close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2008

Bernský švýcarský honič

13. února 2008 v 13:04 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký elegantní honič téměř čtvercového tělesného rámce. Hlava dlouhá, úzká, ušlechtilá. Uši, zavěšené pod linií očí, musí dosahovat alespoň ke špičce nosu, dole zakulacené, porostlé jemnou srstí. Krk dlouhý, elegantní, svalnatý. Tělo s ušlechtilou hřbetní linií, pevným a rovným hřbetem, hlubokým, ale ne příliš širokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Končetiny suché, mohutně osvalené, ale nesmí působit těžce. Ocas středně dlouhý, tvoří prodloužení zádě, v klidu a při chůzi svěšený, při vzrušení nad hřbetní linií. Srst krátká, hladká, hustá, na uších a na hlavě velmi jemná. Zbarvení: trojbarevný, bílý s černými a pálenými odznaky.
Charakteristika: Živý, silný a vytrvalý lovecký pes s výborným nosem. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, jinak spíše uzavřená.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a velmi důsledný výcvik přivolání. Veškerá výchova musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým.
Užití: Lovecký pes, použitelný jako honič i barvář. Někdy chován i jako příjemný společník.
Výskyt: Ve Švýcarsku poměrně běžný, občas chován i jinde v Evropě. Trikolorní bernský honič je pravidelně odchováván i u nás.
Možná záměna: S jinými, vesměs velmi vzácnými evropskými honiči (modrý gaskoňský, ariežský, jugoslávský aj.), z nichž je zřejmě nejušlechtilejší a nejjemnější.

Belgický ovčák - Tervueren

13. února 2008 v 13:03 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, harmonicky stavěný pes s přiměřeně velkou hlavou. Délka lebeční a čenichové partie je přibližně stejná. Oči středně velké, mírně mandlového tvaru, co nejtmavší, ani vystouplé, ani zapadlé. Uši vztyčené a vysoko nasazené, úměrně dlouhé. Krk delší, svalnatý, suchý. Končetiny s pevnými kostmi, rovné a svalnaté. Vydatný pohyb. Tělo mohutné, ne však těžké. U psů žádoucí čtvercový formát, feny mohou být o něco delší. Hrudník ne příliš široký, ale hluboký, umožňující vytrvalý pohyb. Ocas středně dlouhý. V klidu nesen svěšený se zvednutou špičkou, při pozornosti se zvedá a oblouk se zdůrazňuje.
Charakteristika: Všichni belgičtí ovčáci jsou aktivní, živí, vytrvalí a odolní psi, schopní pozoruhodných výkonů. Vyznačují se vysokou inteligencí, velkou učenlivostí, mají vrozené hlídací schopnosti, jsou rychlí a neúnavní. K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout.
Užití: Všichni belgičtí ovčáci jsou vynikajícími psy pro sportovní a služební kynologii. Zvláště malinois bývají i na vrcholných světových soutěžích jako jediní schopni konkurovat německým ovčákům. Díky své rychlosti a učenlivosti se belgičtí ovčáci výborně uplatňují při soutěžích agility.
Výskyt: U nás i v Evropě jsou vcelku běžně chováni malinois a tervueren, méně často groenendael a jen výjimečně lakenois.
Zvláštní nároky: Tito celkově nenároční psi bezpodmínečně vyžadují citlivé, nikdy hrubé, zato však vždy důsledné vedení. Výcvik by se měl uskutečňovat, zvláště v mládí, především formou hry. I když při správné výchově dokážou být dobrými společníky, vždy by měli mít i odpovídající sportovní či pracovní vyžití. Nečinnost jim škodí.
Možná záměna: Pokud se důkladně seznámíte s jednotlivými barvami belgických ovčáků a k nim náležejícími typy osrstění, záměna s jiným ovčáckým plemenem prakticky není možná. Přesto pro úplnost uvádíme: oproti německému ovčákovi jsou belgičtí ovčáci o něco jemnější, subtilnější, s poněkud "liščím" výrazem.

