maďarský ohař (považovaný za samostatné plemeno) - tvrdá, drsná, přiléhavá krycí srst dlouhá 2 - 4 cm, s hustou podsadou.
Zbarvení: různé odstíny žluté až rezavé.
Charakteristika: Pes jemného a ušlechtilého vzezření i chování, přitom silný a temperamentní. Velmi společenský a přátelský ke všem lidem, lehko ovladatelný a snadno cvičitelný. Má vynikající lovecké vlastnosti: skvělý nos, pevné vystavování, spolehlivé aportování.
Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivé a jemné zacházení a dost pohybu.
Užití: Všestranný lovecký pes, stále častěji chovaný jako pes rodinný a společenský.
Výskyt: U nás vzácný, v cizině, zvláště v USA, jeho obliba stoupá.
Možná záměna: Od ostatních hladkosrstých ohařů se liší typickou zlatou barvou a jemnější tělesnou stavbou.

Maďarský chrt

15. listopadu 2008 v 21:06 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký vysokonohý hladkosrstý chrt, ani příliš jemný, ani hrubý. Hlava klínovitá, s prostornou mozkovnou a jen málo zašpičatělým čenichem, který je stejně dlouhý jako mozkovna. Oči středně velké, tmavé. Uši vysoko nasazené, ve tvaru písmene V, většinou klopené dozadu, při pozornosti mírně zdvižené. Krk dlouhý, silný, elegantní. Tělo obdélníkového formátu, výrazně osvalené, hrudník hluboký a poměrně široký, poskytující dostatek prostoru srdci a plícím, břicho mírně vtažené. Hřbet pevný, rovný nebo nepatrně klenutý, záď široká a jen mírně spáditá. Končetiny dlouhé, rovné, dobře zaúhlené. Ocas středně vysoko nasazený, sahající k hleznům, zavěšený, při vzrušení se zvedá až do horizontální roviny. Srst krátká, hladká, v zimě s bohatou podsadou. Zbarvení: jakékoliv, vyskytující se u chrtů.
Charakteristika: Rychlý a vytrvalý pes, oproti ostatním hladkosrstým chrtům výrazně otužilejší a nenáročnější. Má poněkud rezervovanou povahu, ke svým lidem je však milý.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu a pochopení pro povahové zvláštnosti.
Užití: V Maďarsku prý dodnes používán ke štvanicím na zajíce. I když se dobře uplatní na dostizích, setkáme se tam s ním jen zřídka.
Výskyt: Mimo Maďarsko chován jen ojediněle.
Možná záměna: S grejhaundem, oproti kterému je menší, má hrubší srst, větší uši a působí méně ušlechtile.

Lvíček

15. listopadu 2008 v 21:06 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý živý psík, díky střihu připomínající lva. Hlava krátká, s poměrně širokou lebkou. Oči velké, kulaté, inteligentního výrazu, nesmí být malé, mandlové ani vypouklé. Uši zavěšené, dlouhé, dobře osrstěné. Tělo krátké, dobrých proporcí, harmonické a pevné. Končetiny rovné a úzké, s malými kulatými tlapkami. Ocas středně dlouhý, ostříhaný nakrátko, jen na konci se ponechává střapec. Srst poměrně dlouhá, zvlněná, ne však kadeřavá nebo příliš hladká. Zbarvení: všechny barvy včetně skvrnitých, přednost se však dává bílé, černé a citrónově žluté.
Charakteristika: Temperamentní, pohyblivý pes elegantních pohybů, mrštný a rychlý, velmi hravý. Navzdory luxusnímu zjevu je to silné, vytrvalé a odolné zvířátko, milující dlouhé procházky. Velmi oddaný a přizpůsobivý společník.
Zvláštní nároky: Srst vyžaduje určitou péči, především 3x - 4x za rok střihovou úpravu. Jinak stačí pročesání 2x do týdne.
Užití: Univerzální společenský pes pro všechny věkové kategorie.
Výskyt: Celosvětově patří k vzácnějším plemenům, u nás se jeho chov v poslední době slibně rozvíjí.
Možná záměna: S trpasličím pudlem, jehož srst však je kudrnatější, má vždy ostříhanou čenichovou partii a kratší ocas.

