close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2008

Eurasier

26. února 2008 v 16:47 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký špicovitý pes harmonických tělesných proporcí se vztyčenýma ušima a delší srstí. Hlava klínovitého tvaru není příliš široká, jen s mírným stopem. Uši středně velké, vztyčené, trojúhelníkového tvaru. Oči mírně šikmo položené. Trup mohutný, ne příliš krátký, pevný, rovný, dobře osvalený hřbet. Ocas zatočený nad hřbetem, kartáčovitě osrstěný, kulatý a pevný, směrem ke konci se zužuje. Hrudník dosahuje až k loktům. Srst středně dlouhá, s hustou podsadou, na obličeji, uších a přední straně končetin krátká. Zbarvení: povoleny jsou všechny barvy i jejich kombinace.
Charakteristika: Standard požaduje klidného a sebevědomého rodinného psa, který nedůvěřuje cizím lidem, a je proto dobrým, ale neagresivním hlídačem. Tohoto ideálu se však zatím nepodařilo zcela dosáhnout.
Užití: Společenský a rodinný pes, hlídač a průvodce.
Zvláštní nároky: velmi odolný pes bez zvláštních nároků, se střední potřebou pohybu a vyžadující pravidelnou, avšak ne mimořádně intenzivní péči o srst. Největším problémem je jeho nevyrovnanost.
Výskyt: S výjimkou země původu - Německa - velmi vzácné plemeno. Ani u nás se prozatím nevyskytuje.
Možná záměna: S výchozími plemeny. Oproti čauovi je výrazně lehčí tělesné stavby, s méně masivní hlavou, elegantnější a pohyblivější. Od vlčího špice se liší pestrostí barev, méně bohatou srstí, větší velikostí i šikmo položenýma "asijskýma" očima".

Erdelteriér

26. února 2008 v 16:47 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Větší střední pes harmonické tělesné stavby, svalnatý a kompaktní. Hlava s dlouhou plochou mozkovnou, jemně modelovaná. Oči tmavé, malé, s typickým živým teriérským výrazem. Uši ve tvaru písmene V klopené dopředu, poměrně malé. Hřbet krátký, přímý a rovný, hrudník dosahuje až k loktům. Mezi žebry a kyčlemi má být jen malá vzdálenost. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na dvě třetiny původní délky. Srst tvrdá, hustá a hrubá. Zbarvení: rezavohnědé s černým sedlem.
Charakteristika: Na teriéra relativně klidný, přesto však aktivní, energický a pohyblivý pes. Přátelský, veselý, někdy trochu tvrdohlavý, při vhodném přístupu však přesto dobře cvičitelný a ovladatelný.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu, důslednou výchovu a výcvik a každé 3 - 4 měsíce úpravu srsti trimováním. Někdy má sklon prát se s jinými psy.
Užití: Původně především lovecký pes, užívaný k lovu vyder, ale i ovčácký, honácký a hlídací pes. Dnes všestranné pracovní plemeno, běžně skládá zkoušky z výkonů, včetně záchranářských a lavinových. Dobrý hlídač. Často držen jen jako společník.
Výskyt: Ve světě i u nás trvale oblíbený.
Možná záměna: Erdel se velmi podobá velšteriérovi, který je však o polovinu menší, takže záměna je vyloučena.

Dandie Dinmont teriér

26. února 2008 v 16:46 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý nízkonohý teriér s dlouhým tělem. Hlava velká, krytá nápadnou měkkou, hedvábnou srstí, která tvoří typickou čupřinu. Oči velké, zářivé, plné, jakoby zahleděné do dálky. Uši zavěšené, nasazené vzadu, přiléhající k lícím. Na konci mohou mít střapec. Krk silný, svalnatý. Končetiny krátké, mohutně osvalené, hrudní s mírně vybočenými tlapkami, pánevní o něco delší. Trup dlouhý, silný, pružný. Ocas kratší (20 - 25 cm), postupně se zužující, může být šavlovitě prohnutý , s vlajkou. Srst tvrdší, kadeřavá, ne drátovitá. Zbarvení: pepřové (černošedé) nebo hořčičné (červenohnědé) až plavé.
Charakteristika: Na teriéra poměrně klidný, přátelský k lidem, ale většinou i k domácím zvířatům. Hravý, inteligentní, učenlivý, při práci horlivý, přitom snadno ovladatelný. V případě napadení se však dokáže velmi sveřepě bránit.
Zvláštní nároky: Srst vyžaduje 3x - 4x za rok mírné trimování a každodenní česání a kartáčování.
Užití: Kdysi lovecký pes. Dnes mimořádně dobrý společník.
Výskyt: Patří spíše k vzácnějším teriérům, u nás se vyskytuje poměrně často.
Možná záměna: Vzhledem k typické chocholce nepravděpodobná.

Čivava krátkosrstá

26. února 2008 v 16:44 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebkou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélníkového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst má hladkou, jemnou, lesklou, přiléhající k tělu.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzi do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry apod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem hlavy.

Čivava dlouhosrstá

26. února 2008 v 16:43 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebkou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélníkového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst má dlouhou, jemnou, hedvábnou, splývající, s praporcem na ocase. V obličeji, na hlavě a na koncích končetin krátká.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzi do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry apod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem hlavy.

