close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2008

Předení

8. července 2008 v 18:09 | Kačka |  Kočičí řeč
Předení je typický zvukový projev kočky. Tento zvuk každý majitel kočky slyší rád, neboť panuje všeobecná domněnka že jde o projev vrcholné spokojenosti. Mnohdy však kočky předou i tehdy, když jsou poraněné nebo mají bolesti či dokonce umírají.
Existuje více teorií o důvodech předení. Předení se vyskytuje už u malých koťátek, což pravděpodobně matce naznačuje, že jsou v pořádku a matka zase přede proto, aby koťatům zvýšila pocit bezpečí. Kočky dokáží příst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou i při nádechu a výdechu. Tím se liší kočka domácí od kočkovitých šelem, které předou jen při výdechu.
Nejčastějším vysvětlením předení je, že vzniká vibracemi nepravých hlasivek uložených za pravými hlasivkami v hrtanu. Jiná teorie říká, že předení vzniká fázově posunutými stahy hrtanu a bránice

Hlasové projevy

8. července 2008 v 18:09 | Kačka |  Kočičí řeč
Odborníci uvádějí 16 různých zvuků, které kočky vydávají. Některé zvukové signály úzce souvisejí s momentální situací, ve které se kočka nachází (například prskání, vřeštění, mňoukání, předení, volání říjné kočky a jiné).
Všechny zvuky vydávané kočkami se dají rozdělit do tří skupin podle způsobu jakým je kočka vydává. Jedná se o vrčení, vokály a pronikavé vřeštění.
Kočka vrčí se zavřenou tlamou. K vrčení řadíme též zvuky jako předení a zvuky, které kočka vydává na uvítanou.
K vokálům patří zvuky, které kočka vydává postupným zavíráním tlamy. Tyto zvuky jsou velmi individuální a jsou u každé kočky jiné.
Vřeštivé zvuky vydávají kočky s široce otevřenou tlamou a jednotlivé zvuky kočka moduluje změnou tvaru ústní dutiny. Patří sem různé zvuky od syčení a prskání až po vřískání. Těmito zvuky komunikují kočky mezi sebou.

Gestikulace a mimika

8. července 2008 v 18:08 | Kačka |  Kočičí řeč
Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity jako je např. strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit jestliže jsou agresory a nebo jsou potěšené. K tomu jí slouží srst, kterou je schopna naježit a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení. Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má radost z něčeho má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se lísá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení. Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená.
S postavením těla souvisí úzce i postavení uší, hmatových chlupů, očí a čela. Spokojená kočka má vzpřímené uši, uvolněné hmatové vousky a velikost zornic odpovídá současnému osvětlení. Rozčílená kočka má uši sklopené dozadu, hmatové vousky naopak napřímené směrem dopředu, zúžené zornice a pokrčený nos. Vystrašená kočka má uši sklopené do stran a rozšířené zornice.
Kočky se všeobecně snaží vyhnout konfliktním situacím a jak to situace dovoluje, tak radši nepozorovaně zmizí. Ve většině situací si kočky navzájem vyjasní svou situaci pohledem a řečí těla. Kočky vyjadřují specificky svůj vztah k člověku. Svoji radost, důvěru, přátelství a náklonnost projevují tím, že spí co nejblíže k němu, lísají se k němu, vyhledávají jeho přítomnost, olizují jej a předou.

Projevy náklonnosti

8. července 2008 v 18:08 | Kačka |  Kočičí řeč
Otírání je snad jediná značkovací technika koček,kterou my lidé považujeme za přijatelnou a kterou si vykládáme jako projev náklonnosti.Je tomu ale opravdu tak?Toto kočičí chování pramení částečně z touhy udržovat fyzický kontakt s tvory,kteří jsou kočce blízcí,ale svou roli zde hraje i další aspekt, "vítání".
Když kočka vítá svého člověka,otírá se mu opakovaně tělem a obličejem o nohy a pak kolem nich omotává ocas.Mnohé dokonce vyskočí na místo,z kterého se mohou dotknout obličeje.Všechny tyto přátelské projevy nás velmi těší,ale často si neuvědomujeme,že tímto způsobem si s námi kočka vlastně vyměňuje pach.Pro kočky,které se orientují především čichem,je důležité,aby všichni členové domácnosti měli známý odér.A tak si nás pomocí zvláštních žláz umístěných na spáncích,u kořene ocasu a v koutcích tlamy značkuje vlastním pachem.Jakmile se sehneme a kočku hladíme,otírá se ještě intenzivněji.Potom kočka poodejde,aby se důkladně umyla a přečetla tak naše pachové signály.Olizuje si srst a tak "ochutnává" naši vůni.Díky tomuto chování vzniká úzké sociální pouto mezi kočkou a majitelem a vytváří se obvyklý pach,podle kterého kočka rozezná přítele od někoho cizího. Když však kočka potká jinou,známou a přátelskou kočku,probíhá vítání jinak.Otře se o ni hlavou,bokem a ocasem a ocas zvedne tak,aby jí druhá kočka mohla očichat anální oblast.Nám to asi jako ideální pozdrav nepřipadá,ale v kočičí řeči odpovídá toto chování vřelému potřesení ruky,nebo polibku na tvář
Vzájemné otírání je součástí složité společenské kočičí komunikace.
Když kočka vítá svého člověka jde o složitou kombinaci hlasového projevu,řeči těla a pachové komunikace,jimiž si kočka ověřuje,že je v bezpečí, a současně v nás vzbuzuje pocit,že nás potřebuje tak jako my ji.