Luzernský švýcarský honič

15. listopadu 2008 v 21:05 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký elegantní honič téměř čtvercového tělesného rámce. Hlava dlouhá, úzká, ušlechtilá. Uši zavěšené pod linií očí, musí dosahovat alespoň ke špičce nosu, dole zakulacené, porostlé jemnou srstí. Krk dlouhý, elegantní, svalnatý. Tělo s ušlechtilou hřbetní linií, pevným a rovným hřbetem, hlubokým, ale ne příliš širokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Končetiny suché, mohutně osvalené, ale nesmí působit těžce. Ocas středně dlouhý, tvoří prodloužení zádě, v klidu a při chůzi svěšený, při vzrušení nad hřbetní linií. Srst krátká, hladká, hustá, na uších a na hlavě velmi jemná. Zbarvení: skvrnitý modrý.
Charakteristika: Živý, silný a vytrvalý lovecký pes s výborným nosem. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, jinak spíše uzavřená.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a velmi důsledný výcvik přivolání. Veškerá výchova musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým.
Užití: Lovecký pes, použitelný jako honič i barvář. Někdy chován i jako příjemný společník.
Výskyt: Ve Švýcarsku poměrně běžný, občas chován i jinde v Evropě. Trikolorní bernský honič je pravidelně odchováván i u nás.
Možná záměna: S jinými, vesměs velmi vzácnými evropskými honiči (modrý gaskoňský, ariežský, jugoslávský aj.), z nichž je zřejmě nejušlechtilejší a nejjemnější.

Lhasa apso

15. listopadu 2008 v 21:05 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý, robustní, bohatě osrstěný pes. Hlava s užší lebkou, rovným čelem a vyznačeným stopem, čenich tvoří třetinu její celkové délky. Celou hlavu pokrývá bohatá srst, spadající přes oči a tvořící vous a knír. Oči tmavé, středně velké, směřující dopředu. Uši převislé, bohatě osrstěné. Krk silný a dobře klenutý. Končetiny rovné, dobře osvalené, bohatě osrstěné. Tělo kompaktní, s dlouhým hrudním košem a hřbetem delší, než je kohoutková výška. Ocas vysoko nasazený, nesený přes záda, na konci může být zalomený, vždy bohatě osrstěný. Srst dlouhá, pevná, ne vlnitá nebo hedvábná. Zbarvení: zlaté, pískové, medové, šedé, černé, bílé, hnědé i dvoubarevné.
Charakteristika: Velmi sebevědomý a vyrovnaný pes, který si vždy zachovává značnou nedůvěřivost a odstup vůči cizím. Přiměřeně živý, velmi silný, mrštný a hbitý. Často poněkud tvrdohlavý, se snahou zaujmout dominantní postavení.
Zvláštní nároky: Lhasy apso je nezbytné od mládí důsledně vychovávat. Dlouhá srst vyžaduje pravidelné pečlivé rozčesávání.
Užití: Dobrý společník. Ostražitý hlídač.
Výskyt: Nepříliš vzácné společenské plemeno.
Možná záměna: S podobným ši-tzu, který je menší a má zkrácenou čenichovou partii. S tibetským teriérem, jenž je výrazně vyšší a nemá tak dlouhou srst.