Čínský chocholatý pes - Labutěnka

26. února 2008 v 16:38 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý, elegantní a jemný pes, existující ve dvou typech: Deer (ušlechtilejší, s jemnými kostmi) a Cobby (robustnější, i když stále elegantní, s těžším tělem i kostmi). Hlava s protáhlou, mírně zakulacenou lebkou, hladká, bez nadměrného množství vrásek, s mírně se zužujícím, nikoliv však špičatým čenichem. Na temeni chocholka jakékoliv délky, nejlépe dlouhá a splývavá. Oči středně velké, tmavé, daleko od sebe. Uši nízko nasazené, velké a vztyčené, s třásněmi nebo bez nich. Krk dlouhý, suchý, vysoko nesený, bez laloku. Končetiny dlouhé a štíhlé, tlapy zaječí, tj. dlouhé a úzké, dole s tzv. ponožkami, tvořenými dlouhou srstí. Tělo středně dlouhé, pružné, hrudník dosti hluboký, dosahující až k loktům, ale ne sudovitý. Ocas vysoko nasazený, postupně se zužuje, na konci s dlouhým splývavým střapcem, při pohybu nesen nahoru nebo na stranu. Tělo pokryté jemnou, měkkou a velmi teplou kůží. Zbytky srsti jen na hlavě, ocasu a tlapkách. Existuje i osrstěný ráz, tzv. powder puff (labutěnka), u něhož dlouhá srst pokrývá celý povrch těla s výjimkou obličejové partie. Zbarvení: jakékoliv i v kombinaci.
Charakteristika: Aktivní pes půvabných pohybů, mrštný a hravý. Je velmi bystrý a vnímavý, k cizím nedůvěřivý, k vlastním lidem, včetně dětí, však velmi milý a přítulný. Je inteligentní a snadno se učí.
Zvláštní nároky: Nenáročný, pozornost je třeba věnovat jen teplotě. Vyžaduje ubytování v teple. Při procházkách v mrazivém počasí je třeba mu obléci "kabátek", v létě se naopak na přímém slunci může spálit, a proto je nutno ho namazat ochranným krémem s příslušným faktorem. Rozmnožování vyžaduje zkušenosti a znalosti, je zapotřebí uvážlivě křížit osrstěnou a neosrstěnou varietu, jinak dochází k úhynu štěňat v důsledku tzv. letálního genu.
Užití: Společenský pes.
Výskyt: Ještě nedávno velmi vzácný, dnes se poměrně rychle šíří i u nás. Nejoblíbenější z naháčů.
Možná záměna: S peruánským naháčem, který je však větší, má ještě méně srsti a postrádá výraznou chocholku.

Čínský chocholatý pes

26. února 2008 v 16:37 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Malý, elegantní a jemný pes, existující ve dvou typech: Deer (ušlechtilejší, s jemnými kostmi) a Cobby (robustnější, i když stále elegantní, s těžším tělem i kostmi). Hlava s protáhlou, mírně zakulacenou lebkou, hladká, bez nadměrného množství vrásek, s mírně se zužujícím, nikoliv však špičatým čenichem. Na temeni chocholka jakékoliv délky, nejlépe dlouhá a splývavá. Oči středně velké, tmavé, daleko od sebe. Uši nízko nasazené, velké a vztyčené, s třásněmi nebo bez nich. Krk dlouhý, suchý, vysoko nesený, bez laloku. Končetiny dlouhé a štíhlé, tlapy zaječí, tj. dlouhé a úzké, dole s tzv. ponožkami, tvořenými dlouhou srstí. Tělo středně dlouhé, pružné, hrudník dosti hluboký, dosahující až k loktům, ale ne sudovitý. Ocas vysoko nasazený, postupně se zužuje, na konci s dlouhým splývavým střapcem, při pohybu nesen nahoru nebo na stranu. Tělo pokryté jemnou, měkkou a velmi teplou kůží. Zbytky srsti jen na hlavě, ocasu a tlapkách. Existuje i osrstěný ráz, tzv. powder puff (labutěnka), u něhož dlouhá srst pokrývá celý povrch těla s výjimkou obličejové partie. Zbarvení: jakékoliv i v kombinaci.
Charakteristika: Aktivní pes půvabných pohybů, mrštný a hravý. Je velmi bystrý a vnímavý, k cizím nedůvěřivý, k vlastním lidem, včetně dětí, však velmi milý a přítulný. Je inteligentní a snadno se učí.
Zvláštní nároky: Nenáročný, pozornost je třeba věnovat jen teplotě. Vyžaduje ubytování v teple. Při procházkách v mrazivém počasí je třeba mu obléci "kabátek", v létě se naopak na přímém slunci může spálit, a proto je nutno ho namazat ochranným krémem s příslušným faktorem. Rozmnožování vyžaduje zkušenosti a znalosti, je zapotřebí uvážlivě křížit osrstěnou a neosrstěnou varietu, jinak dochází k úhynu štěňat v důsledku tzv. letálního genu.
Užití: Společenský pes, vhodný i pro alergiky.
Výskyt: Ještě nedávno velmi vzácný, dnes se poměrně rychle šíří i u nás. Nejoblíbenější z naháčů.
Možná záměna: S peruánským naháčem, který je však větší, má ještě méně srsti a postrádá výraznou chocholku.