Belgický ovčák - Malinois

11. února 2008 v 15:02 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, harmonicky stavěný pes s přiměřeně velkou hlavou. Délka lebeční a čenichové partie je přibližně stejná. Oči středně velké mírně mandlového tvaru, co nejtmavší, ani vystouplé, ani zapadlé. Uši vztyčené a vysoko nasazené, úměrně dlouhé. Krk delší, svalnatý, suchý. Končetiny s pevnými kostmi, rovné a svalnaté. Vydatný pohyb. Tělo mohutné, ne však těžké. U psů žádoucí čtvercový formát, feny mohou být o něco delší. Hrudník ne příliš široký, ale hluboký, umožňující vytrvalý pohyb. Ocas středně dlouhý. V klidu nesen svěšený se zvednutou špičkou, při pozornosti se zvedá a oblouk se zdůrazňuje.
Charakteristika: Všichni belgičtí ovčáci jsou aktivní, živí, vytrvalí a odolní psi, schopní pozoruhodných výkonů. Vyznačují se vysokou inteligencí, velkou učenlivostí, mají vrozené hlídací schopnosti, jsou rychlí a neúnavní. K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout.
Užití: Všichni belgičtí ovčáci jsou vynikajícími psy pro sportovní a služební kynologii. Zvláště malinois bývají i na vrcholných světových soutěžích jako jediní schopni konkurovat německým ovčákům. Díky své rychlosti a učenlivosti se belgičtí ovčáci výborně uplatňují při soutěžích agility
Výskyt: U nás i v Evropě jsou vcelku běžně chováni malinois a tervueren, méně často groenendael a jen výjimečně lakenois.
Zvláštní nároky: Tito celkově nenároční psi bezpodmínečně vyžadují citlivé, nikdy hrubé, zato však vždy důsledné vedení. Výcvik by se měl uskutečňovat, zvláště v mládí, především formou hry. I když při správné výchově dokážou být dobrými společníky, vždy by měli mít i odpovídající sportovní či pracovní vyžití. Nečinnost jim škodí.
Možná záměna: Pokud se důkladně seznámíte s jednotlivými barvami belgických ovčáků a k nim náležejícími typy osrstění, záměna s jiným ovčáckým plemenem prakticky není možná. Přesto pro úplnost uvádíme: oproti německému ovčákovi jsou belgičtí ovčáci o něco jemnější, subtilnější, s poněkud "liščím" výrazem.

Belgický ovčák - Laekenois

11. února 2008 v 14:59 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, harmonicky stavěný pes s přiměřeně velkou hlavou. Délka lebeční a čenichové partie je přibližně stejná. Oči středně velké, mírně mandlového tvaru, ani vystouplé, ani zapadlé. Uši vztyčené a vysoko nasazené, úměrně dlouhé. Krk delší, svalnatý, suchý. Končetiny s pevnými kostmi, rovné a svalnaté. Vydatný pohyb. Tělo mohutné, ne však těžké. U psů žádoucí čtvercový formát, feny mohou být o něco delší. Hrudník ne příliš široký, ale hluboký, umožňující vytrvalý pohyb. Ocas středně dlouhý. V klidu nesen svěšený se zvednutou špičkou, při pozornosti se zvedá a oblouk se zdůrazňuje

Charakteristika: Všichni belgičtí ovčáci jsou aktivní, živí, vytrvalí a odolní psi, schopní pozoruhodných výkonů. Vyznačují se vysokou inteligencí, velkou učenlivostí, mají vrozené hlídací schopnosti, jsou rychlí a neúnavní. K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout.
Užití: Všichni belgičtí ovčáci jsou vynikajícími psy pro sportovní a služební kynologii. Díky své rychlosti a učenlivosti se belgičtí ovčáci výborně uplatňují při soutěžích agility.
Výskyt: U nás i v Evropě jsou vcelku běžně chováni malinois a tervueren, méně často groenendael a jen výjimečně laekenois.
Zvláštní nároky: Tito celkově nenároční psi bezpodmínečně vyžadují citlivé, nikdy hrubé, zato však vždy důsledné vedení. Výcvik by se měl uskutečňovat, zvláště v mládí, především formou hry. I když při správné výchově dokážou být dobrými společníky, vždy by měli mít i odpovídající sportovní či pracovní vyžití. Nečinnost jim škodí.
Možná záměna: Pokud se důkladně seznámíte s jednotlivými barvami belgických ovčáků a k nim náležejícími typy osrstění, záměna s jiným ovčáckým plemenem prakticky není možná. Přesto pro úplnost uvádíme: oproti německému ovčákovi jsou belgičtí ovčáci o něco jemnější, subtilnější, s poněkud "liščím" výrazem.