Leonberger

15. listopadu 2008 v 21:04 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký, silný a mohutný pes lvího vzezření, obdélníkového tělesného rámce. Hlava hluboká, bez vrásek, hrdě vztyčená. Čenich hluboký, nevybíhající do špičky. Uši vysoko nasazené, spadající. Středně velké hnědé oči s typickým dobromyslným výrazem. Končetiny ne příliš vysoké, svalnaté, rovné, se silnými kostmi. Hluboký hrudní koš, rovný hřbet, silná bedra. Ocas bohatě osrstěný, vždy zpola spuštěný. Srst dlouhá, bohatá, ale nechávající vyniknout tělesné tvary. Typické zlatožluté lví zbarvení s černou maskou.
Charakteristika: Velmi klidný, vlídný, dobromyslný pes, s nímž je navzdory velikosti snadné pořízení. I bez výcviku je dobrým hlídačem. Velmi miluje děti a k lidem i ke zvířatům se chová neagresivně.
Zvláštní nároky: Tento mimořádně velký pes potřebuje hodně kvalitní potravy a dostatečný prostor. Měl by být celoročně ubytován na zahradě. Vzhledem k hmotnosti leonbergera se u něj dosti často setkáváme s dysplazií kyčelních kloubů a případní zájemci by si proto měli brát štěně jen z chovu, který touto chorobou nebyl zasažen.
Užití: Dobře hlídá i rozlehlé pozemky a objekty, výborný společník.
Výskyt: V poslední době stále oblíbenější, u nás se ročně zapisuje několik stovek štěňat.
Možná záměna: Vzhledem k typické barvě a dlouhé srsti nepravděpodobná.

Landseer

15. listopadu 2008 v 21:03 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký, silný pes harmonických proporcí, výrazně obdélníkového tělesného rámce. Hlava široká a masivní, s hlouběji uloženýma mandlovýma očima. Trojúhelníkové středně velké uši se zaoblenou špičkou. Délka trupu se rovná dvěma délkám hlavy. Hluboký, prostorný, výrazně klenutý hrudník. Ocas silný, dosahující nejdále k hleznům, bohatě osrstěný. V klidu směřuje dolů s mírným zahnutím na konci, při pohybu vodorovný. Srst s výjimkou hlavy dlouhá, hustá a jemná v bílé barvě s černými plotnami.
Charakteristika: Platí o něm totéž co o novofundlandském psu - je důstojný, klidný, vyrovnaný, přátelský k lidem i ke zvířatům.
Zvláštní nároky: Vyžaduje pravidelné kartáčování. Měl by být celoročně umístěn venku. Miluje vodu.
Užití: Původně rybářský, dnes společenský pes, ale i dobrý hlídač a záchranář.
Výskyt: Vždy byl chován méně běžně než novofundlandský pes. Jeho počty u nás se pohybují v desítkách.
Možná záměna: Záměnu s novofundlandským psem vylučuje černobílé zbarvení. Kromě toho je landseer o něco vyšší a lehčí.

Lakeland teriér

15. listopadu 2008 v 21:03 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý drsnosrstý teriér harmonické tělesné stavby. Hlava ve vyváženém poměru k tělu, čenichová a lebeční partie jsou stejně dlouhé, silné čelisti. Oči tmavé nebo barvy lískového oříšku. Uši malé, tvaru písmene V, dopředu klopené. Krk mírně klenutý, bez laloku. Tělo kvadratické, s úzkým hrudníkem a krátkým, silným hřbetem. Končetiny silné a svalnaté, s malými uzavřenými tlapkami. Ocas vysoko nasazený, vesele vzhůru nesený, kupírovaný. Srst hustá, drsná. Zbarvení: černo-tříslové (black and tan), modro-tříslové (blue and tan), červené (ne však sytě), pšeničné, játrově hnědé, vzácněji modré a černé.
Charakteristika: Sportovně - elegantnímu zjevu odpovídá energické a kurážné chování. V nezmenšené míře si uchoval loveckou náruživost, ostrost na škodnou, vytrvalost i odolnost.
Zvláštní nároky: Hodí se pro energického, sportovně založeného majitele. Srst se 3x - 4x ročně upravuje trimováním, které je poměrně složité a mělo by být svěřeno odborníkovi.
Užití: Lovecký pes - norník, použitelný i na povrchové práce. V Anglii je dnes považován spíše za společenského psa, u nás je však stále lovecky využíván.
Výskyt: Málopočetné plemeno, stále zůstávající ve stínu velšteriéra.
Možná záměna: S velšteriérem, od něhož se liší menší velikostí a větší paletou barev. Černotříslový lakeland má vždy méně syté barvy.