Český strakatý pes

26. února 2008 v 16:36 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký trojbarevný pes obdélníkového tělesného rámce. Hlava klínovitá, s mírným stopem, oči mandlového tvaru, hnědé. Uši ve tvaru písmene V, menší, přiléhající k lícím. Krk nepříliš dlouhý, šikmý, bez laloku. Tělo válcovité, s přiměřeně hlubokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Končetiny rovnoběžné, silných kostí, přiměřeně osvalené. Pohyb vydatný a vytrvalý. Ocas středně dlouhý, šavlovitý, může být nesen nad úrovní hřbetu. Srst buď krátká, přilehlá, nebo dlouhá, vlnitá, vždy s podsadou. Zbarvení: černo-žluto-bílé s černým nosem a tmavýma očima nebo hnědo-žluto-bílé s hnědým nosem a očima světlejší barvy. Ideální poměr bílých a barevných ploch je 1 : 1. Bílé plochy musí být vždy tečkovány.
Charakteristika: Mimořádně otužilý, nenáročný, skromný a přizpůsobivý pes. Přiměřeně temperamentní, mírný a přátelský, neagresivní hlídač.
Zvláštní nároky: Neměl by mít, hlavní devizou plemene je jeho nenáročnost. Potřebuje přiměřeně dlouhé vycházky.
Užití: Společenský pes na venkov i do města. Dobrý hlídač.
Výskyt: Chov se po jisté pauze znovu rozbíhá, chovná základna zatím není příliš velká. Každý nový zájemce je vítán.
Možná záměna: S obyčejnými "voříšky", od nichž se liší rozložením barev a typovou jednotností.

Český horský pes

26. února 2008 v 16:35 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký dlouhosrstý strakatý pes. Hlava s širokou mozkovnou, pozvolným stopem a s nepříliš hlubokou čenichovou partií, která je jen o málo kratší než lebeční. Oči středně velké, oválné, hnědé, mírného výrazu. Uši vysoko a zeširoka nasazené, trojúhelníkové, převislé. Krk středně dlouhý, poměrně silný, dobře osvalený, bez laloku. Tělo mírně obdélníkového formátu, s pevným rovným hřbetem, dlouhým hrudníkem, dosahujícím k loktům, a mírně vtaženým břichem. Končetiny delší, rovné, silné. Ocas nasazený v linii zádě, dosahující k hleznům, bohatě osrstěný. Srst delší ( kolem 10 cm), rovná, tvrdší a hustá, krátká jen na hlavě a na předních stranách končetin. Zbarvení: vždy bílé se žlutými či černými skvrnami.
Charakteristika: Silný, odolný sportovní pes, schopný pracovat velmi dlouho a neúnavně i za extrémních klimatických podmínek. Přátelský k lidem, snášenlivý ke psům i ostatním domácím zvířatům. Učenlivý a dobře ovladatelný.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, pro držení ve městech se nehodí. Je nutno mu poskytnout pracovní vyžití nebo pravidelné dlouhé vycházky do přírody.
Užití: Používá se jako saňový, ale i ovčácký a záchranářský pes. Vídán bývá i na soutěžích agility, i když tam díky vyšší tělesné hmotnosti nemůže soupeřit s drobnějšími a štíhlejšími plemeny.
Výskyt: Ročně je u nás odchováno několik desítek jedinců.
Možná záměna: Snad s některým z pasteveckých horských plemen (čuvač, kuvas, pyrenejský horský pes), od všech se však odlišuje na první pohled "strakatým" dvoubarevným zbarvením.

Český fousek

26. února 2008 v 16:32 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velký a silný drsnosrstý ohař čtvercového formátu. Hlava dlouhá, užší a suchá, s typickým vousem na čenichu. Oči hnědé, mandlové, s výraznými nadočnicovými oblouky, díky nimž hlava působí hranatě. Uši vysoko nasazené, dosahují do dvou třetin lící. Krk středně dlouhý, suchý. Tělo čtvercové, s oválným hrudníkem, dosahujícím k loktům, dobře vyvinutým předhrudím a pevným, rovným hřbetem. Končetiny kolmé, rovné, výrazně suše osvalené. Ocas středně silný, nasazený v rovině hřbetu, krátí se o tři pětiny. Srst trojího typu: měkká a hustá podsada, rovná přiléhající srst krycí (dlouhá 3 - 4 cm), dlouhé a tvrdé pesíky (5 - 7 cm, zvláště na předhrudí, hřbetě, slabinách a plecích). Zbarvení: Bělouš s hnědými plotnami nebo bez nich, hnědák s prokvetlými znaky na předhrudí a spodní části končetin nebo bez nich.
Charakteristika: Robustní, odolný vůči jakékoli nepřízni počasí, vytrvalý a s velkou chutí do práce. Snadno se cvičí a je velmi učenlivý. Přizpůsobivý, nekonfliktní, ale přirozeně ostrý na škodnou.
Zvláštní nároky: Hodí se na venkov, nejlépe pro aktivní myslivce.
Užití: Všestranný ohař s vlohami pro práci v poli, v lese i na vodě, schopný pracovat i jako barvář.
Výskyt: Mezi našimi myslivci patří k nejoblíbenějším ohařům.
Možná záměna: Jen zkušený odborník ho dokáže odlišit od německého ohaře drátosrstého. Ten se může vyskytovat i v černobílé varietě.

