close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2007

Stáří želv

21. listopadu 2007 v 15:49 | Kačka |  Suchozemské želvy

Stáří želv

Velmi často se mluví o tom,jak je želva vlastně stará...Ale u želv jsou známky stárnutí mnohem méně výrazné než u lidí.Patří k nim především tlustší krunýř,celkové zmohutnění končetin,masivní čelist-starým želvám často přerůstá rohovina-je nutné navštívit veterináře,který ji odstraní.U želv je to naprosto jinak než např.u šelem-ty s přibývajícím stářím a otupením smyslů už nejsou schopné lovit a stávají se kořistí mladších kolegů,nebo je skolí nemoci.Želvy jsou však ohrožené hlavně v mládí,když je krunýř ještě slabý,než ve stráří,když jsou často tak velké a těžké,že predátoři nejsou schopni je ulovit.Ve stáří také slábnou smysly-hlavně zrak,ale i čich,proto se starší želvě nedoporučuje měnit terárium na které jsou zvyklé a umí se v něm orientovat.A kolikati let se vlastně dožívají?To se liší podle druhu,ale nejčastěji chované druhy,želva zelenavá a želva stepní(čtyřprstá) se při výborné péči mohou dožít až 90-120 let!!Měření věku je samozřejmě obtížné,protože želva za svého života obvykle vystřídá několik rodin.Ve stráří má taky želvička slabší imunitu a proto je náchylnější k různým nemocem-po poradě s veterinářem je často nutné zvýšit dávku vitaminů,minerálů a stopových prvků.Ve stáří je také obvyklé,že želva "zpohodlní" a nebude se již chtít tolik pohybovat.I starým želvám uděláte velkou radost "letním bytem" na zahradě či terase.
//<![CDATA[ //]]>

Nemoci želv

21. listopadu 2007 v 15:45 | Kačka |  Suchozemské želvy

Nemoci želv

Ani želvám se bohužel nevyhýbají žádné nemoci...A jejich léčba je ještě ztížena tím,že na želvách jsou příznaky chorob méně "vidět",a tak může být velmi těžké zjistit nemoc včas.Jako amatéři si želví nemoci můžeme rozdělit do 4 skupin:
  • Poruchy související s výživou
  • Vnější infekce-poranění
  • Parazitární onemocnění
  • Vnitřní nemoci
.
Poruchy související s výživou
Bohužel nejčastější typ onemocnění.Bývají důsledkem nevhodné skladby potravin-hl.nedostatek vitaminů,minerálů a stopových prvků.Nejdůležitější je pro želvu dostatečný přísun vitaminů A a D3 ,z prvků především vápník a fosfor-jsou důležité pro stavbu krunýře.Do této kategorie tak řadíme třeba onemocnění jako měknutí a deformace krunýře,otoky víček,usazování přebytečné soli v kostech..-příčinou bývá rachitida,známá i u starších lidí,někdy končí i smrtí.
Vnější infekce-poranění
Sem řadíme například různé druhy plísní a mikroorganismů,které napadají kůži a krunýř,ale také pokousání druhou želvou-časté je to v období páření u samců,mohou také pronásledovat samici.U pokousání,i když se nám zdají bezvýznamné,je třeba co nejdříve navštívit veterináře,protože do ranky by se mohla dostat infekce-raději se nepokoušíme zranění vydesinfikovat doma.
Parazitární onemocnění
Parazitárních onemocnění je mnoho,způsobují je zevní i vnitřní paraziti.Nejobvyklejší jsou zejména různé druhy klíšťat(např.rodu Ixodes),nebo mnohem drobnější roztoči(Acarina).Lze je pokapat trochou oleje a pak vytočit(stejně jako u člověka),ale i zde doporučuji raději navštívit veterináře.Po jakémkoli parazitárním onemocnění by měla následovat kompletní očista celého terária-tj.pečlivé vyčištění saponátem,omytí horkou vodou,a důkladná desinfekce všech částí terárka!!
Vnitřní nemoci
Posledním,nejméně se vyskytující,ale velmi nebezpečnou kategorií jsou vnitřní onemocnění.Sem patří např.potíže při kladení vajec,dědičná onemocnění jater,ledvin apod.Nejlépe pozorovatelným a nejčastějším onemocněním jsou nemoci dýchacích cest-projévují se vodnatým nebo hlenovitým výtokem z nozder,chrčivým dýcháním...Je třeba okamžitě vyhledat veterinárního lékaře,protože jde o velmi nebezpečnou nemoc-zánět plic,či průdušek.Ostatní nemoci tohoto druhu-např.nemoci jater,ledvin,žaludku atd.jsou často smrtelné ale obvykle zjistitelné až pitvou.
//<![CDATA[ //]]>