Předení koček

8. července 2008 v 18:07 | Kačka |  Kočičí řeč
Předení je kočičí hlasový projev,který patří pravděpodobně k nejznámějším a milovníka koček zcela jistě potěší ze všeho nejvíc.Má se za to,že vyjadřuje hlubokou spokojenost,a lidem připadá předení uklidňující a příjemné.Spokojené kočky samozřejmě předou,ale v žádném případě nejde o jedinou příčinu tohoto typického kočičího chování.stejně tak předou kočky,které jsou poraněné a trpí velkými bolestmi,nebo ty,které jsou zesláblé,či dokonce umírají.
Podle jedné teorie,která se snaží rozmanité využití tohoto hlasového projevu v kočičí komunikaci vysvětlit,jde o přátelský signál,kterým kočka buď naznačuje,že potřebuje pomoc a je ochotná ji přijmout,nebo projevuje spokojenost s okolním světem.Předení se poprvé objevuje již u koťat starých teprve několik dní a signalizuje matce,že je všechno v pořádku.Matka naopak přede proto,aby zvýšila jejich pocit bezpečí a sdělila jim,že je dobře naladěná a vstřícná.
Předení je pozoruhodné nejen tím,že jím kočky sdělují různé věci,ale také tím,že je můžou vydávat velice dlouhou dobu.Kočka dokáže příst nesmírně dlouho,aniž změní sílu nebo rytmus zvuku,může se při něm nadechovat a vydechovat a dokonce může mít zavřenou tlamičku.Toto obousměrné předení pozorujeme pouze u koček domácích:velké kočkovité šelmy,jako třeba tygr,dokážou příst pouze při výdechu.
Předení je v každém případě fascinující metodou komunikace,ale přestože je snadno poznáme,stále ještě nevíme,jak přesně vzniká.Odborníci je nejčastěji vysvětlují tak,že vzniká vibrací nepravých hlasivek,což jsou dva přehyby membrány umístěné za pravými hlasivkami v hrtanu.Někteří však s touto teorií nesouhlasí a tvrdí,že předení vytvářejí fázově posunuté stahy hrtanu a bránice.Třetí teorie hovoří o turbulenci v krevním oběhu hlavní cévy- duté žíly,kterou se vrací krev k srdci.
Ať už je pravdivé jakékoli vysvětlení,jedno je jisté: předení,které nám připadá tak uklidňující, je rysem kočičího chování,které vyžaduje další výzkum.

Rozumíme své kočce?

8. července 2008 v 18:07 | Kačka |  Kočičí řeč
Mnoho pocitů a žádostí vyjadřuje kočka určitým postojem a je jen na nás,abychom její poselství správně pochopili.
Když má například kočka "radost" její hlava je vztyčená,ocas rovněž.Hřbet má vyklenutý a často se vine kolem nohou svého pána a snaží se o ně otírat.
Když má" hravou náladu",hlava je rovněž vztyčená,ale ocas má tvar otazníku.Kočka poskakuje a loví hračky,popřípadě i ruce a nohy svého pána.
Když má "strach"je nízká a dlouhá,nohy jsou přikrčené a snaží se utíkat.
Když se dostane do "neřešitelné situace",rozšíří se jí zornice,kočka buď zalézá nebo sedí schoulená a otáčí hlavu stranou.
Když má touhu"imponovat nebo zastrašit jinou kočku" ,zadní část těla je zdvižená,ocas u kořene rovněž a špičkou ocasu pohybuje do stran.
Když je kočka v "rozpacích" přední polovina těla couvá,ale zadek je zdvižený a posunutý vpřed.
Když nastane "stav nejvyššího vzrušení",znamená to pohotovost k útoku i obraně.Končetiny kočky jsou nataženy,hřbet je naježený a nahrbený a ocas vztyčený.
Mezi těmito postoji existují ještě různé přechody dokreslující momentální psychické ladění zvířete.
Mimika je dalším výrazovým prostředkem kočky.
Spokojená kočka má vzpřímené uši,uvolněné hmatové chlupy a velikost jejich zornic odpovídá momentálnímu osvětlení.
Kočka,která se zlobí má uši sklopené dozadu,hmatové chlupy naopak vysunuty vpřed,zornice jsou zúžené a nos nakrčený.
Když má kočka strach,zornice jsou rozšířené a uši sklopené do stran.
Spokojená kočka přivírá oči a má uvolněné hmatové chlupy.Je připravena na naše mazlení.
Toto je jen stručný přehled,který má pomoci především začínajícím chovatelům.Dobrý pozorovatel s citovým vztahem ke své kočce sám jistě brzy pozná,co mu chce jeho mazlíček sdělit.

Co nám chce kočka říct...