Československý vlčák

26. února 2008 v 16:31 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Středně velké až větší, vlku se nápadně podobající plemeno s jeho typickou pružnou chůzí. Hlava suchá, se šikmýma a úzkýma vlčíma očima jantarové barvy. Uši mají být malé, vzpřímené, trojúhelníkového tvaru. Tělo obdélníkového formátu. Ocas v klidu svěšený. Zbarvení: stříbrošedé a žlutošedé s typickou světlou maskou na hlavě, spodní straně krku a na hrudi.
Charakteristika: Vytrvalý a pohyblivý pes, odolný vůči horkům, mrazům i vlhkosti. Zachoval si mnoho přírodních vlčích instinktů, především orientační smysl a vynikající čich. Na druhé straně se nepodařilo zcela vymýtit plachost a nedůvěřivost k cizím lidem. Málokdy štěká, občas se projevuje kňučením a vytím. Feny hárají jen jednou do roka.
Zvláštní nároky: Mimořádně náročné, ještě ne zcela ustálené plemeno, patřící výhradně do rukou zkušeného kynologa. Výchova bývá velmi obtížná, vyžaduje hodně trpělivosti, zkušeností i citlivosti.
Užití: I když tvůrci počítali s všestranným použitím, zatím se nejčastěji uplatňuje coby saňový pes v zápřahu nebo při sportu.
Výskyt: U nás už bylo odchováno několik set jedinců, někteří se dostali i do zahraničí.
Možná záměna: S německým ovčákem, od něhož se liší právě "vlčími" znaky: šikmýma jantarovýma očima, menšíma ušima, výhradně vlkošedou barvou, rovným hřbetem. Problematičtější je rozlišení od vzácného Saarloosova vlčáka (vznikl rovněž křížením německých ovčáků a vlků). Ten má o něco jemnější srst, která není stříbřitá, ale spíše hnědavá.

Černý ruský teriér

26. února 2008 v 16:31 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Velký a mimořádně silný pes pevných kostí, robustního typu. Dlouhá hlava s mohutným vousem, který jí dodává takřka hranaté obrysy. Uši vysoko nasazené, překlopené, trojúhelníkového tvaru. Tělo čtvercového nebo jen mírně obdélníkového formátu, s širokým rovným hřbetem. Ocas vysoko nasazený, silný a kupírovaný na 3 - 4 obratle. Srst drsná, hustá, uzavřená, dlouhá 4 - 10 cm, na čenichu a na bradě tvoří vous. Zbarvení: černé nebo černé s šedými chlupy.
Charakteristika: Černý ruský teriér prý zdědil po svých předcích jen to nejlepší: po rotvajlerovi vyrovnanost, rozvahu, ale i razantnost, po knírači a erdelovi pak mrštnost, pohyblivost a aktivitu. Má být silný, razantní, ale přesto dobře ovladatelný. Vyniká přirozenou ostrostí, nedůvěřivostí k cizím lidem a oddaností pánovi.
Zvláštní nároky: Hodí se výhradně pro zkušené kynology a je nezbytné ho podrobit výcviku. Měl by být ubytován venku.
Užití: Služební pes, původně vyšlechtěný pro použití v armádě. Schopný služebního výcviku i praktického použití, vhodný zvláště pro ostrahu objektů a osob.
Výskyt: Navzdory tomu, že se jedná o nové a ve světě ne příliš známé plemeno, u nás je poměrně dosti rozšířen a jeho úroveň je dobrá.
Možná záměna: S velkým černým kníračem, který je však o něco menší, působí subtilněji a po těle má kratší, nezvlněnou srst.

Curly coated retrívr (retrívr s kudrnatou srstí)

26. února 2008 v 16:30 | Kačka |  Druhy plemena psů
Popis: Větší, silný pes s nápadně kudrnatou srstí. Hlava dlouhá, s plochou lebkou, silným, dlouhým, nikoli však špičatým čenichem. Oči černé nebo tmavě hnědé. Uši menší, na úrovni očí, přiléhají k bradě. Krk středně dlouhý, suchý. Končetiny silné, rovné, svalnaté. Tělo s dobře klenutým dlouhým hrudním košem a rovným hřbetem. Ocas spíše krátký, rovně nesený, pokrytý kudrlinami. Srst kudrnatá, hustá a tvrdá, jen v obličeji hladká. Zbarvení: černé nebo játrově hnědé.
Charakteristika: Živý, neúnavný a pracovitý pes. Rychle se učí, je inteligentní a dobře ovladatelný. Jako všichni retrívři miluje vodu. Je přátelský, snášenlivý a přizpůsobivý.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a odpovídající zaměstnání.
Užití: Dobrý lovecký pes, užívaný převážně k vodním pracím. Jen zřídka držen jako společník, i když jeho povahové vlastnosti by to umožňovaly.
Výskyt: Chován vzácně. U nás už byl několikrát odchován.
Možná záměna: Vzhledem ke kudrnaté srsti, která se u psa této velikosti jinak nevyskytuje, velmi nepravděpodobná. Irský vodní španěl a další vodní psi jsou výrazně menší.