Rozmnožování želv

21. listopadu 2007 v 15:40 | Kačka |  Suchozemské želvy

Rozmnožování želv

  • Všechny želvy kladou vejce na souši.Želvy pohlavně dospívají ve věku 5-12 let
  • Vajíčka můžou být 2,nebo i 100!
  • Inkubační doba vajíček je dlouhá,cca 60 až 130 dní
  • Želvy musí mít v teráriu místo s vlhkým pískem,hlubokým tak,jak má želva dlouhý krunýř.
  • Vejce dáme do inkubátoru -dá se koupit i hotový ve Zverimexu.
  • Tvar vajíček se hodně liší,podle druhů a poddruhů.
  • Nejvhodnější teplota pro líhnutí vajec je 23-29°C
  • S vajíčkem v inkubátoru nesmíme otáčet!!!Udusili bychom zárodek.Ne vrchní stranu vejce si měkkou tužkou poznamenáme datum snůšky,a druh želvy.
  • Vylíhlá mláďata krmíme jako dospělé želvy,jen jim potravu krájíme na menší kousky.Musíme také pamatovat na vitaminy

Potrava

21. listopadu 2007 v 15:37 | Kačka |  Suchozemské želvy

Potrava

  • Různé bylinky:Jitrocel,mlíčí,jetel,traviny,kvalitní seno...
  • Ovoce: Jablka,hrušky,meloun,švestky,merunky,broskve,výjimečně banán...-s mírou, základem stravy mají být byliny a vhodná zelenina.(Ovoce by mělo tvořit asi 10% stravy)
  • Zelenina:Salát,čínské zelí,strouhaná mrkev,paprika,rajčata,okurka....
  • Živočišné bílkoviny:Bílkoviny podáváme jen jako zpestření-cca jednou za čtrnáct dní! Tvaroh, netučný bílý jogurt,libové vařené maso-ne vepřové,natvrdo vařené vajíčko,občas i psí granule máčené v mléce jako zpestření, krevetky, garnátci...Můžete dávat i granule pro vodní želvy s obsahem masa a ryb-nezapomeňte je také připočítat k bílkovinám:-)
  • Vitamíny:Nejlepší jsou komplexní směsi které obsahují vitaminy,minerály a stopové prvky-koupíme je ve Zverimexu.
Želva musí mít stále k dispozici malou misku s čerstvou vodou,i když z ní pije zřídka...
· Krmíme jednou denně v nízké kameninové nebo keramické misce,kterou denně čistíme.
Pro ZPESTŘENÍ-asi jednou za dva týdny,můžeme podávat i suché granule pro suchozemské želvy-koupíme opět ve Zverimexu.
//<![CDATA[ //]]>