Belgický ovčák - Groenendael

11. února 2008 v 14:58 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, harmonicky stavěný pes s přiměřeně velkou hlavou. Délka lebeční a čenichové partie je přibližně stejná. Oči středně velké, mírně mandlového tvaru, co nejtmavší, ani vystouplé, ani zapadlé. Uši vztyčené a vysoko nasazené, úměrně dlouhé. Krk delší, svalnatý, suchý. Končetiny s pevnými kostmi, rovné a svalnaté. Vydatný pohyb. Tělo mohutné, ne však těžké. U psů žádoucí čtvercový formát, feny mohou být o něco delší. Hrudník ne příliš široký, ale hluboký, umožňující vytrvalý pohyb. Ocas středně dlouhý. V klidu nesen svěšený se zvednutou špičkou, při pozornosti se zvedá a oblouk se zdůrazňuje.
Typ a zbarvení srsti: podle nich se belgičtí ovčáci dělí do čtyř rázů
Groenendael - dlouhosrstý celočerný
Malinois, Tervueren, Lakenois
Charakteristika: Všichni belgičtí ovčáci jsou aktivní, živí, vytrvalí a odolní psi, schopní pozoruhodných výkonů. Vyznačují se vysokou inteligencí, velkou učenlivostí, mají vrozené hlídací schopnosti, jsou rychlí a neúnavní. K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout.
Užití: Všichni belgičtí ovčáci jsou vynikajícími psy pro sportovní a služební kynologii. Zvláště malinois bývají i na vrcholných světových soutěžích jako jediní schopni konkurovat německým ovčákům. Díky své rychlosti a učenlivosti se belgičtí ovčáci výborně uplatňují při soutěžích agility.
Výskyt: U nás i v Evropě jsou vcelku běžně chováni malinois a tervueren, méně často groenendael a jen výjimečně lakenois.
Zvláštní nároky: Tito celkově nenároční psi bezpodmínečně vyžadují citlivé, nikdy hrubé, zato však vždy důsledné vedení. Výcvik by se měl uskutečňovat, zvláště v mládí, především formou hry. I když při správné výchově dokážou být dobrými společníky, vždy by měli mít i odpovídající sportovní či pracovní vyžití. Nečinnost jim škodí.
Možná záměna: Pokud se důkladně seznámíte s jednotlivými barvami belgických ovčáků a k nim náležejícími typy osrstění, záměna s jiným ovčáckým plemenem prakticky není možná. Přesto pro úplnost uvádíme: oproti německému ovčákovi jsou belgičtí ovčáci o něco jemnější, subtilnější, s poněkud "liščím" výrazem.

Bedlingtonteriér

11. února 2008 v 14:58 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Menší, velmi elegantní pes bez jakýchkoli známek hrubosti. Dlouhá, úzká a oblá hlava s chocholkou, bez viditelného stopu. Malé trojúhelníkové oči. Delší nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Krk dlouhý. Tělo mírně obdélníkové, pružné, dobře osvalené. Hřbet přirozeně vyklenutý. Ocas přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý. Srst charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající. Zbarvení: modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich.
Charakteristika: Navzdory křehkému zjevu pravý teriér: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy.
Zvláštní nároky: Zhruba každé tři měsíce je nutno srst upravit stříháním. Pokud ji navíc pravidelně pročesáváme, pes prakticky vůbec neztrácí chlupy.
Užití: Kdysi lovecký, dnes už pouze společenský pes (i když nedávno konané pokusy o znovuvyužití bedlingtona v lovecké praxi dopadly úspěšně).
Výskyt: Méně často chované plemeno, i když jeho chov u nás má svou tradici.
Možná záměna: Nepravděpodobná, snad s pudlem, od něhož se liší obloukovitým hřbetem i celkovou stavbou těla.

Beauceron (Berger de Beauce)