Myš tanečnice

25. února 2008 v 11:29 | Kačka |  Myška domácí
Myšky tanečnice jsou takřka vždy černo-bíle strakaté myši. Často mají bílou skvrnu na zádech, bílou lysinu na čenichu a bílou skvrnu na břiše. Jsou to myši trpasličího vzrůstu. Ve svém vývoji zaostávají již v hnízdě a už ve věku dvou týdnů se dají zřetelně odlišit od svých normálních sourozenců. V této době myši ohluchnou, protože mají silná poškození vnitřního ucha, která vyplývají z poškození mozku. Podvěsek mozkový, hypofýza, má jisté defekty, které způsobují trpasličí vzrůst a další vady. Myšky tanečnice jsou tedy velice slabá zvířata s mozkovou poruchou. Kvůli svým defektům nedokážou ani skákat, ani šplhat. Podle stupně poškození nejsou občas schopny běhat rovně, nýbrž jen v kruhu. Při tomto tzv. tancování se myši točí pomalu až úplně rychle v kruhu, také třepou nekontrolovaně hlavou. Vzhledem ke své poruše rovnováhy neumějí ani plavat. Jsou to velice slabá zvířata s velice malou odolností, takže pochopitelně neudivuje, že jsou málo plodná. Pokud spáříme dvě myšky tanečnice, nejsou jejich mláďata schopná života.


Varianty myší domácích

25. února 2008 v 11:27 | Kačka |  Myška domácí

Bílá myš (albino)

Dříve byla nejčastěji jako domácí zvíře chována bílá myš (dnes jsou to myši barevné). Toto označení se všeobecně zažilo, odborníci však bílou myš nazývají albino. Má totiž všechny typické znaky albínů: červené oči, sněhobílou srst, které chybí jakékoliv barvivo, takže se zdá čistě bílá. Albinismus spočívá v náhodné, avšak dědičné změně DNA (nositelky dědičné informace), tedy v její mutaci. Bílá myš jakožto domácí zvíře je díky dlouholetému pečlivému chovu klidnější povahy a méně plachá než její rodová příbuzná, divoce žíjící myš domácí. Vykazuje ale stejné způsoby chování a života, takže je velmi lákavé ji pozorovat nebo se s ní zabývat. Ve svých dědičných vlohách může mít bílá myš skryté barevné faktory, které mohou být zděděny recesivně, tzn., že se neprojeví. Mohou to být faktory pro zbarvení žluté, šedé, černé, hnědé nebo i jiné. Teprve až při spáření s barevnou myší se ukáže, jaká barva se skrytě v bílé myši nachází. Bílá myš tedy může být velice zajímavým partnerem v chovu barevných myší.

Barevné myši

První barevné myši vznikly mutací již před naším letopočtem, stejně jako tomu bylo u bílých myší, byla to známá černá myš a šedá myš s bílým břichem. Jiné druhy barev vstoupily ve známost teprve v poslední době s rozvojem genetiky po formulování Mendelových zákonů dědičnosti umožnily cílený chov myší. Jak vědcům, tak i amatérským chovatelům se podařilo docílit mnoha barev a barevných kombinací. Vyjmenujme alespoň některé z nich:
- aguti -u tohoto zbarvení je možné na každém chlupu vidět střídavě světle a tmavě zbarvené proužky
- bílá s červenýma očima-nejčastější zbarvení u laboratorních myší. Chodidla a nos mají tělovou barvu
- bílá s tmavýma očima-tělo je čistě bílé, chodidla jsou růžová a oči černé
- černá-černé myši - mají lesklou sytě černou srst. Také oči, uši, ocas a nohy jsou černé. Břicho je často o něco světlejší
- čokoládová-čokoládově zbarvené myši - mají kožíšek čokoládově hnědý. Chodidla a očka jsou tmavě hnědé, stejně jako ocas a uši
- modrá-modré myši - mají barvu kožíšku co nejrovnoměrněji tmavě modrou. Břicho je často o něco matnější a oči jsou vždy tmavě modré
- krémová-krémově zbarvené myši - mají jemnou srst barvy slonové kosti a tmavé oči
- tříslové(tan)-celá spodní část myši je světlá,zatímco svrchní strana těla má tmavou barvu
- strakaté-skvrny se nacházejí po celém těle a nemají se překrývat. Strakaté myši se vyskytují v různých barvách

Rozmnožování myší domácích

25. února 2008 v 11:26 | Kačka |  Myška domácí

Rozdíl pohlaví

U dospělých myší není těžké rozeznat jejich pohlaví. Aniž bychom museli myšku zvedat, poznáme samečka podle podlouhlého zesílení na bázi ocásku. Jsou to podélná varlata, která přečnívají dozadu přes řitní otvor. Kůže je v těchto místech porostlá srstí jako na ostatních částech těla. Mezi řítním otvorem a ústím močové trubice je takřka dvakrát větší vzdálenost než u samiček. V místě, kde ústí močová trubice, je kulatý otvor, z něhož při lehkém stisku částečně vystoupí penis. Samičky mají zakulacenou zadní část, ze které vyčnívá štíhlý ocas. U mladých zvířat, ve věku mezi 3 a 4 týdny, je rozlišení těžší. Mezery mezi řitním otvorem a ústím močové trubice dosud nejsou tak výrazné. Přesto se dá pohlaví poznat takto: Přitáhneme-li kůži v zadní oblasti břicha palcem a ukazováčkem dopředu, vstoupí u samečka varlata do šourku. U ještě mladších myší, 2 - 3 týdny, se podle genitálií nedá pohlaví s jistotou určit. Mnohem snazší je to u myší, jejichž břicho ještě není porostlé srstí, tedy ve věku 8 - 11 dní. U samiček jsou pak dobře viditelné struky, a to celkem 10 ve dvou řadách.