Kuvaszs

15. listopadu 2008 v 21:02 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký bílý pastevecký pes obdélníkového tělesného rámce. Hlava silná, ale ušlechtilá, s oblou mozkovnou. Čenichová partie široká, dlouhá a silná, postupně se zužující, ne však špičatá. Oči šikmé, mandlové, tmavohnědé. Uši vysoko nasazené, zavěšené, nahoře poněkud odstávající, dole přiléhající k hlavě. Krk středně dlouhý, dobře osvalený, bez laloku. Tělo s velmi hlubokým, ze stran zploštělým hrudníkem, hřbet středně dlouhý, záď srázná, břicho mírně vtažené. Končetiny dlouhé, svalnaté, pánevní strmé. Ocas nízko nasazený, dosahuje k hleznům, na konci zahnutý. Srst mírně zvlněná, středně dlouhá, na krku tvoří límec, jen na hlavě, uších a na předních stranách končetin a na tlapách kratší. Zbarvení bílé, případně barvy slonové kosti.
Charakteristika: Silný, neohrožený a neústupný pes. K cizím velmi nedůvěřivý a sveřepě bránící svěřené území, pánovi však oddaný. Odolný, otužilý, velmi vytrvalý.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, pokud možno na co největším pozemku. Do měst se nehodí.
Užití: Původně hlídač ovčích stád, dnes spolehlivý strážce čehokoliv.
Výskyt: U nás se nevyskytuje, ve své maďarské vlasti je však oblíbený a používá se dodnes i ke svému původnímu poslání.
Možná záměna: Od velmi podobného, u nás mnohem běžnějšího slovenského čuvače se odlišuje více zvlněnou srstí a o něco větší velikostí. Totéž platí i o podhalaňském pasteveckém psu.

Knírač velký

15. listopadu 2008 v 21:02 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Hrubosrstý kompaktní pes čtvercového formátu. Hlava silná a protáhlá, opticky ji zvětšuje vous, který vytváří dojem hranatosti. Uši jsou vysoko nasazené, překlopené dopředu ve tvaru písmene V nebo malé vzpřímené stojící (dříve obvyklé kupírování uší je dnes u nás zákonem zakázáno). Hřbet krátký, mírně spáditý, s lehce zaoblenou zádí. Ocas vysoko nasazený a zkrácený asi na tři obratle. Srst drátovitá, drsná a hustá, s typickým vousem a výrazným obočím. Zbarvení: černé, pepř a sůl, u malých kníračů i černostříbřité a bílé.
Charakteristika: Velmi temperamentní, bystrý a pozorný pes. Velcí knírači jsou klidnější a rozvážnější, malí zase o poznání živější a uštěkanější. Mimořádně inteligentní, učenliví, nebojácní psi sportovní postavy i ducha. Pohybují se rádi a hodně, potřebují někde vybít svůj temperament. Většinou se ve výborné kondici dožívají vysokého věku.
Zvláštní nároky: Knírači jsou psi nenároční na ubytování (v bytě i celoročně venku) i na běžnou péči. Je nutno je však třikrát až čtyřikrát za rok otrimovat, protože bez úpravy srsti rychle ztrácejí svou eleganci a krásu. Všichni knírači potřebují důslednou výchovu a výcvik od útlého mládí, protože jinak při jejich temperamentu mohou nastat problémy (s přivoláním, konflikty s jinými psy apod.). Učí se však ochotně a rádi a při troše snahy dva menší rázy zvládne i začátečník.
Užití: Všichni knírači jsou u nás považováni za služební psy. Mohou skládat i nejvyšší zkoušky z výkonu a zúčastňovat se všech soutěží. Malý knírač bývá doporučován jako nejlepší pes pro mladé, začínající sportovní kynology. Právě výcvik tohoto rázu je u nás velmi rozšířen, existují speciální cvičiště a také soutěže a zkoušky jen pro malé knírače. Velký knírač se hodí vzhledem ke své síle a ne zcela poddajné povaze spíše pro zkušenější kynology. Střední knírači bývají mimořádně temperamentní, přesto je lze zároveň s malými knírači doporučit sportovně založeným lidem i jako výborné společníky. Všichni knírači jsou dobrými hlídači.
Výskyt: Knírači jsou velmi oblíbeným a často chovaným plemenem. U nás je nejběžnější knírač malý, pak následuje střední a nakonec velký.
Možná záměna: Neupraveného malého knírače by snad bylo možno zaměnit s velmi vzácným a u nás se nevyskytujícím opičím pinčem, který však má výrazně zkrácenou čenichovou partii. Na výstavě, kde je knírač správně upraven, je záměna vyloučena. Velký knírač se trochu podobá černému ruskému teriérovi (ostatně spolupodílel se na jeho vzniku). Ten však je větší, působí mohutnějším dojmem a ponechává se mu mnohem více srsti, která je mírně zvlněná.