11. února 2008 v 14:56 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký, silný, harmonicky stavěný pes. Dlouhá, poměrně úzká hlava, čenich směrem k nosu mírně sbíhavý. Oči tmavé, horizontálně položené. Uši se dříve kupírovaly, dnes se ponechávají v přirozeném stavu, tzn. zavěšené. Mají být ploché a ne příliš dlouhé. Tělo mírně obdélníkového formátu, dobrých proporcí. Hřbet rovný, s vyznačeným kohoutkem. Hrudník široký a hluboký. Záď jen mírně sbíhavá. Na pánevních končetinách dvojité paspárky. Ocas nízko nasazený, dlouhý, dosahující alespoň k hleznům, na konci lehce prohnutý. Srst krátká a hustá, přiléhající. Zbarvení: černé s pálením nebo harlekýn (směs šedé, černé a červené).
Charakteristika: Inteligentní, energický, velmi vytrvalý a neúnavný. Odolný vůči výkyvům počasí, schopný podávat dobré výkony za jakýchkoli podmínek. Na podněty reaguje okamžitě a je snadno vzrušitelný. Pes univerzálních schopností, pro které bývá přirovnáván k německému ovčákovi.
Užití: Původně ovčácký, dnes služební a pracovní pes. Ve Francii je využíván i profesionálními ozbrojenými složkam. Jeho schopnosti mu dovolují zúčastňovat se i vrcholných soutěží sportovní kynologie.
Zvláštní nároky: Pes pro zkušené kynology, nejlépe výcvikáře, potřebuje pevnou ruku a dostatečné zaměstnání.
Výskyt: Ve Francii druhý nejpopulárnější ovčák po briardovi, poměrně rozšířený i v ostatních evropských zemích, včetně České republiky.
Možná záměna: Na první pohled vypadá jako přechod mezi dobrmanem a rotvajlerem: je těžší, hrubší a méně ušlechtilý než dobrman, ale zase výrazně lehčí a elegantnější než rotvajler.

Bearded kolie

11. února 2008 v 14:55 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Neobyčejně aktivní a pohyblivý pes střední velikosti, obdélníkového formátu. Celé tělo včetně obličejové partie a ocasu pokrývá záplava bohaté dlouhé srsti. Středně velké, zavěšené a rovněž dlouhou srstí porostlé uši. Ocas nízko nasazený, v klidu a při chůzi svěšený, při rychlejším pohybu se může poněkud zvednout, ne však nad linii hřbetu. Dvojitou srst tvoří vlněná hustá podsada a hladká, silná a rovná krycí srst s typickým vousem na čenichu (odtud název : "bearded" = "vousatý"). Zbarvení: Šedé, červené, černé, modré, hnědé, pískové ve všech odstínech, nejčastěji s bílými znaky, ale i bez nich.
Charakteristika: Pes překypující energií a radostí ze života, trochu zbrklý a překotný. Má velmi přátelskou a vstřícnou povahu, je milý k lidem i ke zvířatům. Inteligentní a učenlivý.
Užití: Původně ovčácký, dnes už převážně společenský pes, který exceluje při soutěžích agility.
Zvláštní nároky: Zvládnout tento "pytel blech" není snadné. Vyžaduje sportovně založeného, aktivního majitele, který s ní bude chodit, běhat, plavat a skákat. V takovém případě její výchova není těžká. Dlouhá srst potřebuje pravidelnou péči.
Výskyt: Stále oblíbenější společenský pes.
Možná záměna: S polským nížinným ovčákem, který však je menší, zavalitější a nemá ocas. Rovněž podobný briard je zase podstatně větší a liší se i barvou.

Basenži

11. února 2008 v 14:54 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velmi elegantní středně velký vysokonohý pes. Hlava plochá, při vztyčených uších se na obličeji tvoří vrásky. Oči tmavé, mandlového tvaru, jakoby zahleděné do dálky. Malé vzpřímené uši, nasazené vpředu na hlavě. Tělo harmonické, krátký a rovný hřbet, hluboký oválný hrudník. Ocas vysoko nasazený, jednou nebo dvakrát zatočený nad hřbetem. Srst lesklá, krátká a jemná. Zbarvení: černobílé, červenobílé, tříslové, trikolorní, černé.
Charakteristika: Tento tichý, k cizím zcela nedůvěřivý a venku zdánlivě nekontaktní pes se v domácím prostředí stává mimořádně milým, citlivým společníkem. Je velmi čistotný, o svou srst dokonce po kočičím způsobu sám pečuje.
Užití: Afričtí domorodci ho používali především k lovu. Dnes je to pes výhradně společenský a výstavní.
Výskyt: Vyskytuje se, i když ne ve velkých počtech, ve většině evropských zemí. Také u nás došlo v poslední době k oživení chovu.
Zvláštní nároky: Basenži má silně vyvinutý lovecký pud, a tak většinou není možné ho v našich podmínkách pouštět venku na volno. Přesto je nutno mu poskytnout hodně pohybu na delším vodítku, nejlépe u kola nebo na delších túrách. Výborně snáší i vysoké teploty.
Možná záměna: Basenžiho si lze splést snad jedině s "voříškem", je však proti němu ušlechtilý a elegantní.