8. července 2008 v 18:06 | Kačka |  Kočičí řeč
Otírání se čenichem...důkaz největší lásky a důvěry.Kočka je v něžném rozpoložení.
Ducání hlavou...mazlivost.Kočka usiluje o přízeň kocoura, případně člověka a vybízí k mazlení a něžnostem.
Něžné strkání packou...laskání, kočka se chce připomenout.
Doteky hmatovými vousy...něžnost, seznámení,Za zvláštní projev přízně musíme považovat, dotýká-li se vás kočka hmatovými vousky na obličeji. Je to jakoby vám vyznávala lásku.Vytváří se tak mezi kočkou a vámi něžné citové pouto.
Očichávání...seznamování a kontrola pachů.
Válení se na zádech...cítí se velmi příjemně, člověk ji má podrbat a smí i na břiše (pozor, toto jsou partie,které kočka často všanc nedává.Některá se nenechá na břiše pohladit nikdy).Sexuální partner má být patřičně naladěn.
Otírání se kolem nohou...pozdrav,příp. si chce kočka něco vyžebrat, příp.se připomíná a vybízí k pohlazení.
Skok na nohy...výzva ke hře, zlost, odreagování loveckého instinktu.
Lehce zdvižená packa...varování, aby se nikdo nepřibližoval.Kočka je ve střehu
Přešlapování...kočka se cítí příjemně.(Pozůstatek prvních dnů, kdy tímto přešlapováním kotě masíruje matce bříško pří sání mlíčka)
Lízání...laskání
Oblizování se...očekávání potravy
Zívání...dlouhá chvíle, či probouzení se.
Mňoukání... kočka volá nebo zdraví svého partnera, případně vypráví celé romány. Z velmi jasného a naléhavého mňoukání, lze usuzovat na špatnou náladu.Velmi zřetelně rozlišíte i to, když si kočka říká o jídlo, či o pamlsek. Upřený až vyzývavý pohled z očí do očí a naléhavý tón jistě brzy rozpoznáte...
Kňučení...tak si kočka klidně povídá se svým člověkem. Někdy hlas přechází do chrapotu, hlas je zabarven lehce láskyplně./viz.mručení/.Někdy jen loudí. Podle tónu a situace brzy rozlišíte, když kočka kňučí z nudy nebo zklamání, či dává najevo souhlas nebo opačný názor...
Mručení...někdy to vypadá i jako kdyby kočka vrkala:-) Zde jde prakticky vždy o milostný šepot, který kočka používá při mazlení a sdělování náklonnosti. I k člověku...
Výhružné vrčení...Výraz nejistoty, strachu nebo zadržování zlosti. Může to být i v situaci, kdy dává velice zřetelně najevo svůj nesouhlas nebo nepříjemný pocit, když ji třeba něco bolí a vaše doteky jí nedělají dobře.Pokud vydává tyto zvuky, je vždy na místě obezřetnost. protože je schopna kdykoli zaútočit...
Pronikavý skřek...kočka je ve velké tísni nebo ji něco bolí...
Funění a syčení...Kočka funí z leknutí, strachu a zlosti, někdy také z rozpaků a nejistoty. Funí i když chce zastrašit nepřítele.Zde má svůj význam i pach dechu.Ať už je příčinou cokoli, nejlepší je klidit se jí z cesty...
Prskání...kočka hrozí nebo varuje.Vypadá to sice velice zle, ale většinou z toho nic nebývá.Jde-li do tuhého, většinou uteče...
Předení...Tímto příjemným, vlídným a uklidňujícím zvukem vyjadřuje většinou svou spokojenost a radost. Přede také pro sebe, v teplém pelíšku, když se sluní, přede, když ji hladíme, na pozdrav, při mazlení, ale také v předtuše chutného pokrmu. Předení ovšem může mít význam pro kočku samotnou, když se chce uklidnit. Přede i kočka, která rodí...
Aby vám rozuměla vaše kočka, měli byste:
s ní hodně hovořit velmi klidným tónem,
spojovat verbální projev s gestem/např. "pojď sem" s pokývnutím/,
používat pro důležité věci,činnosti a výzvy vždy stejné slovo /nesmíš, hodná/.
Abyste se naučili rozumět své kočce, měli byste:
ji se zájmem pozorovat,
hodně se jí zabývat,
nechat ji, aby se podílela na rodinném životě,
zapomenout na lidská měřítka chování,
nesrovnávat ji se psem,
vyměňovat si zkušenosti s ostatními chovateli, neváhat požádat o radu profesionálního chovatele, či zvěrolékaře a podívat se do knížek.

Zvuky

8. července 2008 v 18:06 | Kačka |  Kočičí řeč
Když se řekne řeč, obvykle si to spojíme se slovní komunikací, která je základem našich lidských interakcí. Ve světě koček je však řeč mnohem komplikovanější a skládá se z hlasových a nehlasových složek. Kočky sdělují informace pomocí zvuků a vědci odhalili šest základních signálů, které jsou pro malé kočkovité šelmy charakteristické - syčení, prskání, předení, vrčení, mňoukání a vřískání. Použití těchto šesti zvuků závisí na situaci a jeden zvuk se může během konkrétního setkání změnit pomocí smíšeného signálu v jiný.
U kočky domácí rozeznávají odborníci šestnáct odlišných zvuků a kočka by pravděpodobně dokázala rozlišit ještě mnoho dalších. Některé signály se dají velmi snadno spojit s momentální situací např. prskání a vřeštění, které slyšíme během kočičí rvačky je naprosto jednoznačné. K dalším jasně čitelným zvukům patří mňoukání, kterým se kočka dožaduje potravy nebo pozornosti, naříkání při bolestech, předení, volání kočky v říji.
Všechny tyto zvuky můžeme rozdělit do tří skupin podle toho, jakým způsobem je kočka vydává. Označujeme je jako mručení, vokály a pronikavé zvuky. Mručení kočka vytváří zavřenou tlamou a patří sem tiché zvuky, jako je vrnění na uvítanou a předení.
Druhou kategorii - vokály, představují zvuky, které kočka používá při komunikaci s majitelem a tvoří je postupným zavíráním tlamičky. Ty jsou z hlasové komunikace kočky snad nejindividuálnější a ti z nás, kdo doma chovají více koček, bez potíží rozeznají vokální zvuky každé z koček. Pronikavé zvuky vytváří kočka tak, že otevře tlamičku a jednotlivé signály vydává změnou jejího tvaru. Tímto způsobem vzniká vrčení, syčení, prskání nebo vřeštění a většinou jde o zvuky, které kočky používají při komunikaci s jinými kočkami. Vidíme tedy, že kočky mají rozsáhlou "slovní zásobu" a hlasová složka řeči hraje vedle gestikulace v komunikaci významnou roli.

Co se kočce líbí a nelíbí

8. července 2008 v 18:05 | Kačka |  Kočičí řeč
Co se kočce líbí:
  1. Trávit čas se svým člověkem.
  2. Některé kočky rádi žijí s jinými kočkami.
  3. Hraní s hračkami (míček, myška peříčka).
  4. Vyvýšené plochy.
  5. Kočičí stromy:šplh, broušení drápků...
  6. Vlastní místečko na okenním parapetu.
  7. Kartonové krabice na schovávanou.
  8. Otevřené dveře nebo kočičí průlez dveřmi do zahrady.
Co se kočce nelíbí:
  1. Dlouhá nebo častá nepřítomnost jejího majitele.
  2. Hektické prostředí nebo lidé, kteří jsou neustále v pohybu.
  3. Osamělost a nuda.
  4. Hlasité zvuky.
  5. Zavřené dveře, bránící každodenní obhlídce.
  6. Hrubé zacházení.
  7. Košík na spaní, pokud je na zemi, nebo kočičí záchod vedle misky s jídlem.
  8. Hlazení a muchlování proti její vůli.