Říje a páření

Sameček očichává a olizuje smičku, je-li v říji, běhá za ní a snaží se jí krýt. Má-li samička k páření chuť, zvedne zadeček a ocas stáhne trochu ke straně. Páření trvá několik sekund, opakuje se ale několikrát. Nezabřezne-li samička, je pak v říji každých 3 až 6 dní a na průměrně 12 hodin se jí otevírá pochva, jinak je uzavřená hlenovou zátkou. Po vrhu mláďat je samička zpravidla během 24 hodin opět v říji, takže se další mláďata dají očekávat asi 3 týdny po porodu. Samičky jsou zpravidla neustále březí, i když právě mají mláďata a kojí je. Je to normální biologický proces. Někteří samečci své mladé požírají z různých příčin, ale není tomu vždycky tak.

Březost

U myši domácí a jejích domestikovaných barevných druhů trvá březost cca 21 až 23 dní. Zárodky se v těle matky zpočátku vyvíjejí poměrně pomalu. Že je samička březí, zjistíme asi po 15 dnech. Některé samičky pak jsou dost tlusté, na jiných není nic vidět a vrhnou obvykle malý počet mláďat. Stav březí myši se však dá velice záhy poznat podle jejího změněného chování. Pobíhá neklidněji než předtím, tahá materiál na hnízdo a začíná je stavět. Jako materiál je nejvhodnější sláma, seno, listí, čerstvá tráva, hobliny, nepotištěný papír, lepenka nebo speciální materiál na hnízda z chovatelských potřeb. Co není dost jemné, upraví myš svými zuby. Hnízdo staví v nejtemnějším a nejteplejším koutku klece. Může to být místo, kam se dává krmení a voda nebo domeček na spaní. Čím více může na hnízdě pro mláďata pracovat, čím více zaměstnání má, tím lépe bude pečovat o svá mláďata a vychovávat je.

Porod

Blíží-li se asi třítýdenní březost ke konci, staví samička ještě jednou v rychlosti hnízdo, v němž může vrhnout mladé. Porod může nastat v kteroukoliv denní i noční dobu, nejčastěji ale v noci mezi 22. a 2. hodinou. Mláďata se narodí během půl hodiny. Je-li mláďat málo (1 až 5), je porod často hotový během čtvrt hodiny. Při počtu 15 až 22 mláďat může trvat i déle než půl hodiny. Matka sedí při porodu v podřepu a chytá každé narozené mládě. Popadne plodový vak a roztrhne jej. Překousne pupeční šňůru. Ihned mládě dočista olíže, sežere plodové obaly a placentu a stejně se pak postará o každé následující mládě. Nakonec leží všechna mláďata pěkně čistá pod ní, růžovou kůži mají suchou a teplou. Ještě nějakou chvíli pak myš pokračuje v intenzivním olizování, zejména na bříšku a nezapomene ani na tlamičku, čenich a řiť. V prvních 8 až 10 dnech po porodu odstraňuje matka olizováním také ještě tzv. mléčný trus a moč mláďat. Olizování je pro mláďata velmi důležité, protože svými masážními účinky povzbuzuje činnost střev. Při porodu by neměla být myš rušna, protože jakmile by myslela, že hrozí jejím mláďatům nebezpečí, propadla by panice. Běhá pak zmateně po kleci, přenáší mláďata sem a tam, aby je tu a tam zase upustila. V nozi dokonce občas svá mláďata i sežere, protože pro ně nenajde žádný klidný úkryt. Přihlížení při porodu je tedy velice riskantní. Především se nesmíte dotýkat hnízda ani mláďat. Dokonce i zcela krotká myš může jako matka reagovat náhle velice citlivě. Je proto lepší potlačit zvědavost a riskovat pohled do hnízda, až když jsou mláďata alespoň jeden týden stará.

Vývoj mláďat

Porodní hmotnost závisí na počtu mláďat a pohybuje se mezi 1 až 2 g. Mláďata jsou zcela holá a slepá. Ve věku 3 dnů se v kůži objevují špičky chlupů a uši se otevírají. Během prvních 5 dní se mláďata pohybují v kruhu, takže nemohou vypadnout z hnízda a v jeho blízkosti zůstavají i tehdy, když je například při sání mléka vyvleče matka ven. Reagují jen na podněty tepla a dotyků a zůstávají stále pod matkou a u sourozenců. Po jednom týdnu už někdy vylezou z hnízda, matka je však ihned odnáší zpět. Růst srsti rychle pokračuje a v 9 až 10 dnech je osrstění hotové. Mláďata váží 4 až 7 g. Řezáky jsou viditelné v 11 až 13 dnech. Ve věku 12 až 14 dní se otevírají oči. Mláďata již začínají lézt kolem a prozkoumávat okolí hnízda. Začínají také přijímat pevnou stravu. Zatímco až dosud byly výkaly tekuté a kašovité, mění se teď na pevný myší trus. Asi v 16 dnech se mláďata označují jako tzv. "skákavky". Zůstane-li víko klece otevřené nebo se zvířata cítí jinak ohrožená, skáčou kolmo do výšky, aby uprchla. V 15 dnech váží mláďata 6 až 9 g, ve 20 dnech 8 až 12 g. Jsou už dobže vyvinutá a podobají se rodičům, jsou jen poněkud menší. Přibývají stále na váze, ve věku 30 dní váží 12 až 20 g. Normální velikosti dosahují asi ve 4 měsících, divoce žijící myš domácí pak váží 25 až 30 g. Bílé nebo barevné myši jsou o něco větší. Ve věku 21 až 25 dní by měla být mláďata od rodičů odstavena a rozdělena podle pohlaví, aby se předešlo dalšímu početí, protoře myši jsou velice brzy pohlavně zralé, již ve věku 28 až 46 dní se samičkám otevírá pochva. Mladí samečkové jsou pohlavně dospělí o něco později, o 6 až 8 dní.