Knírač střední

14. listopadu 2008 v 19:54 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Hrubosrstý kompaktní pes čtvercového formátu. Hlava silná a protáhlá, opticky ji zvětšuje vous, který vytváří dojem hranatosti. Uši jsou vysoko nasazené, překlopené dopředu ve tvaru písmene V nebo malé vzpřímené stojící (dříve obvyklé kupírování uší je dnes u nás zákonem zakázáno). Hřbet krátký, mírně spáditý, s lehce zaoblenou zádí. Ocas vysoko nasazený a zkrácený asi na tři obratle. Srst drátovitá, drsná a hustá, s typickým vousem a výrazným obočím. Zbarvení: černé, pepř a sůl, u malých kníračů i černostříbřité a bílé.
Charakteristika: Velmi temperamentní, bystrý a pozorný pes. Velcí knírači jsou klidnější a rozvážnější, malí zase o poznání živější a uštěkanější. Mimořádně inteligentní, učenliví, nebojácní psi sportovní postavy i ducha. Pohybují se rádi a hodně, potřebují někde vybít svůj temperament. Většinou se ve výborné kondici dožívají vysokého věku.
Zvláštní nároky: Knírači jsou psi nenároční na ubytování (v bytě i celoročně venku) i na běžnou péči. Je nutno je však třikrát až čtyřikrát za rok otrimovat, protože bez úpravy srsti rychle ztrácejí svou eleganci a krásu. Všichni knírači potřebují důslednou výchovu a výcvik od útlého mládí, protože jinak při jejich temperamentu mohou nastat problémy (s přivoláním, konflikty s jinými psy apod.). Učí se však ochotně a rádi a při troše snahy dva menší rázy zvládne i začátečník.
Užití: Všichni knírači jsou u nás považováni za služební psy. Mohou skládat i nejvyšší zkoušky z výkonu a zúčastňovat se všech soutěží. Malý knírač bývá doporučován jako nejlepší pes pro mladé, začínající sportovní kynology. Právě výcvik tohoto rázu je u nás velmi rozšířen, existují speciální cvičiště a také soutěže a zkoušky jen pro malé knírače. Velký knírač se hodí vzhledem ke své síle a ne zcela poddajné povaze spíše pro zkušenější kynology. Střední knírači bývají mimořádně temperamentní, přesto je lze zároveň s malými knírači doporučit sportovně založeným lidem i jako výborné společníky. Všichni knírači jsou dobrými hlídači.
Výskyt: Knírači jsou velmi oblíbeným a často chovaným plemenem. U nás je nejběžnější knírač malý, pak následuje střední a nakonec velký.
Možná záměna: Neupraveného malého knírače by snad bylo možno zaměnit s velmi vzácným a u nás se nevyskytujícím opičím pinčem, který však má výrazně zkrácenou čenichovou partii. Na výstavě, kde je knírač správně upraven, je záměna vyloučena. Velký knírač se trochu podobá černému ruskému teriérovi ( ostatně spolupodílel se na jeho vzniku). Ten však je větší, působí mohutnějším dojmem a ponechává se mu mnohem více srsti, která je mírně zvlněná.

