Krmení
Kvalitní luční seno, zrniny (asi kávová lžička na kus a den), malé množství zeleného krmení, ovoce, zeleniny a větvičky na okusování; v přírodě se živí velmi chudou potravou a jakékoliv "přilepšování" krmné dávky může mít za následek vážné metabolické poruchy.
Při krmení činčil by měl člověk vycházet z toho, že jsou to zvířátka velmi málo domestikována, a proto jejich požadavky odpovídají "volnému" životu v přírodě. Činčily pocházejí z hor, kde žijí ve vysokých nadmořských výškách. Tam jsou zdroje potravy velmi omezené a chudé na živiny. Jedná se hlavně o různé ne příliš kvalitní trávy či jiné rostlinky, a jejich semena či plody. Obecně lze říct, že činčily se mají krmit ne příliš výživným krmivem. Základem je seno. Dále jim lze podávat "jadrné" krmivo, nejlepší jsou granule, speciálně vyrobené pro činčily. Je možné jim podávat v omezeném množství zrní, nejlépe oves nebo ječmen. V zrní, hlavně pak v oříšcích či slunečnicových semínkách, je však hodně tuku, což je pro činčily škodlivé a může to vést k těžkým zdravotním poruchám až k jejich úhynu. Neustále by měly mít v kleci kvalitní a voňavé luční seno; činčily mají rády takové seno, které obsahuje hodně lístků, i když si pochutnají i na dřevitých stoncích. Změna krmiva je pro trávicí trakt činčil velmi nebezpečná. Na dně klece může být kámen, určený pro činčily. Je to vlastně kostka pemzy, napuštěná "vápníkem" a obsahující údajně i jiné minerály. Dávají však přednost poctivé omítce.
Při krmení činčil by měl člověk vycházet z toho, že jsou to zvířátka velmi málo domestikována, a proto jejich požadavky odpovídají "volnému" životu v přírodě. Činčily pocházejí z hor, kde žijí ve vysokých nadmořských výškách. Tam jsou zdroje potravy velmi omezené a chudé na živiny. Jedná se hlavně o různé ne příliš kvalitní trávy či jiné rostlinky, a jejich semena či plody. Obecně lze říct, že činčily se mají krmit ne příliš výživným krmivem. Základem je seno. Dále jim lze podávat "jadrné" krmivo, nejlepší jsou granule, speciálně vyrobené pro činčily. Je možné jim podávat v omezeném množství zrní, nejlépe oves nebo ječmen. V zrní, hlavně pak v oříšcích či slunečnicových semínkách, je však hodně tuku, což je pro činčily škodlivé a může to vést k těžkým zdravotním poruchám až k jejich úhynu. Neustále by měly mít v kleci kvalitní a voňavé luční seno; činčily mají rády takové seno, které obsahuje hodně lístků, i když si pochutnají i na dřevitých stoncích. Změna krmiva je pro trávicí trakt činčil velmi nebezpečná. Na dně klece může být kámen, určený pro činčily. Je to vlastně kostka pemzy, napuštěná "vápníkem" a obsahující údajně i jiné minerály. Dávají však přednost poctivé omítce.