Chování koček

8. července 2008 v 18:05 | Kačka |  Kočičí řeč
Mnohé z projevů chování moderních domácích koček přímo souvisí s jejich divokým původem. Není ti vždycky společensky přijatelné, ale kočky jsou velice teritoriální tvorové a mnouhu z jejich chovíní odráží jejich potřebu kontrolovat teritorium, zvlášť když nejsou vykastrované. V přírodě je toto teritoriální chování důležité. V době hladu nebo sucha je kolem málo potravy a samec si teritorium hlídá proto, aby zabránil vpádu cizí konkurence a ochránil svůj výsadní prostor a kořist, která v něm žije. Pokud je s ním i samice s koťaty, je to ještě důležitější, mají-li koťata přežít. Napadení koťat cisím samcem není nic neznámého. Platí to i dnes - loupeživý kocour může bezbranná koťátka lehce zabít i ve vaší vlastní zadní zaharadě. Kočky si své teritorium rády vyznačují chemickými značkami - ty ovšem ostatním kočkám oznamují, že jsou vpády na tohle území "zakázané". Nejběžnější způsob značkování je nastříkání koncentrované moči na hranice teritoria. Pro nás lidi to je jeden z nejnepříjemnějších pachů, které známe, a obvykle jej spojujeme s nekastrovanými samci; je to další dobrý důvod ke kastraci. Ale nekastrované samice - zvlášť jsou-li v říjí - a dokonce i někteří vykastrovaní jedinci postřikují také. Kočky, které byly během chladných zimních měsíců zavřené v domě, pravděpodobně postříkají všechny čtyři rohy zahrady, jakmile se z jara dostanou ven. Mráz zničil všechny předchozí teritoriální značky, a tak je kočka musí rychle obnovit, než si na její místo začne dělat nárok jiná. Pokud jsou tyto aktivity prováděny mimo dům, nijak moc nás to nerozhází. Když však bude stříkat uvnitř, začne být náš dům společensky nepřijatelný, ačkoli pro kočku má její počínání naprosto zřetelný smysl. Dobře přizpůsobené, společensky integrované a kastrované kočky uvnitř v domě normálně neznačkují, ale může se stát i to. Nejběžnějším důvodem, proč kočka stříká uvnitř je, že se v domě objevila jiná kočka. Starší obyvatelka ji vnímá jako nebezpečí a označkuje "svůj" dům vlastním individuálním pachem. Tohle se může stát i v případě, že si domů pořídíme nějký kus nábytku z druhé ruky, který páchne jinou kočkou; instinkt domácí kočce velí, aby jej postříkala, a tak jej řádně označila jako součást svého domova. Kočky značí své teritorium a nechávají na něm své zprávy i jinými, přijatelnějšími způsoby. Kočky mají pachové žlázy na několika částech těla, zvlášť na zadní části hlavy. Když kočka příjde a tře si hlavu o vaše nohy, znamená to ve skutečnosti, že si vás značkuje. Poselství, které takto předává ostatním kočkám, se zhruba překládá jako "Tohle je můj člověk, nepřibližuj se". Ze stejného důvodu se kočka otírá o některé předměty v domácnosti, například o nábytek; kočky značkují své vlastnictví, ale dělají to neškodným způsobem. Totéž chování můžeme pozorovat i venku mimo zahradu, ale tady to vyžaduje delší konverzaci s kočkami ze sousedství, se kterými si navzájem zanechávají zprávy v jakési "mrtvé schránce". Třením o zeď, stromy a ploty může kočka okolní kočičí populaci zdělit, co se děje: "Zuzka momentálně hárá" nebo "Sama právě vykastrovali"... Dokonce i tehdy, když kočka drásá strom, aby si naostřila drápy, nechává na něm zprávu, pocházející z pachových žláz umístěních mezi polštářky tlapek. Kočičí samci se toulají, zvláště za nocí, kdy volají samice; samice v říji to mohou dělat také a možná ještě hlučněji. Právě během těchto nočních výprav se kocouři pouštějí do vzájemných rvaček, protože oba chtějí totéž - kočku s kterou by se spářili. Aby si zachovali dobré vztahy se svými sousedy a ušetřili si nákladné návštěvy u veterináře, rozhodují se mnozí majitelé kočkek pro kastraci svého domácího zvířete, které naví přes noc zavírají doma.

Jak promlouvá kočka?

8. července 2008 v 18:04 | Kačka |  Kočičí řeč
Každý majitel kočky dobře ví, kolik výrazů mívají kočky, počínaje vřískáním a předením a konče mňoukáním. Ve skutečnosti kočky komunikují nejen svými zvuky, ale i gesty svého těla a chováním.
Řeč těla kočky je skutečně fascinující. Obecně platí, že stačí zdravý rozum, abyste dokázali správně interpretovat pocity a náladu vaší kočky. Nejvíce známá je poloha těla spokojené kočky s přimhouřenýma očima. Uvolněná kočka pomalu vytahuje a zatahuje drápky, a když ji budete hladit, lehne si na záda a dovolí vám, abyste pokračovali. Také našlapování je projev spokojenosti a bývá doprovázeno předením. Je to vlastně vzpomínka na rané dny, kdy byla kojena matkou, a našlapování bylo stimulací pro spuštění mléka.
Velmi důležitou částí kočičího těla na předávání signálů je konec ocásku a vršek hlavy. O její náladě vám mnoho prozradí uši. Nastražené uši znamenají, že je buď vyplašená, nebo na lovu, nebo slyší něco zajímavého. Poškubávání ušima dozadu znamená, že je nervózní. Má-li uši sklopené dozadu tak, až splývají s hlavou, značí to, že je velice vyděšená nebo se chystá zaútočit. Pokud syčí a prská a cení zuby, je vystrašená. Všechny tyto projevy, ke kterým se ještě druží naježená srst, aby vypadala větší, jsou varováním a hrozbou vetřelci.
Oči vyjadřují, nakolik je kočka uvolněná a spokojená. Napůl zavřené oči znamenají velmi spokojenou kočku, ale je-li tento postoj doprovázen přikrčením se k zemi, může to být i signál, že se cítí ohrožena. Oči bojácných koček mívají často rozšířené zornice. Dopředu trčící fousky jsou projevem zvědavé kočky, fousky schlíplé podél obličeje má kočka, když se poleká.
Nezapomeňte také na to, že kočky používají svůj jazyk mnohem víc než lidé. Spolu s nosem nabízí jazyk kočce spoustu důležitých informací o okolním prostředí. Jazykem se umývá, čistí si srst, a to nejen sobě, ale i jiným kočkám. Proto byste neměli kočce dovolit, aby olizovala vás a vaše děti. Nezapomeňte dětem řádně vysvětlit, proč to není vhodné.
Kočičí ocásek hraje velkou roli. Prozradí vám, jakou má kočka náladu. Kočka, která vám přiběhne v ústrety, drží obvykle ocásek nahoru jako projev vítání. Někdy přitom pošvihává jeho špičkou. Jemné pošvihávání značí radost (u spokojených a klidných koček), nebo připravenost například k lovu. Dávejte ale pozor, když se toto pošvihování změní na prudší škubání. Pokud ještě zesílí a změní se v prudké bičování, držte se raději stranou.
Obvykle se ale tyto signály spolu kombinují. Spokojená kočka se natáhne, vystrkuje a zastrkuje drápky, tiše přede a jemně poškubává konečkem ocásku. Naproti tomu kočka, která se cítí ohrožena, syčí, prská, bičuje ocasem, cení zuby a každý dobře pochopí, co to znamená.
Zvuky
Pro vzájemnou komunikaci mezi sebou mají kočky rozsáhlou škálu zvuků. Dosud bylo zjištěno 60 různých zvuků. Zvláště velkým rejstříkem disponují kočky - matky, které tyto zvuky používají ke komunikaci se svými koťaty, jejich výchově a usměrňování.
Předení vyjadřuje spokojenost a jeho výška a hlasitost se u každé kočky liší. Snadno ale přejde v hluboké nepříjemné ječení proti kočičímu nebo psímu vetřelci.
Také mňoukání může přecházet v různé zvuky, zvláště u siamských a barmských koček. Tyto zvuky jsou plynulé a všechny v zásadě vyjadřují přání upoutat pozornost. Vysoké mňoukání vydává kočka bloudící po domě a hledající svého pána či paní, silněji mňouká kočka, která chce otevřít dveře, nebo dožadující se pokrmu. Plnohodnotný řev nespokojenosti vydává kočka, když ji nesete v košíku nebo kleci, nebo když jí náhodou šlápnete na ocas.
Řadu zvuků mezi předením až mňoukáním uslyšíte od kočky, která sedí na okenním rámu a pozoruje venku ptáky.