Prostředí pro život želvy

21. listopadu 2007 v 15:30 | Kačka |  Suchozemské želvy

Prostředí pro život želvy

  • Želvu ubytujeme v teráriu-nejvhodnější jsou ta s dvířky na přední straně-ta s přístupem shora by měla být spíš provizorní,
  • Nejmenší rozměr plochy terária by měl být asi 60x40cm . Zde ale platí pravidlo-čím větší,tím lepší.Vyplatí se proto koupit největší rozměr,který se vám vejde např.na komodu.
  • Na dno dáme rašelinu,do slunícího rohu můžeme dát písek-písek v celém teráriu je nevhodný...Můžete použít také drcenou terarijní drť,nebo "pelety" pro terarijní zvířata.
  • Přes léto můžete želvě vytvořit také "letní byt" na zahradě či terase,musíte však dbát na jeho dobré ohraničení,aby se želva nepodhrabala.
  • Musíme vytvořit části v teráriu: slunící,odpočinkový,a na přijímání potravy a vody.Nejvyšší teplota a sucho má být ve slunícím koutku,položíme tam velký kámen a nad něj zavěsíme žárovku- 60 W.
  • Terárium nikdy nesmí stát na zemi,ani přímo u okna!
Odpočinek:
· V odpočinkovém koutu je chladněji a vlhčeji- občas rašelinu postřikujeme vodou z rozprašovače.Nesmí zde chybět úkryt-může to být dutý pařez,kus kůry,nebo pouhá hromádka sena.
Příjímání potravy:
Do koutu na přijímání potravy a vody nikdy nedáváme písek-mohl by se nalepovat na potravu a způsobit želvě zažívací potíže.
Stínový koutek:
Do většího terária můžeme do stinného koutu umístit menší bazének-musíme ho však denně čistit.
Vybavení:
Do terária dáme želvě co nejvíc překážek a "prolézaček"-větve,kameny,kopečky z hlíny apod.Můžeme do terária dát i rostliny-nejdříve si však v zahradnictví,nebo odborné literatuře zjistíme zda nejsou pro želvy jedovaté!!!
  • Dobré jsou i UV zářivky-s výběrem vám poradí ve Zverimexu-dodávají želvám látky,které potřebují na stavbu kostí a krunýře.
//<![CDATA[ //]]>

Rozpočet

21. listopadu 2007 v 15:21 | Kačka |  Suchozemské želvy

Rozpočet

Samotná želva: Podle druhu - cca 3500
Terárium: Podle velikosti,typu a kvality-cca 2000 Kč
Žárovka(60W)+stínítko: Podle kvality a značky,stínítko lze nahradit květináčem-žárovka cca 80 Kč,stínítko asi 200Kč
UV zářivka: Podle výrobce,může produkovat jen UV záření,nebo i teplo,není bezpodmínečně nutná,ale prospívá zdraví želvy-cca 800Kč
Misky: Je dobré mít 2 mělké misky-jednu na vlhké krmení a jednu na granule-cca 300 Kč
Bazének: Lepší je koupit větší,aby z něj želva tak rychle nevyrostla,v bazénku se koupe i z něj pije,lze nahradit pravidelnou(např.týdenní)koupelí,pak ale musíme koupit ještě jednu mělkou misku na vodu-cca 400 Kč
Substrát: Buď to rašelina,na části písek,nebo speciální dřevěné "granule" pro terarijní zvířata-cca 130 Kč
Vyhřívací kámen: Buď obyčejná břidlice,nebo speciální výhřevný-cca 90-500 Kč
Teploměr: Cena se velmi liší,může být levný klasický rtuťový,nebo dražší,ale bezpečnější bimetalový -cca 130 Kč
Úkryt: Může být třeba z kusu kůry,"proutěnky" nebo jen hromádky sena-cca200 Kč
Dekorace: Různé kameny,rostliny-živé i umělé větve na lezení... -cca 400 Kč
=Dohromady cca 8140 Kč.
· Rozpočet je jen přibližný,protože např.cena samotné želvy se docela liší i podle města
//<![CDATA[ //]]>

Prostředí pro život

21. listopadu 2007 v 15:08 | Kačka |  Suchozemské želvy

Prostředí pro život

Nesnáší vysokou relativní vlhkost, proto je pro chov vhodnější klec než skleněné akvárium, minimální rozměry klece pro pár 100x50x100 cm, na dno lze umístit hobliny nebo písek, důležitá je i budka a miska s koupacím pískem, napáječka, větve, malé plošinky v různých výškách na skákání
Tato zvířátka potřebují dostatek čerstvého vzduchu o nízké vlhkosti a teplotě. Těmto podmínkám vyhovuje klec, panelákový byt zajistí dostatek suchého vzduchu (především v zimě, kdy pracuje ústřední topení) a teplotu místnosti lze regulovat dle potřeby. Největší problémy jsou vždy v létě, kdy je venku horko a panelákové byty jsou příliš rozehřáté. V tu dobu se snažte činčilám zpříjemnit prostředí rozvěšením mokrých ručníků a větrákem, který nemíří přímo na klec.
Nejlepší je domeček z pevných prkýnek u kterých činčila pouze zakulatí všechny hrany a dále mu pozornost nevěnuje. Podobně to vypadá s miskami. Umělohmotné misky skončí pod náporem jejich zubů a vydrží až miska kameninová, která má navíc rozšířené dno, takže ji nelze převrátit.Napájení vodou je důležité! Nejlepší jsou umělohmotné napáječky a kovovou trubičkou (plastové většinou prokousnou). Miska není nejlepším řešením, protože ji činčila často převrhne a vodu si rychle ušpiní.
Současné klece mají rozměry cca 100×75×40 cm a původně byly určené pro ptáky. Každá klec má poměrně hluboké umělohmotné dno, jedny dvířka na boku, kudy činčily chodí ven, jedny na střeše, které otevíráme pouze při čištění. Dolů můžeme umístit jesličky na seno.
Na dno klece můžeme dát hobliny,které ovšem činčily při svém častém pohybu rozhází okolo klece. Vhodnější jsou noviny,které sice činčily občas roztrhají,ale není to ani zdaleka takový nepořádek jako u hoblin! Noviny také dobře sají jejich moč.