King Charles španěl

14. listopadu 2008 v 19:54 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý jemný psík s delší srstí. Hlava poměrně velká, s klenutou lebkou, velmi krátkou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči velké a tmavé, uložené daleko od sebe. Uši nízko nasazené, zavěšené, přiléhající k lícím, velmi dlouhé a bohatě osrstěné. Krk středně dlouhý, klenutý, s hrdě nesenou hlavou. Končetiny kratší a rovné, s kulatými kočičími tlapkami. Tělo s širokým a hlubokým hrudníkem, krátkým a rovným hřbetem. Ocas nikdy není nesený nad hřbetní linii, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, hedvábná, rovná, případně lehce zvlněná. Zbarvení: černo-tříslové (black and tan), červené (ruby), bílo-kaštanové (blenheim) a trojbarvené (trikolor).
Charakteristika: Velmi přátelský, milý a přizpůsobivý, méně pohyblivý než "kavalír". Inteligentní, chápavý a tvárný.
Zvláštní nároky: Péče o srst sice není příliš náročná, ale pravidelné pročesávání je nezbytné. Stačí mu kratší procházky.
Užití: Ryze společenský pes, ideální do měst i pro starší lidi.
Výskyt: Nepoměrně vzácnější než "kavalír", u nás je pravidelně odchováván.
Možná záměna: S kavalírem, který je větší, sportovnější, má delší čenich. S japonským činem, jenž je menší, křehký a pouze černo či hnědobílý.

Kerry blue teriér

14. listopadu 2008 v 19:53 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký elegantní a proporcionální pes nápadné modré barvy. Hlava odpovídající tělu, dlouhá, bohatě osrstěná. Oči tmavé nebo oříškově hnědé, uši menší, ve tvaru písmene V, klopené dopředu. Hřbet středně dlouhý, rovný, hrudník hluboký a široký. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný, nesený vzpřímený. Srst měkká a vlnitá. Zbarvení: modré v různých odstínech (jen mladí psi do 18 měsíců mohou být černí).
Charakteristika: Pravý teriér: temperamentní, energický, pozorný, přirozeně ostrý. Jeho reakce jsou rychlé až překotné, povaha poněkud tvrdohlavá. K rodině je však láskyplný a pánovi bezmezně oddaný.
Zvláštní nároky: Výchova není snadná a vyžaduje důslednost, ale i pevné nervy. Často vyhledává potyčky s jinými psy. Hodí se pro lidi s podobnou povahou, jakou má sám: energické a rázné. Srst se několikrát do roka upravuje stříháním. Úpravu je nutno svěřit odborníkovi.
Užití: Dříve lovecký, dnes už jen společenský pes, který však dobře hlídá.
Výskyt: Ani vzácný, ani široce rozšířený. Jeho chov má u nás svou tradici.
Možná záměna: Vzhledem k ojedinělé modré barvě nepravděpodobná.

Italský chrtík (Piccolo Levriero Italiano, Italian Greyhound)