Barzoj (ruský chrt)

11. února 2008 v 14:53 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký, impozantní, mimořádně ušlechtilý chrt s polodlouhou srstí. Hlava malá, dlouhá, úzká, čenichová partie silná, suchá, delší než mozkovna. Oči velké, mandlového tvaru, tmavohnědé, spíše blízko u sebe. Uši malé, jemné, špičaté, nasazené vysoko a daleko, v klidu složené dozadu, při pozornosti vztyčené, často se špičkami překlopenými dopředu. Krk dlouhý, klenutý, bez laloku. Tělo s klenutým hřbetem, poměrně dlouhým hrudníkem, dosahujícím až k loktům, málo klenutými žebry a silně vtaženým břichem. Končetiny dlouhé, rovné, suše osvalené, s úzlými tlapami. Ocas nízko nasazený, šavlovitě nesený, čím delší, tím lepší, bohatě osrstěný. Srst delší, hedvábná, zvlněná, nejbohatší na krku, spodku hrudníku, zadních stranách končetin a ocase. Zbarvení: bílé, zlaté, šedé, žluto-šedé, červené, černé, žíhané včetně kombinací těchto barev.
Charakteristika: Povaha barzoje plně odpovídá jeho hrdému aristokratickému zevnějšku. Chování má důstojné, poněkud odtažité, působí naprosto vyrovnaným a sebevědomým dojmem. Pánovi je však nesmírně oddaný. Coby někdejší lovec vlků umí být i patřičně ostrý.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu i prostoru. Těžko se podrobuje výcviku.
Užití: Dostihový chrt, náročný společník.
Výskyt: Patří k vzácnějším plemenům. Počty u nás odchovávaných štěňat za rok se počítají na desítky.
Možná záměna: Velikostí, klenutým hřbetem a zkadeřenou srstí se jasně odlišuje od všech ostatních chrtů.

Barbet

11. února 2008 v 14:52 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký pes s typickou "ovčí" srstí, pokrývající hlavu včetně obličejové partie. Čenich krátký a široký, nos hranatý, stop výrazný. Oči kulaté, nejlépe tmavě hnědé, zcela překryté srstí. Uši nasazené ve výši očí nebo níže, dlouhé, ploché, široké, kryté kadeřavou srstí. Krk krátký a silný. Tělo s širokým, prostorným, dosti hlubokým hrudníkem, mírně klenutým hřbetem, krátkými, pevnými bedry a zaoblenou zádí. Končetiny rovné, včetně tlap zcela porostlé srstí. Srst delší, huňatá, plstnatá, zvlněná, může tvořit lokny či zplstnatělá místa. Pokrývá celý povrch těla. Zbarvení: čistě černé, šedé, hnědé, rezavé, plavé, bílé nebo promísené. Vícebarevnost se nepřipouští.
Charakteristika: Vyrovnaný, učenlivý a poslušný pes. Miluje vodu a náruživě aportuje. Odolný vůči chladu i horku.
Zvláštní nároky: Hustá, nepropustná srst se obtížně udržuje v dokonalé čistotě a má typický pach. Proto se barbet hodí spíše k držení venku.
Užití: Lovecký pes, specialista na vodní práce.
Výskyt: Velmi vzácný, u nás se nevyskytuje.
Možná záměna: S dalšími vodními psy, od nichž ho na první pohled poznáte podle osrstěné čenichové partie

Azavak

11. února 2008 v 14:51 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký ušlechtilý chrt s hladkou srstí. Hlava dlouhá, jemná, úzká a suchá, s ostře řezanými rysy a postupně se zužujícím čenichem. Oči mandlové, velké, tmavé nebo jantarové. Uši vysoko nasazené, zavěšené, přiléhající k hlavě, trojúhelníkové. Krk dlouhý, svalnatý, mírně klenutý. Tělo obdélníkového formátu, přičemž výška je o něco větší než délka. Hrudník hluboký a prostorný, hřbet rovný nebo mírně se zvyšující směrem ke kyčlím, s výraznými kyčelními hrboly a vysoko vtaženým břichem. Končetiny dlouhé, suché, rovné, rovnoběžné. Ocas vysoko nasazený, dlouhý, tenký. Srst velmi krátká, na břiše někdy úplně chybí. Zbarvení: Plavá v různých odstínech, případně s tmavou maskou. Bílá na hrudi, na konci ocasu a na "ponožkách".
Charakteristika: I na chrta mimořádně nezávislý, k cizím naprosto nedůvěřivý, drsný až ostrý pes. Pánovi sice oddaný, ale nikdy příliš podřízený. Klidný a sebejistý.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu a volného prostoru. Má rád teplo. Jeho výchova je velmi obtížná. Nehodí se do města.
Užití: Ve své vlasti lovecký, v Evropě dostihový pes. Náročný společník, dobrý hlídač.
Možná záměna: Se slugou, s níž byl až do roku 1981 považován za jedno plemeno. Odlišuje se od ní tělesným formátem, jenž má tvořit na výšku položený obélník (u slugy obdélník položený na délku nebo čtverec) a přípustným výskytem bílé barvy na tlapách a na hrudi.