Tančící zvířata

21. listopadu 2007 v 15:03 | Kačka |  Zvířecí videa
Tak a tohle je video jak zvířatka tancují tak doufám že se vám to bude líbít.

Mluvící Zvířata

21. listopadu 2007 v 14:56 | Kačka |  Zvířecí videa
Tohle je super video až na to že je to anglicky.Tak snad se vám bude líbit.

Krmení

19. listopadu 2007 v 20:38 | Kačka |  Činčily

Krmení

Kvalitní luční seno, zrniny (asi kávová lžička na kus a den), malé množství zeleného krmení, ovoce, zeleniny a větvičky na okusování; v přírodě se živí velmi chudou potravou a jakékoliv "přilepšování" krmné dávky může mít za následek vážné metabolické poruchy.
Při krmení činčil by měl člověk vycházet z toho, že jsou to zvířátka velmi málo domestikována, a proto jejich požadavky odpovídají "volnému" životu v přírodě. Činčily pocházejí z hor, kde žijí ve vysokých nadmořských výškách. Tam jsou zdroje potravy velmi omezené a chudé na živiny. Jedná se hlavně o různé ne příliš kvalitní trávy či jiné rostlinky, a jejich semena či plody. Obecně lze říct, že činčily se mají krmit ne příliš výživným krmivem. Základem je seno. Dále jim lze podávat "jadrné" krmivo, nejlepší jsou granule, speciálně vyrobené pro činčily. Je možné jim podávat v omezeném množství zrní, nejlépe oves nebo ječmen. V zrní, hlavně pak v oříšcích či slunečnicových semínkách, je však hodně tuku, což je pro činčily škodlivé a může to vést k těžkým zdravotním poruchám až k jejich úhynu. Neustále by měly mít v kleci kvalitní a voňavé luční seno; činčily mají rády takové seno, které obsahuje hodně lístků, i když si pochutnají i na dřevitých stoncích. Změna krmiva je pro trávicí trakt činčil velmi nebezpečná. Na dně klece může být kámen, určený pro činčily. Je to vlastně kostka pemzy, napuštěná "vápníkem" a obsahující údajně i jiné minerály. Dávají však přednost poctivé omítce.

Rozmnožování

19. listopadu 2007 v 20:37 | Kačka |  Činčily

Rozmnožování

Říje se dostavuje v 4-5 týdenních cyklech po celý rok, samice je březí 108-114 dnů, rodí 2xročně 2-4 mláďata, činčily se rodí plně vyvinuté - vidí, mají vyvinutý chrup a brzy běhají - po týdnu začínají přijímat pevnou stravu, odstavujeme je v 8 týdnech, pohlavní dospělost dosahují ve věku 6-7 měsíců