14. listopadu 2008 v 19:46 | Kačka |  Psí plemena- lovecká
ANGLICKÝ NÁZEV:
ital.: Piccolo Levriero Italiano, angl. Italian Greyhound
PŮVOD:
Kořeny plemene sahají až do starověkého Egypta, italští chrtíci mají původ v miniaturních chrtech ze severní afriky.
Pravděpodobně nebyl italský chrtík ve své minulosti nikdy ničím jiným, než společenským psem. Je jím již déle než dva tisíce let. Jeho existence na egyptském královském dvoře jako by předurčila jeho další oblibu. Vždy byl chován především příslušníky královských a šlechtických rodů, často býval společníkem vysoce postavených dam. Jedním z mnoha jeho příznivců byl Bedřich Veliký (pruský král), který měl údajně okolo padesáti chtíků na svém císařském dvoře.
Býval často zbytečně hýčkán, ba rozmazlován. Populárním, a tedy hojně chovaným, se stal v 19. století. Bohužel to na plemeno mělo negativní vliv.
Proto od počátku dvacátého století probíhala regenerace chovu. Dnešní podobu italský chrtík získal ve čtyřicátých letech dvacátého století
POPIS:
Hlava je dlouhá, tě­lesný formát je kvadratický, tělesné li­nie a tvary ve zmenšení připomínají greyhounda a zejména arabského chrta - sloughi, celek je ovšem jemnější a elegantnější, což zdůrazňuje zvýšená pohyblivost a půvabné postoje. Je o něm možno hovořit jako o vzoru elegance a vybraných způsobů. Je čilý, inteligentní a něžný.
Hlava - je dlouhá, její celková délka se rovná 4/10 kohoutkové výšky. Mozkovna a čcnichová partie jsou stejně dlouhé. Prodloužená linie mozkovny je rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Stop je jen velmi málo vyznačen. Mozkovna je plochá. Kůže na hlavě je hladká, jemná. Nadočnicové partie musejí být jemně modelované.
Nos - musí být tmavě pigmentován, přednost se dává černé barvě. Zuby - musí být zdravé, skus je nůžkový, úplný. Čenichová partie - je zašpičatělá, okraje pysků jsou tmavě pigmentované. Pysky jsou jemné, přiléhající, i v koutcích dokonale uzavřené.
Oči - velké, výrazné, ani zapadlé, ani vypoulené, okraje očních víček přiléhají (nesmí být vytvořeno ani entropium, ani ektropium). Oční duhovka je tmavé zbarvená, okraje očních víček jsou tmavě pigmentované.
Uši - dosti vysoko nasazené, malé, jemné. Neseny jsou dozadu složené, těsně přiložené k týlu a šíji tak, aby vnitřek byl viditelný. Při vzrušení se spodní část ucha vztyčí, kdežto horní se odkloní vodorovně do strany, utvoří tzv. stříšku.Krk - jeho délka se rovná délce hlavy. Šíje je mírně klenutá, přechod do kohoutku je strmý. Krk musí být suchý, bez laloku, jeho přední profil lehce vystupuje vpřed.
Hrudní končetiny - Lopatky - jsou poněkud šikmo uložené, kryté zřetelnými, vystupujícími svaly. Ramena - úhel mezi lopatkou a pažní kostí je velmi tupý, pažní kosti jsou rovnoběžné se střední rovinou těla. Předloktí - je tvořeno lehkými kostmi, při pohledu zepředu i ze strany je rovné, kolmé. Lokty nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Vzdálenost od podkladu k lokti je poněkud větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Zápěstí - při pohledu ze strany jsou zešikmená, při pohledu zepředu dokonale rovná, pokračují v linií předloktí. Jsou suchá, s minimem podkožní tkáně. Tlapky hradních končetin- malé, suché, téměř oválného tvaru, s dobře klenutými prsty, jež jsou vzájemně spojené. Jsou porostlé krátkou a hustou srstí.
Drápy jsou černé nebo tmavé, odpovídající barvě srsti na těle a bílým znakům na tlapkách, jež se tolerují. Tlapky pánevních končetin jsou méně oválného tvaru, jinak stejné. Trup - délka těla je menší než ko­houtková výška, nanejvýš stejná. Hřbetní linie je rovná, bedra jsou vyklenutá. Zadní část klenutých beder plynule přechází do zádě. Hrudník je úzký, žebra dosahují k úrovni loktů. Linie břicha je z profilu vysoko vytažená. Záď srázně spadá.
Ocas - je nízko nasazený, již od koře­ne jemný. Zužuje se do špičky a je po­kryt krátkou srstí. V první polovině své délky je rovný, svislý, v druhé polovině obloukovitě zahnutý. Pro zjištění jeho délky jej protáhneme mezi pánevními končetinami směrem ke kyčli na jedné nebo druhé straně. Špička ocasu má poněkud přesahovat úroveň kyčelního hrbolu.
Pohlavní orgány - u psů jsou v šourku uložená dvě dokonale vyvinutá. Pánevní končetiny - Stehna - dlouhá, suchá, tvořená zře­telně oddělenými, neobjemnými svaly. Bérce - tvořené jemnými kostmi, dokonale suché. Hlezna výrazně zaúhlená. Nárty jsou při pohledu zezadu dokonale rovné, tvoří prodloužení linie bérců. Kůže a osrstění - Kůže - tenká, na všech částech těla dobře přiléhající (výjimkou jsou lokty, kde je volnější).
Pohyb - je pružný a harmonický.
VÝŠKA:
Pes a fena má v kohoutku 32 až 38 cm.
VÁHA:
Do 5 kg.
SRST:
Srst - rovná, jemná, jednotně zbarvená. Přípustné barvy jsou: černá, břidlicově šedá a plavá v jakémkoli odstínu. Bílé znaky se tolerují na hrudi (zepředu, tj. na prsou) a na tlapkách.
CHARAKTER:
Italský chrtík je přítulný, jemný, citlivý, veselý, rychlý, inteligentní pes.
PÉČE:
Vyžaduje pravidelné procházky a fyzické zátěže.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Italský chrtík se průměrně dožívá 11 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.