Argentinská doga

11. února 2008 v 14:50 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Masivně stavěný pes větší střední velikosti, mimořádně atletický a svalnatý. Charakteristický vzhled mu dodává mohutná hlava se širokou mozkovnou a mohutnými žvýkacími svaly. Uši se dříve kupírovaly nakrátko, dnes by měly být vzpřímené nebo polovzpřímené. Tělo čtvercové, svalnaté. Dlouhý a silný ocas, v klidu svěšený, při pohybu se komíhá ze strany na stranu. Srst krátká, tvrdá a lesklá. Zbarvení: čistě bílé.
Charakteristika: Mimořádný pes, který v sobě spojuje sílu a mohutnost molossů s rychlostí, mrštností a vytrvalostí teriérů a dalších loveckých psů. Má výborný čich, dobře aportuje, je schopen loveckého i služebního výcviku.
Zvláštní nároky: Má rád teplo a bez problémů snáší i letní vedra, nehodí se však k celoročnímu držení mimo dům. Potřebuje důsledný výcvik, těsný kontakt s lidmi a vhodné zaměstnání.
Užití: Pes vyšlechtěný k lovu jaguárů, pum a divokých prasat, případně k obraně stád před nimi. Dnes slouží především jako spolehlivý strážce a respekt budící společník, v zámoří se prý osvědčil v policejních službách i jako vodicí pes pro nevidomé.
Výskyt: Patří k méně běžným, ne však zcela vzácným plemenům.

Appenzellský salašnický pes

11. února 2008 v 14:48 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, harmonicky stavěný trojbarevný pes téměř kvadratické tělesné stavby. Hlava velikostí odpovídá tělu, mírně klínovitá, čenich středně velký, rovnoměrně se zužující. Oči malé, mandlovité, uši trojúhelníkové, zvysoka a zeširoka nasazené, v klidu přiléhající k lícím. Tělo silné a kompaktní, hřbet delší, pevný a rovný, záď krátká, hrudník dosahující až k loktům, břicho jen málo vtažené. Ocas vysoko nasazený, nad hřbetem těsně zatočený. Srst krátká, hrubá a přiléhavá, černo-rezavo-bílá nebo hnědo-rezavo-bílá.
Charakteristika: Živý, energický a pohyblivý pes, sebevědomý a nebojácný. Ke známým lidem přátelský, k cizím mírně nedůvěřivý. Je mu vlastní umírněná dávka ostrosti a rád štěká, proto je dobrým hlídačem.
Zvláštní nároky: Vzhledem k hlasitosti a velké potřebě pohybu se příliš nehodí do měst. Jinak naprosto nenáročný.
Užití: Dříve honácký a ovčácký pes, dnes dobrý společník, hlídač, ale ve své vlasti také pes lavinový, záchranný a vojenský.
Výskyt: Ve Švýcarsku poměrně hojný, mimo svou vlast vzácný. U nás dosud nebyl odchován.
Možná záměna: S velmi podobným entlebušským salašnickým psem, který však nemá ocas, je delší a má kratší končetiny.

