V lese,nezkaženým zlobou,
tam krásná zvířata žít mohou.
I ty,co svět vyhostil,
moudrý les pohostil.
Zvířata nezkažená zlobou,
zde žít v míru mohou.
Ale on,on tu domov nemá,
magická místa vyhledává.
Můžeš jen věřit,
že zvíře s jemnou srstí
a jedním rohem kouzelným,
pomůže ti a dobro v tvém srci,
najdeš s ním.
Myslili,že je to sen,
ale můžeš jen
věřit a doufat,
že jednorožec bude tě naslouchat.
Nad hlavou noční obloha svítí,víly na louce trhají kvítí.
Černý zajíc pod stromem sedí,z výšky na něj moudrá sova hledí.
Ladně přiběhne srnka mladá,všude v lese vůdce hledá.
Blíží se sem zvíře,které jsem neviděla,ty liško jsi o něm neslyšela?
Je tak krásné,až dech se tají,větvičky sami stranou ustupují.
Oči hluboké a tmavé,jako moře má,podívejte se,to se mi nezdá.
Na kolena zvířata se sklánějí,musí se na něj dívat,ikdyž nechtějí.
Jde tak lehce,jako by vůbec na zem nešlapal,vůdce se zastavil a ani nedutal.
Dobrota a láska z něho sálá,je buď poslední,nebo jeden z mála.
Nejčistější srdce tohle zvíře má,do teď se o něm všude povídá.
Jeden roh mu na čele vyrůstá,jednorožec-takový jméno on má.
Prošel se,lásku,štěstí rozdal a zlo k šílenství dohnal.
Kdo potřeboval tomu pomohl,sám si ale pomoct nemohl.
Je už na světě nejspíš jediný,tak jen každým dnem čeká,až ho lidé zabijí...

´Moc hezká básnička
Jukněte please na ´můj blogííísek!Díky Vaše Nikuška!