Popis: Poměrně velký, silný a mohutný pes obdélníkového formátu, s delší srstí, která pokrývá celý povrch těla včetně obličejové partie. Uši malé a splývající se srstí. Tělo suché, tvrdé, svalnaté a kostnaté. Ocas zavěšený a dlouhý, dosahuje až k hleznům a na konci zatočený. Srst není tak dlouhá a bohatá jako u bobtaila (požaduje se délka 10 - 15 cm), hrubá a mírně zvlněná. Zbarvení: čistě bílé nebo bílé s žlutavými nebo šedavými skvrnami, šedé.

Charakteristika: Navzdory vnější podobnosti v sobě jihoruský ovčák nemá nic z bobtailovy dobromyslnosti. Je to mimořádně ostrý pes se sklonem k agresivitě a mnohdy nečekanými reakcemi. Cítí-li se v ohrožení, bez váhání zaútočí jako první. K cizím lidem je krajně nedůvěřivý. Vzhledem k extrémním podmínkám prostředí i klimatu, v nichž byl ve své vlasti nucen žít, se vyvinul v mimořádně otužilé, odolné a životaschopné plemeno.
Zvláštní nároky: Hodí se výhradně pro zkušené kynology. Pánovi je bezmezně oddán, věrnost jednomu člověku prý byla na překážku jeho uplatnění v armádě. Měl by být chován celoročně venku na rozlehlém pozemku. Srst vyžaduje pravidelnou péči.
Užití: Spolehlivý a pro případné vetřelce nebezpečný hlídač.
Výskyt: Ač byl do Evropy dovezen teprve přednedávnem, u nás se poměrně rychle šíří.
Možná záměna: S bobtailem, od něhož se liší dlouhým chlupatým ocasem i celkově kratší a hrubší srstí.