Potrava myši domácí

25. února 2008 v 11:25 | Kačka |  Myška domácí
Myši jsou velice skromné a sežerou skoro všechno poživatelné, když na to přijdou. Dávají přednost potravě, která pro ně není určená a také jim nesvědčí, např. tučným věcem, jako jsou uzeniny, sýry nebo olejnatá semínka. Takové potraviny jim však škodí, protože po nich tloustnou nebo i onemocní. Špatná nebo jednostranná výživa se může projevit nedostatkem vitamínů, jímž myši často trpí.
Přirozenou potravou pro myši jsou různá škrobovitá zrna, jako obilky obilí, trávy, prosa a rýže. Proto by měla také být hlavní součástí myšího krmiva. Jako další základní krmivo je starý chléb, housky a rohlíky, křehký chléb nebo veku, jsou-li dostatečně ztvrdlé a usušené, fungují zároveň i jako výborný prostředek k péči o zuby.
Kdo chová myši ve větším množství, tomu jsou většinou doopručovány tzv. pelety - krmivo v lisované formě. Obsahují všechny živiny, vitamíny, minerální látky a stopové prvky v optimálním složení pro myši.
Kromě semen a obilných zrn má myš ráda i trochu zeleného krmiva, jako je stébla trávy (ne mokré), které nesežere moc, nýbrž po myším způsobu, hlávkový salát štěrbák, růžičkovou kapustu, pampeličkové listy a kokošku pastuší tobolku. Dále mají rády mrkev, jablka, hrušky, hroznové víno, salátové okurky, vařené brambory, jahody, maliny, fíky (sušené i čerstvé), datle a rozinky. Zelené krmivo představuje důležitý doplněk výživy myši, musí však být vždycky čerstvé, čisté a suché. I seno je vhodnou složkou krmiva. Myš ho však sežere málo a ze zbytku si staví hnízdo v domečku.
Myš žere převážně škrobovité zrní, trochu olejnatých semen, ale i trochu živočišné stravy. Divoce žijící myš občas pozře housenku, červa a možná i pavouka, nevydávají se ale na lov hmyzu. Kojící samičky občas dostávají na živočišnou potravu velkou chuť. Potřebují tuto stravu bohatou na bílkoviny k větší produkci mléka. Vezmou si tedy z ruky trochu mletého hovězího masa, kousek měkkého sýra nebo moučného červa a s požitkem takový pamlsek vychutnají. Může to být i kousíček vařeného kuřete, hovězího srdce nebo jiného libového masa. Nikdy nedávejte myši maso příliš kořeněné nebo slané. Také nesmí chybět kousek natvrdo uvařeného žloutku nebo kousíček špeku. Obojí má vysoký obsah tuku, ale v malinkém množství je to pro myši zdravé. Sušené garnáty, používaná strava například pro želvy, slepice se nedoporučuje, protože obsahuje příliš vysokou dávku bílkovin, která může víc ublížit. Jako živočišnou stravu jim dávám jednu psí granuli na myš jednou za týden. Vybrala jsem ty nejmasitější granule s nízkým obsahem tuku. Dále jim sem tam dávám piškoty, ty zbožňuje snad každé zvíře
Krmná dávka by měla být cca 6 g, což je asi 1 zarovnaná polévková lžíce. Je-li miska prázdná a nikde není nic rozházeného, může být krmná dávka i 8 - 10 g krmiva. Pokud v misce však něco zbývá, je dobré dávku spíš snížit. Tímto omezíme možnost obezity myší. Myši oceňují pravidelný režim. Krmte je proto vždy ve stejnou dobu, nejlépe večer nebo ráno. Zvyknou si na tuto dobu a už Vás budou netrpělivě očekávat. Myš moc nepije, ale stále potřebuje mít k vodě přístup, která by měla být také čerstvá, čili často měněná. Nejlépe každý den. Myši jsou ale citlivé na chlor ve vodě a jiné látky, tak je nejlepší podávat odstátou převařenou vodu.