Řeč kočky

8. července 2008 v 18:03 | Kačka |  Kočičí řeč

Sociální chování

Kočka je individualista. Sama se rozhoduje, v jaké společnosti bude trávit svůj čas. Je těžké stanovit jí hranice a nebo ji v něčem omezovat. Přesto na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem je kočka díky několikatisíciletému soužití s člověkem schopná vytvářet sociální vazby se svým okolím. Kočky žijící divoce vytvářejí malé skupinky tvořené z příbuzných samic, jejich mláďat a jednoho, nanejvýš dvou kocourů. Jedná se tedy o matriarchát.
Kocouři se po dosažení pohlavní dospělosti obyčejně z tohoto společenství vytratí, kočky zůstávají v revíru své matky a rozšiřují její skupinu. Mláďata vychovávají společně a vyhánějí vetřelce. K dospělým kocourům jsou tolerantnější, neboť ti pro ně nepředstavují takovou konkurenci a jsou vhodnými partnery na páření. Kočky jednoho společenství se dělí o potravu, kterou jim poskytuje člověk, loví však každá samostatně. Dospívající kočky si svojí ulovenou kořistí rády hrají (pokud mají jiný zdroj potravy).
Kočky jsou klidná zvířata, která prospí většinu dne. Pohybují se potichu a člověk o nich mnohdy ani neví. Koťata a mladí jedinci jsou divočejší a hravější. Divoce žijící kočky vybíjejí svou energii při lovu a v případných bojích s vetřelci. Kočky žijící v domácnostech však možnost lovu nemají a proto musí vybít svou energii jiným způsobem - hrou s majitelem, šplháním po škrabadle nebo jiných místech. Kočka jako domácí mazlíček si obvykle vytvoří pevný a něžný vztah se svým majitelem.

Komunikace

Kočky podobně jako lidé nekomunikují pouze pomocí zvuků ale i mimikou celého těla a ocasu. Postavení uší, rovněž tak rozšíření či zúžení zorniček naznačuje duševní náladu kočky. Nezastupitelným komunikačním prostředkem pro kočky jsou též pachy, které kočky zanechávají na lidech a okolí otíráním, škrábáním a též značkováním močí.

Gestikulace a mimika

Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity jako je např. strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit jestliže jsou agresory a nebo jsou potěšené. K tomu jí slouží srst, kterou je schopna naježit a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení. Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má radost z něčeho má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se lísá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení. Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená.
S postavením těla souvisí úzce i postavení uší, hmatových chlupů, očí a čela. Spokojená kočka má vzpřímené uši, uvolněné hmatové vousky a velikost zornic odpovídá současnému osvětlení. Rozčílená kočka má uši sklopené dozadu, hmatové vousky naopak napřímené směrem dopředu, zúžené zornice a pokrčený nos. Vystrašená kočka má uši sklopené do stran a rozšířené zornice.
Kočky se všeobecně snaží vyhnout konfliktním situacím a jak to situace dovoluje, tak radši nepozorovaně zmizí. Ve většině situací si kočky navzájem vyjasní svou situaci pohledem a řečí těla. Kočky vyjadřují specificky svůj vztah k člověku. Svoji radost, důvěru, přátelství a náklonnost projevují tím, že spí co nejblíže k němu, lísají se k němu, vyhledávají jeho přítomnost, olizují jej a předou.

Hlasové projevy

Odborníci uvádějí 16 různých zvuků, které kočky vydávají. Některé zvukové signály úzce souvisejí s momentální situací, ve které se kočka nachází (například prskání, vřeštění, mňoukání, předení, volání říjné kočky a jiné).
Všechny zvuky vydávané kočkami se dají rozdělit do tří skupin podle způsobu jakým je kočka vydává. Jedná se o vrčení, vokály a pronikavé vřeštění.
Kočka vrčí se zavřenou tlamou. K vrčení řadíme též zvuky jako předení a zvuky, které kočka vydává na uvítanou.
K vokálům patří zvuky, které kočka vydává postupným zavíráním tlamy. Tyto zvuky jsou velmi individuální a jsou u každé kočky jiné.
Vřeštivé zvuky vydávají kočky s široce otevřenou tlamou a jednotlivé zvuky kočka moduluje změnou tvaru ústní dutiny. Patří sem různé zvuky od syčení a prskání až po vřískání. Těmito zvuky komunikují kočky mezi sebou.