Anglický špringršpaněl

11. února 2008 v 14:47 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, symetricky stavěný, kompaktní pes. Hlava středně dlouhá, poměrně široká a mírně zakulacená, s vyznačeným stopem a širokým, hlubokým čenichem. Pysky kvadratické a hluboké. Oči středně velké, mandlového tvaru, tmavě oříškové barvy. Uši dlouhé a široké, těsně přiléhající k hlavě, nasazené v rovině očí, dobře osrstěné. Krk delší, silný, svalnatý, mírně klenutý, bez laloku. Končetiny rovné, silné, svalnaté. Pohyb přímý, volný a elegantní. Tělo silné, přiměřeně dlouhé, s hlubokým hrudníkem a klenutými žebry. Svalnatá, lehce klenutá záď. Ocas nízko nasazený, kupírovaný, nesený pod linií hřbetu. Srst hustá, hladká, delší na uších, trupu a končetinách. Zbarvení: hnědobílé, černobílé, s pálením nebo bez něj.
Charakteristika: Velmi živý, aktivní, silný a vytrvalý pes. Pokud má možnost vybít svůj temperament, je poslušný a poměrně snadno ovladatelný. K lidem je velmi přátelský, zcela neagresivní.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a zaměstnání. Srst je nutno pravidelně pročesávat.
Užití: Mimořádně univerzální lovecký pes, který vystavuje, aportuje i větší zvířata až do velikosti lišky, ochotně pracuje na zemi i ve vodě. Ve světě oblíbený jako společník.
Výskyt: Nijak běžný, ročně u nás odchováno kolem dvou set štěňat.
Možná záměna: S příbuzným velššpringršpanělem, který je menší, subtilnější a vždy červenobílý

Anglický setr

11. února 2008 v 14:46 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Spíše větší, nápadně elegantní a ušlechtilý pes. Hlava dlouhá, s výrazným stopem a hranatou čenichovou partií. Oči měkkého, ale živého výrazu. Uši středně dlouhé, nízko nasazené, přiléhající k lícím, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Krk delší, svalnatý a elegantní. Tělo silné, ale ne těžké, s krátkým a rovným hřbetem, širokým a hlubokým hrudníkem. Končetiny rovné, svalnaté, silných kostí, na zadní straně s "praporci". Ocas nasazený v úrovni hřbetu, středně dlouhý, nezatočený, s hedvábnou "vlajkou". Srst dlouhá a hedvábná. Zbarvení: černo-bílé, oranžovo-bílé, žluto-bílé, hnědo-bílé a trikolorní.
Charakteristika: Milý a přátelský pes, doma poměrně klidný, venku však neobyčejně temperamentní a vytrvalý. Má vynikající lovecké schopnosti: dobře vystavuje, spolehlivě pracuje s vysokým nosem, ochotně aportuje.
Zvláštní nároky: Potřebuje mimořádně mnoho pohybu a odmalička důsledný výcvik v poslušnosti, aby bylo možno ho pouštět na volno.
Užití: Všestranný lovecký pes. Příjemný společník pro sportovně založené lidi.
Výskyt: O něco vzácnější než irský setr, počty odchovaných štěňat u nás nedosahují stovky za rok.
Možná záměna: Podobá se ostatním setrům, ale liší se od nich typickými světlými barvami s tečkováním.

Anglický kokršpaněl

11. února 2008 v 14:45 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý živý španěl čtvercového formátu. Hlava s hranatou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči velké, hnědé, inteligentního a živého výrazu. Uši zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Krk středně dlouhý, svalnatý, suchý, bez laloku. Tělo kompaktní a silné, ne však těžké, s hlubokým, ale ne příliš širokým hrudníkem a pevným hřbetem. Končetiny rovné a spíše kratší, velmi silné a svalnaté. Ocas nasazený pod linií hřbetu, v akci nesený vodorovně a kupírovaný ne úplně nakrátko. Srst hladká, hedvábná, ne příliš bohatá nebo zvlněná, bohatší na končetinách a na hrudi. Zbarvení: jakékoliv, jednobarevní však kromě malé hvězdičky na hrudi nesmějí mít na těle bílou barvu. Nejběžnější je barva černá, zlatá a červená, existují však i strakoši, bělouši, černotřísloví psi atd.
Charakteristika: Veselý, živý a neúnavný pes. Přátelský, většinou milý i k dětem, pánovi zcela oddaný. S jeho výcvikem nebývají problémy.
Zvláštní nároky: Poměrně často potíže s ušima, jež je nutno pravidelně kontrolovat. Zřejmě v důsledku mnohdy neuváženého chovu, který se snažil vyhovět velké poptávce po štěňatech, se občas vyskytnou jedinci kousaví, či naopak neúměrně bázliví.
Užití: Lovecký pes - slídič, užívaný hlavně na vodní ptactvo. Mnohem častěji chován jako pes společenský, a to i ve městech.
Výskyt: Patří k nejrozšířenějším plemenům na zeměkouli.
Možná záměna: S americkým kokršpanělem, který má výrazně bohatší zkadeřenou srst, kratší nos i hřbet.