Bydlení pro myš domácí

25. února 2008 v 11:24 | Kačka |  Myška domácí
Velikost klece/akvária
Vaše myšky mohou obývat klec nebo akvárium. Vhodné myší klece najdete v různých zverimexech nebo zoo prodejnách. Pro jednu, dvě myši by měla být klec asi 40 cm dlouhá, 30 cm široká a 25 cm vysoká. Samozřejmě čím větší, tím lepší. Ale pozor na šířku mezery mezi jednotlivýmu šprušlemi klece. Nesmí být větší než 7,5 mm. K dostání sou i speciální umělé klece se spoustou divů, které vaše myš ocení. Akvárium by nemělo být moc hluboké, aby tam dobře proudil vzduch. Z vrchu se ale musí přikrýt krytem, aby z něj myši nevyskočily. Nejlepší je dřevěný rám s drátěným pletivem s malými oky. Nedávejte své myšky do sklenic nebo podobných provizorních příbytků. Upírali byste jim životní prostor.
Umístění klece/akvária :
Klec/akvárium pro myši by měla být umístěna ve výšce stolu nebo maximálně ve výšce očí, což je pro myši daleko vhodnější než na zemi nebo na skříni. Na podlaze to příliš protahuje, zvířátek si méně všímáme a snáze se uleknou, když se k nim přiblížíme. Dále nesmí být vystaveno prudkému slunci, ale ani přílišné tmě. Normální, trochu tlumené světlo je pro myši nejpříjemnější. Nestavte myší obydlí příliš blízko k topení, nejlépe se cítí při pokojové teplotě a nejzdravější jsou při teplotě 18 až 20 °C.
Čištění klece/akvária :
Myš domácí, ať už doma chovaná nebo divoce žijící, patří mezi drobnými živočichy k nejméně odolným, zejména vůči infekčním onemocněním. Je proto velice důležité dbát na čistotu chovu, abyste své bílé a barevné myši ochránili před ochořením. Zápach myší moči je pro pachové vnímání člověka velmi nepříjemný. Zvykněte si na to, abyste klec či akvárium vyčistili vždycky dříve, než začne páchnout. Podle velikosti klece měňte každé dva dny až dvakrát týdně podestýlku. Jednou týdně by jste měli omýt klec i všechno příslušenství dezinfekčním prostředkem. V chovatelských potřebách jsou k dostání takové dezinfekční prostředky, které nejsou pro myš škodlivé. Postačí i trochu sava, pak ale pořádně omýt vodou.

Výbava příbytku

Aby Vás nepřešla radost z každodenního styku s vašimi myškami, měli by jste si pořídit praktické příslušenství. Patří sem stabilní, dobře omyvatelná miska (nejlépe kameninová) na krmení a pevně umístěná napáječka, které nebude padat dolů. Ve zverimexech Vám s výběrem vhodné napáječky poradí. Nejlepší jsou klasické skleněné rourky, na konci zúžené. Jsou buď na přísavku do akvárií nebo na upevnění v kleci. Pitná voda a čisté žrádlo jsou pro zdraví myši obzvláště důležité!!!!
Misky na krmení a vodu - neměly by se převrátit a měly by se dobře udržovat, čistota je velmi důležitá, nejlépší jsou asi malé kameninové misky. Vodu lze podávat v misce nebo napáječkou. Oboje je nutné často umývat a měnit vodu aby se nemnožily bakterie, v letních měsících denně (i v případě misky na žrádlo). Napáječku řádně umývejte, omezíte vznik řas. Dále můžete koupit jesličky na zelenou potravu a seno, ale není to nutností.
Domeček - Myši potřebují bezpečné místo pro svůj spánek a odpočinek. Vhodná je proto například papírová krabička, kterou v případě zničení snadno nahradíte. Nebo můžete koupit menší cihlový květináč, který není tak drahý jako dřevěné domečky, nenasáknou močí a nerozkoušou je. Udělá se z jedné strany díra, aby tam mohli lézt a domeček je hotový. Dřevěný domek se hned znečistí a pokud ho častěji myjete může se vám stát ,že se rozlepí.
Podestýlka - Spousta lidí používá piliny nebo hobliny, které se vyčištěné prodávají v chovatelských potřebách. Lze použít i hobliny od truhlářů, ale jen čisté a moc nezaprášené, nejlépe z masivního dřeva. Aby se z hoblin použitých jako podestýlka pro myši nešířil zápach, používají někteří chovatelé jako podklad stelivo pro kočky, přinejmenším do rohů příbytku. Stačí tak dva centimetry podestýlky, která však nesmí být nikdy vlhká!!!
Větve, žebříčky, prolézačky - Pevně uchycené větvičky ovocných stromů poslouží jako skvělá prolézačka, lze použít i jiné druhy, ale musí být nejedovaté a bez trnů. Upevněte je tak, aby se větvě různě křížily a zasahovaly do různých koutu jejich klece či akvária. Na některou z nich můžete zavěsit i kus lana nebo postačí tkanička, po kterých budou velice rády šplhat. Na dno příbytku jim nabídněte různé papírové ruličky nebo krabičky, také do klece či akvária můžete zavěsit pár houpaček a hraček pro papoušky, myšky také časem přijdou na to, k čemu jsou určeny. Lze použít i různé textilní míčky zavěšené na provázku nebo plastové trubky určené na rozvody vody, atd. Myši to určitě ocení.
Kolečko na běhání - Velikost na křečka nebo přímo pro myši, to je asi 15 cm, seženete v provedení nerez v cenovém rozmezí 50 - 80 korun. Dají se sehnat i plastová, ale ty moc nedoporučuji. Kdyby se Vám někdy stalo, že kolečko začne nepříjemně vrzat, stačí promazat lehce obyčejným stolním olejem a bude po vrzání.

Chov myši domácí

25. února 2008 v 11:23 | Kačka |  Myška domácí
Pokud se rozhodnete chovat myšky, měli byste vědět několik rad. V první řadě si nekupujte myš jen jednu, jsou to společenská a hravá zvířatka a samotným by bylo smutno. Takže první rada je: dvě nebo více myšek. Další věc, kterou byste měli mít napaměti, je že samci více zapáchají a více samečků pospolu, by mohlo mezi sebou bojovat. Proto druhá rada zní: pořizujte si samičky. Další rady zní: nemnožte zbytečně své myší miláčky. Pokud se rozhodnete pro chov, rozmyslete si, jestli můžete svým svěřencům poskytnou prostor a to i v případě, že by měli mladé, nebo tyto mladé dát na odbyt svým přátelům.