Istrijský krátkosrstý honič (Istarski Kratkodlaki Gonič)

14. listopadu 2008 v 19:43 | Kačka |  Psí plemena- lovecká
ANGLICKÝ NÁZEV:
Istrski Kratkodlaki Gonic; angl.: Istrian Short-haired Scent Hound
//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>

PŮVOD:
Istrijský krátkosrstý honič je jedním z nejstarších plemen honičů. Byl vyšlechtěn ve Slovinsku ještě ve středověku a předpokládá se, že jeho předci byli féničtí chrti, křížení s evropskými loveckými psy.
POPIS:
Istrijský krátkosrstý honič je velmi ctěn a uznáván pro svoji šikovnost a dovednost ve stopování zvěře. Vyniká nízkým a zvučným hlasem. Istrijští krátkosrstí lovečtí psi váží 14 až 20 kg, výška v kohoutku je 44 až 56 cm. Má tmavé, hnědé nebo kaštanové oči a široké uši, které těsně přiléhají k hlavě. Ocas je střední delky, silný a visící, poněkud zahnutý nahoru. Hlava je dlouhá 20 až 24 cm. Srst je krátká, lesklá a jemná. Zbarvení je bílé, s rezavě-žlutými skvrnami na uších a menšími skvrnami po tělě. Čumák je černý.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 44 až 56 cm, ideal pro psa je: 50 cm.
Ideal pro fenu je: 48 cm.
VÁHA:
Istrijský krátkosrstý honič váží v rozmezí 14 až 20 kg.
(Standard FCI uvádí průměrnou váhu psa: 18 kg.)
SRST:
Istrijský krátkosrstý honič má krátkou, lesklou a jemnou srst. Zbarvení je bílé s rezavě-žlutými skvrnami na uších a menšími skvrnami po těle. Čumák je černý.
CHARAKTER:
Istrijský krátkosrstý honič je nádherný, energický a průbojný pes. Je schopný pracovat velice rychle. Je to všemi oblíbený domácí miláček, s klidným a dobrosrdečným charakterem.
PEČE:
Istrijský krátkosrstý honič potřebuje delší procházky a pravidelné fyzické zátěže.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Istrijský krátkosrstý honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. (Lovil převážně lišky a králíky.)
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes (loví především lišky a králíky) a společník.




☼Mega supr účey☼

13. listopadu 2008 v 20:06 | Kačka |  Srandičky
Chceš vidět další náhledy super účesů klikni na celý článek

Návod jak si udělat krásné menu

13. listopadu 2008 v 20:01 | Kačka |  Návody
Na začátek:
Už jste někdy viděli na blogu krásné menu s obrázky, smajlíky, avatary a vůbec se vším možným? Určitě anoCool!
Já vám dnes poradím jak na to!

Abecedka

13. listopadu 2008 v 20:00 | Kačka |  Zvířecí abecedy
www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.ws www.Bigoo.wswww.Bigoo.wswww.Bigoo.wswww.Bigoo.wswww.Bigoo.wswww.Bigoo.ws

Barevná abeceda

13. listopadu 2008 v 20:00 | Kačka |  Zvířecí abecedy



Neposedná abeceda

13. listopadu 2008 v 19:59 | Kačka |  Zvířecí abecedy