Předení

Předení je typický zvukový projev kočky. Tento zvuk každý majitel kočky slyší rád, neboť panuje všeobecná domněnka že jde o projev vrcholné spokojenosti. Mnohdy však kočky předou i tehdy, když jsou poraněné nebo mají bolesti či dokonce umírají.
Existuje více teorií o důvodech předení. Předení se vyskytuje už u malých koťátek, což pravděpodobně matce naznačuje, že jsou v pořádku a matka zase přede proto, aby koťatům zvýšila pocit bezpečí. Kočky dokáží příst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou i při nádechu a výdechu. Tím se liší kočka domácí od kočkovitých šelem, které předou jen při výdechu.
Nejčastějším vysvětlením předení je, že vzniká vibracemi nepravých hlasivek uložených za pravými hlasivkami v hrtanu. Jiná teorie říká, že předení vzniká fázově posunutými stahy hrtanu a bránice.

Kočka je....

8. července 2008 v 18:02 | Kačka |  Kočičí řeč

….mistrovské dílo přírody.

Kočka je dokonale přizpůsobena k životu a lovu v trojrozměrném světě.Dovede skákat do dálky,jež se rovná pětinásobku její vlastní délky.Úzký hrudník jí dovoluje pohybovat se vpřed tiše,lehce a přesně,přičemž klade jednu tlapku před druhou.V páteři je každý obratel volně zaklouben do dalšího,proto je pružná a kočka se může ohnout v půli i otáčet se do stran o 180 stupňů- to je ideální pro mytí.

….bystrá pozorovatelka.

Kočka má krásné velké oči s rozsáhlým,pro nás nepředstavitelným periferním viděním,kterým odhalí jak dravce,tak kořist.Povrch oka, rohovka, je velmi silně vyklenutý a díky tomu obsáhne širší úhel pohledu a přivádí dovnitř oka více světla- pětkrát více než dostává naše oko.Také vnitřní buněčná struktura oka je upravena speciálně pro tvora,který loví hlavně za soumraku,kdy barevné vidění není důležité.Proto kočky nevidí všechny barvy.Jejich sítnice je prokazatelně citlivá na modrou a zelenou,ne na červenou.Oči mají velký počet buněk,jimiž zachycují i nejjemnější pohyb, a čočky soustřeďují obraz do místa nejostřejšího vidění.Vynikajícíbinokulární vidění umožňuje přesně určit polohu kořisti.

….miniaturní levhart.

Jak anatomickou stavbou,tak chováním se kočka podobá svým velkým kočičím příbuzným.Všechny kočky,velké i malé,se živí výhradně obratlovci- nemohou přežít bez živočišných bílkovin a tuků.Z koček se jen lvi naučili společně lovit velké savce,domácí kočka je osamělý lovec,stopující,číhající a přepadající svou kořist.Domácí kočka,podobně jako levhart,střeží a brání své lovecké území.A stejně jako je černý levhart jen barevnou varietou obyčejného levharta,tak se černá a další přirozené barvy objevují běžně u domácích koček.V jejich případě je však paleta barev mnohem širší díky výběrovému chovu.

….skvělá lovkyně.

Kočka může být příkladem trpělivosti.Její oblíbenou loveckou strategií je čichem objevit dobré loviště,tam si sednout a čekat.Když se kořist přiblíží,kočka se vymrští a přitiskne ji předními tlapkami.Když kočka vidí kořist,přibližuje se nenápadně,plížíc se po břichem po zemi.Jakmile se dostane na dosah k oběti ,zastaví se a čeká na příležitost.Zadní nohy jsou skrčené,připravené ke skoku a schopné okamžitě vymrštit celé tělo vpřed na nešťastnou oběť,kterou uchvátí drápy předních tlapek.Hladová kočka zabíjí svou oběť rychle.Kočičí špičáky jsou dokonale uzpůsobeny k tomu,aby probodly krční obratle malých hlodavců a zabily okamžitě.Po úspěšném lovu kočka doslova tančí radostí,vyskakuje do výšky nápadnými obloukovitými skoky,jimiž se zbavuje napětí.

….pečlivá kosmetička.

Kočka spotřebuje třetinu svého volného času na péči o kožich vlastní,nebo o srst ostatních koček ze své skupiny.Péče o srst znamená víc než čištění od zbytků po lovu nebo odstranění jiných nečistot.Podněcuje mazové žlázy k vyšší činnosti(tím zajišťuje nepromokavost srsti) a ochlazuje tělo pomocí odpařování slin.Sliny tvoří plnou třetinu denní ztráty vody z těla kočky.Při mytí obličeje,kočka nasliní tlapku a tou si pak polokruhovými pohyby tře obličej.Nanáší více slin a usilovně čistí nejbližší část tváře.Totéž opakuje i na druhé straně opačnou tlapkou.Když kočku podrbete na hlavě,začne se okamžitě upravovat.

….úžasný spáč.

Kočka tráví dvakrát více času spaním než většina ostatních savců - prospí dvě třetiny života.Koťata, podobně jako dospělé kočky, prospí během dne mnoho hodin.U koťat však víme, že růstový hormon je produkován pouze ve spánku.Délka spánku koček závisí na tom,zda je kočka hladová.V teple,bezpečí a s plným žaludkem kočka prospí většinu času.Po většinu té doby spí lehce,jakmile něco zaslechne,vzroste elektrická aktivita jejího mozku.Jen 25 procent doby spánku tvoří skutečně hluboké nerušené spaní.
A co je kočka pro nás?Je to skvělá společnice,přítelkyně a jedinečná osobnost.