Anglický foxhaund

11. února 2008 v 14:43 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Větší, masivně stavěný pes harmonické tělesné stavby, připomínající velkého bígla. Hlava úměrná k tělu, s kulatou lebkou a mírně převislými pysky. Oči daleko od sebe. Uši ne příliš dlouhé, nízko zavěšené. Krk dlouhý, svalnatý. Tělo s širokým, delším a rovným hřbetem, dobře klenutým hrudníkem. Končetiny vyšší, zcela rovné, se silnými kostmi a mohutně osvalené. Ocas dobře nasazený na zádi, středně dlouhý, nesený v mírném prohnutí šavlovitě vzhůru. Srst hladká a hustá. Zbarvení: trojbarevné černo - tříslovo - bílé, dvojbarevné.
Charakteristika: Mimořádně rychlý, silný a vytrvalý lovecký pes. Protože byl odnepaměti chován ve smečkách, je neobyčejně snášenlivý, vůči lidem a psům mírný, ale poněkud nezávislý a svéhlavý.
Zvláštní nároky: Má mimořádně silně vyvinutý lovecký pud, nerad se poddává výcviku k poslušnosti. Potřebuje hodně pohybu.
Užití: Lovecký pes užívaný při štvanicích.
Výskyt: V Anglii dodnes chován ve velkých smečkách, jinak v Evropě naprosto ojedinělý. V USA je chována jeho americká varianta, která však má vlastní standard. Přesto je veřejnosti znám z mnoha filmů.
Možná záměna: S americkým foxhaundem, který je štíhlejší a má vyšší končetiny. S velmi vzácnými evropskými honiči (Hamiltonův honič, finský honič, artoiský honič aj.), kteří jsou vždy menší a lehčí.

Anglický buldok

11. února 2008 v 14:43 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, podsaditý, široce stavěný pes. Hlava nápadně velká a masivní, s výrazně zkrácenou čenichovou partií, mohutnými čelistmi a převislými pysky. Malé uši ve tvaru růžového lístku. Objemné tělo, krátký široký hřbet, prostorný hrudník. Ocas nízko nasazený, kratší, silný a zužující se do špičky. Srst krátká, hustá, jemná, hladká. Barva jakákoli s černou maskou nebo bez ní s výjimkou černé.
Charakteristika: Mimořádně klidný, pomalejší pes mírného, až flegmatického chování. Velmi přátelský, milý, na druhé straně také odvážný a příslovečně zarputilý.
Zvláštní nároky: Buldoci poměrně často trpí zdravotními obtížemi (kloubní problémy, vchlípení a vychlípení víčka apod.). Mimořádně složité bývají porody, které je velmi často nutno řešit císařským řezem. I při odchovu štěňat musí chovatel feně pomáhat. Špatně snášejí vyšší teploty. Jinak je buldok poměrně nenáročný, vyžaduje jen málo pohybu, minimální péči o srst a výchova nečiní problémy.
Užití: Dříve bojový, dnes exkluzivní společenský pes.

Americký stafordšírský teriér

11. února 2008 v 14:42 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký, velmi silný a svalnatý pes harmonické tělesné stavby. Hlava středně dlouhá se širokou lebkou a zřetelným osvalením. Uši vysoko nasazené, ve tvaru růžového lístku, vztyčené nebo polovztyčené. Oči tmavé, kulaté, daleko od sebe. Krk silný, středně dlouhý, bez volné kůže. Končetiny rovné, dobře osvalené, silných kostí. Tělo s krátkým hřbetem, mírně skloněnou krátkou zádí, se širokým a hlubokým hrudníkem. Ocas poměrně krátký, nízko nasazený, nesmí být zatočený ani nesený nad hřbetem. Srst krátká, hustá, uzavřená, lesklá. Zbarvení: Jakékoliv kromě čistě bílé, černé s tříslovou nebo játrové, bílé barvy nesmí být více než 80%.
Charakteristika: Pohyblivý pes bleskových reakcí, mimořádně odvážný a v soubojích zarputilý. Ke členům své rodiny milý a přátelský, k cizím lidem však nedůvěřivý a ve vztahu k jiným psům často agresivní.
Zvláštní nároky: Vyžaduje mimořádně zkušenou a citlivou ruku. Je třeba ho od mládí přivykat pokojnému kontaktu s ostatními psy a tlumit veškeré projevy agresivity.
Užití: Kdysi bojový pes, dnes hlídač, osobní strážce i společník.
Výskyt: Módní plemeno, které se u nás v posledních letech rychle rozšířilo. Bohužel často se dostává do nepovolaných rukou.
Možná záměna: Se podobným stafordšírským bulteriérem, který je menší a méně ušlechtilý.