Kočka a její řeč

8. července 2008 v 18:01 | Kačka |  Kočičí řeč
Když se řekne řeč,obvykle si to spojíme se slovní komunikací,která je základem našich lidských interakcí.Ve světě koček je však řeč mnohem komplikovanější a skládá se z hlasových a nehlasových složek.Kočky sdělují informace pomocí zvuků a vědci odhalili šest základních signálů,které jsou pro malé kočkovité šelmy charakteristické - syčení,prskání,předení,vrčení,mňoukání a vřískání.Použití těchto šesti zvuků závisí na situaci a jeden zvuk se může během konkrétního setkání změnit pomocí smíšeného signálu v jiný.
U kočky domácí rozeznávají odborníci šestnáct odlišných zvuků a kočka by pravděpodobně dokázala rozlišit ještě mnoho dalších.Některé signály se dají velmi snadno spojit s momentální situací např.prskání a vřeštění,které slyšíme během kočičí rvačky je naprosto jednoznačné.K dalším jasně čitelným zvukům patří mňoukání,kterým se kočka dožaduje potravy nebo pozornosti,naříkání při bolestech,předení,volání kočky v říji.
Všechny tyto zvuky můžeme rozdělit do tří skupin podle toho,jakým způsobem je kočka vydává.Označujeme je jako mručení,vokály a pronikavé zvuky.Mručení kočka vytváří zavřenou tlamou a patří sem tiché zvuky,jako je vrnění na uvítanou a předení.(Více o předení kočky najdete v článku"Když kočka přede".)
Druhou kategorii,vokály,představují zvuky,které kočka používá při komunikaci s majitelem a tvoří je postupným zavíráním tlamičky.Ty jsou z hlasové komunikace kočky snad nejindividuálnější a ti z nás,kdo doma chovají více koček,bez potíží rozeznají vokální zvuky každé z koček.Pronikavé zvuky vytváří vytváří kočka tak,že otevře tlamičku a jednotlivé signály vydává změnou jejího tvaru.Tímto způsobem vzniká vrčení,syčení,prskání nebo vřeštění a většinou jde o zvuky,které kočky používají při komunikaci s jinými kočkami.

Ach jo... co se dá dělat.... :-(

8. července 2008 v 14:10 | Kačka |  Moje keci
Ahojky lidičky, jsem ráda že se vám tu líbí,včéra jsem nic nedala protože jsem neměla čas,ale dneska ma,ale jde pomalu net a ještě k tomu blbne myš.Tak mi pište komentíky a dyžtak to zkusím večir papa.Kačka

Jak mluví kočky?

8. července 2008 v 14:00 | Kačka |  Kočičí řeč
Postavení uší:
  • Namířené uši dopředu- kočka něco zkoumá, nebo odpočívá a i vítá
  • Položené uši naznačují útočnost
  • Uši sklopené dozadu jsou signálem strachu či úzkosti, někdy obojího
Oči:
  • Přivřené oči jsou známkou spokojenosti, zornice jsou stažené
  • Roztažené zornice znamenají znepokojení kočka je připravena k útěku.
Zvuky:
  • Mručení nebo také vrnění či předení. Tento zvuk vyjadřuje skutečnou spokojenost. Také při setkání kočky mohou vrnět.
  • Otevřené hlasové projevy jako "mňau" takto se kočka něčeho dožaduje a nebo není spokojená.
  • Vysoce intenzivní zvuky syčení, prskání, vrčení, jek tyto projevy jsou známky bolesti či strachu.

4.Desing

6. července 2008 v 14:32 | Kačka |  Desingy
:-)

Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu (Braque francais, type Pyrénées, French Pointing Dog – Pyrenean type)

6. července 2008 v 11:49 | Kačka |  Psí plemena- lovecká
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: French Pointing Dog - Pyrenean type; fr.: Braque francais, type Pyrénées; čes.: Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu

PŮVOD:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu je velice vzácným plemenem, mimo území Francie se s ním setkáváme jen vzácně.
Je redukovanější variantou Francouzského ohaře krátkosrstého, Gaskoňského typu. Jak jeho název napovídá, vznikl na území Pyrenejí, na hranici se Španělskem. Vznikl zkřížením španělského ohaře s dnes již vyhynulým saracénským chrtem.
POPIS:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu je malý pes, který je v hlavní charakteristice stejný, je pouze lehčích tvarů a redukovaných rozměrů, jako Francouzský ohař krátkosrstý, gaskoňského typu.
Liší se pouze v následujících bodech:
Je to drsný pes, ne však těžký, ale dostatečně svalnatý. Kůži má těsnější, než Gaskoňský typ. Má hnědý nos, s dobře otevřeným chřípím. Rty má dobře zavěšené nebo méně konvexní, než Gaskoňský typ. Uši má posazené nad linií očí, jsou sotva zvrásněné, konečky uší musí končit ve 2 centimetrech nosní kůže. Krk má nepatrný nebo vůbec žádný lalok. Břicho má méně snížené, něž Gaskoňský typ. Ocas je jemný, může být zakotvený nebo krátký. Přední končetiny jsou lehčí, než má Gaskoňský typ. Ramena má svalnatá a mírně skloněná. Tlapky má těsné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47 až 58 cm.
Fena má v kohoutku 47 až 56 cm.
Velikost 50 až 55 cm je jedním z cílů, pro které má tak početné využití.
VÁHA:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu váží v rozmezí 20 až 32 kg. (Standard FCI hmotnost plemene neuvádí.)
SRST:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu má jemnější a kratší srst, než má Gaskoňský typ.
CHARAKTER:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu je vynikajícím společníkem, může žít jak na vesnici, tak bez obtíží také ve městě. Je to přátelský, poslušný a mírný pes, který se velmi snadno cvičí.
PÉČE:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 1 krát týdně kartáčovat. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Francouzský ohař krátkosrstý, pyrenejského typu se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, stopař a vystavovač.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.

Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type, Braque Francais, type Gaascogne)

6. července 2008 v 11:48 | Kačka |  Psí plemena- lovecká
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: French Pointing Dog Gascogne Type; franc.: Braque Francais, type Gaascogne; čes.: Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu
PŮVOD:
Existují 2 typy francouzských ohařů:
1.)Gaskoňský typ (Gascogne Type) - velký
2.)Pyrenejský typ (Pyrenean Type) - menší
Oba dva typy mají svůj původ na jihozápadu Francie a centrálních Pyrenejích, kde setrvávali v čistém stavu.
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) je plemenem vyšlechtěným ve Francii. Po dlouhou dobu byli tito psi šlechtěni na Pyrenejích, kde především u lovců sklízeli velkou popularitu. Toto plemeno je blízké španělskému braku, také již vyhynulému, avšak dříve hodně rozšířenému jižnímu loveckému psu. Plemeno tohoto psa sloužilo jako základ pro mnohá evropská plemena
POPIS:
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) je pes středních proporcí, typu "brak", noblesního zjevu, silný, ale bez nadměrné tíhy, robustní, se silnou strukturou kostí.
Dlka čenichu je poněkud kratší, než délka jeho lebky. Hlavu nemá příliš těžkou, z profilu je linie lebky a čenichu mírně divergentní. Lebka je téměř plochá nebo velmi mírně kulatá. Stop není mělký, ani výrazný. NOs je široký, hnědě zbarvený, s dobře otevřeným chřípím. Čenich je široký, pravoúhlý, někdy trochu konvexní. Oči jsou dobře otevřené, kaštanové hnědé nebo tmavě žluté, s upřímným výrazem. Uši má středně dlouhé, posazené na úroveň očí, u základu ne příliš široké, na koncích zakulacené, špička natažených uší musí dosahovat zadního lemu nosu. Krk je dobře dlouhý, v jeho horní části mírně klenutý, vždy s nepatrným lalokem. Záda má široká, rovná, nekdy poněkud delší, vždy však pevná. Bedra jsou krátká, svalnatá a mírně klenutá. Hruď je při pohledu zpředu široká, při pohledu zprofilu hluboká, dosahuje až k úrovni loktů. Břicho je jen mírně podkasané. Ocas je posazený v linii zádi, dlouhý ocas, pokud je správně nošený, není chybou, ne více, než přirozeně krátký ocas. Přední končetiny jsou vertikální, rovné a svalnaté. ramena má velmi svalnatá a mírně šikmá. Tlapky mají těsné a dobře klenuté prsty, jsou okrouhlé, dávají kompaktní celek. Zadní končetiny mají silná a svalnatá stehna. Hlezna jsou mírně hranatá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až 69 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 68 cm.
Ideální výška je 61 až 63 cm.
VÁHA:
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type)
SRST:
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) má hrubou a hustou srst, která je na hlavě a uších o něco jemnější.
Zbarvení je: kaštanově hnědé; kaštanové hnědé a bílé; kaštanově hnědé a bílé, silně skvrnité; kaštanově hnědé s tříslovým značením (nad očima, na rtech a na končetinách).
CHARAKTER:
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) je vstřícný, inteligentní a poslušný. Rychle a snadno se učí novým věcem, je dosti zvídavý. Nevyžadují tvrdou výchovu, plně postačí důsledná. Jsou dosti poddajní.
PÉČE:
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) potřebuje zajistit dostatek providelného pohybu s přiměřenou fyzickou zátěží. Potřebuje dostatečně dlouhé procházky s volným během.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes.

Francouzský dlouhosrstý ohař (Epagneul Francais, French Spaniel)

6. července 2008 v 11:48 | Kačka |  Psí plemena- lovecká
//<![CDATA[ //]]>
ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Epagneul Francais; angl.: French Spaniel
PŮVOD:
Francouzský dlouhosrstý ohař byl vyšlechtěn ve Francii v 18. století. Je potomkem ohařů známých a popsaných Gastonem Febusem již za středověku. Tento pes byl tím, kdo stál na počátku vzniku různých druhů loveckých psů. Selekcí a šlechtěním se rozvinul do elegantního a atletického psa, dnes již pevného a odhodlaného, vynikajícího ve všech pracovních zkouškách. Vznikl ze středověkého kokrpaněla, později k němu byla přimíchána anglická krev. Počátkem 20. století plemeno téměř vyhynulo, francouzský šlechtitel psů Artur Enu však toto plemeno oživil. Francouzský dlouhosrstý ohař byl poprvé vystavován v Paříži v roce 1904, a v následujícím roce byl přijat jeho standard. Toto plemeno se rozšiřuje nejen ve Francii, ale také v dalších zemích Evropy, v USA i v Kanadě
POPIS:
Francouzský dlouhosrstý ohař je urostlý, kompaktní a energický pes, dostatečně tělesně vyvinutý, více podobný setru, než španělu. Výčka v kohoutku je 55 až 61 cm, hmotnost 25 až 30 kg. Hlava je široká, s hranatou prodlouženou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči jsou velké, v temně nebo světle-hnědém zbarvemí, s inteligentním a živým výrazem. Čenich nosu je hranatý a tmavý v barvě zbarvení psa. Uši jsou dostatečně dlouhé, zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Ocas je tlustý, nasazený pod linií hřbetu, v akci nesený vodorovně. Hrudník je hluboký, ale ne příliš široký. Srst má hladkou, hedvábnou a kratší, je těsně přiléhající a hustá, ne však příliš bohatá nebo zvlněná. Na končetinách a na hrudi je bohatší, na hrudi vytváří výčesky. Zbarvení je: jakékoliv, jednobarevní psi však kromě malé hvězdičky na hrudi nesmějí mít na těle bílou barvu. Nejběžnější je barva černá, zlatá a červená, existují však i psi strakatí, bílí, černo-třísloví, oranžovo-bílí, hnědo-bílí, bílo-černí, trojbarevní, bílí s tečkami v libovolném nebo předepsaném zbarvení.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm, s tolerancí +/- 2 cm.
Fena má v kohoutku 55 až 59 cm, s tolerancí +/- 2 cm.
VÁHA:
Francouzský dlouhosrstý ohař váží v rozmezí 25 až 30 kg.
SRST:
Francouzský dlouhosrstý ohař má hladkou, hedvábnou a hustou srst, která je kratší a těsně přiléhající.
CHARAKTER:
Francouzský dlouhosrstý ohař je chytrý a laskavý, živý a veselý, avšak neúnavný pes. Je přátelský a milý také k dětem, svému pánovi je zcela oddaný. S jeho výcvikem nebývají problémy. Je všestranně nadaný: dělá stojky a přináší úlovky. Francouzský dlouhosrstý ohař je neúnavný, vytrvalý a oddaný společník. Občas však bývá urážlivý a potřebuje laskavé jednání.
PÉČE:
Není náročný, potřebuje však zajistit přiměřený dostatek pohybu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Francouzský dlouhosrstý ohař se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Naháněč zvěře a aportér.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.