Japonský Chin

19. listopadu 2007 v 20:34 | Kačka |  Druhy plemena psů

Japonský čin

Popis: Malý, jemný a graciézní pes s bohatou srstí. Hlava poměrně široká, kulatá, s hlubokým stopem a krátkým nosem, ležícím v jedné rovině s očima. Oči velké, kulaté, černé a lesklé, uložené daleko od sebe. Uši zavěšené, ve tvaru písmene V, bohatě osrstěné. Krk krátký, vzpřímeně nesený. Tělo s krátkým a rovným hřbetem, širokým a hlubokým hrudníkem a vtaženým břichem. Končetiny rovné, s jemnými kostmi a zaječími tlapkami. Srst dlouhá, rovná, hedvábná. Zbarvení: černobílé nebo červenobílé.
Charakteristika: Půvabný, čiperný a hravý pejsek velmi jemného, ba vybraného chování. Citlivý, mimořádně závislý na pánovi a žárlivý na jeho pozornost. Přizpůsobivý a čistotný.
Zvláštní nároky: Srst je třeba alespoň obden pročesávat. Čina by si neměli pořizovat lidé, kteří bývají často mimo dům, protože špatně snáší samotu.
Užití: Výborný společník zvláště pro starší osamělé lidi.
Výskyt: Patří k méně běžně chovaným plemenům, a to jak u nás, tak ve světě.
Možná záměna: S trpasličími španěly (kavalír King Charles a King Charles španěl), oproti nimž je podstatně menší a křehčí. Ve srovnání s pekinézem má sice delší končetiny a tudíž větší kohoutkovou výšku, ale je křehčí a jemnější.

Pořizování

19. listopadu 2007 v 19:23 | Kačka |  Činčily
Několik důvodů, proč si činčilu domů pořídit:
· Činčily jsou rozkošná a něžná stvoření
· Vyžadují jen malou pozornost a pokud jim ji projevíte, jsou za ni vděčné
· Jsou velmi čistotné. Nešíří žádný zápach.
· Jejich kožešina je tak hustá, že v ní nemohou žít paraziti
· Nedělají hluk
· Péče o ně je jednoduchá a je možné nechat je přes víkend samotné.
· Jejich strava je finančně nenáročná (asi 30-40 Kč měsíčně)
· Jsou to noční zvířata (nejaktivnější za soumraku a za svítání), jsou připraveny hrát si s vámi večer po návratu ze zaměstnání
· Mnoho lidí, kteří jsou alergičtí na jiná zvířata nejsou alergičtí na činčily
· Jsou velmi čiperné, bystré a zábavné
Několik problémů, které může tento domácí mazlíček způsobit:
· Nepřiběhnou na zavolání a je velmi obtížné je chytit (ale slyšela jsem o exemplářích, které se podařilo ochočit natolik, že to bylo možné)
· Nemohou zahnat lupiče :-)
· Zanechávají trus kdykoliv a kdekoliv
· S oblibou ohlodávají kabely od vašeho počítače :-)
//<![CDATA[ //]]>

Běhání po bytě

19. listopadu 2007 v 19:21 | Kačka |  Činčily
Činčily je vhodné alespoň obden pouštět proběhnout! Ale pozor - činčily nenechají ani jediný kus nábytku nepokoji!!! Některé činčily využijí prostor k běhání a skákání, jiné se hned vrhnou na okusování nábytku, omítky či bohužel koberce. Pochutnaly by si i na elektrických šňůrách, závěsech, šatech či jiných předmětech, proto je z místnosti vždy před vypuštěním činčil odneseme. Činčily si většinou po určité době (asi hodina a půl) samy naskáčou do klece. Pokud jsou ještě venku, obvykle stačí je rukou trochu popostrčit a slovně je podpořit a rychle se schovají domů. Samice dělají po zemi značky; předpokládá se, že si navzájem "přebírají" teritorium. Obvykle tak činí na linoleu nebo na policích - vždy si přidřepnou a vypustí trochu moči. U samců toto chování nebylo pozorováno. Úklid po činčilách není příliš náročný; "označená" místa se musí umýt a drobné bobky zamést smetáčkem.
Činčily by po běhání měly dostat krmení; je možné, že je to důvod, proč se nechají tak ochotně zavřít do klece.


Týrání zvířat aneb Krutá realita

19. listopadu 2007 v 19:13 | Kačka |  Týrání zvířat
Týrání zvířat!
Jste opravdu pro týrání zvířat? Vím,že kosmetické přípravky chce každý , ale přece musí jít nějak zastavit testování na zvířatech.Proč lidé dělají že zvířátka jsou více málocenné než my????, Vždyť jsou stejné jako my,možná jinak vypadají ale byly stvořeny stejně jako my a musíte uznat že se povedli víc než my. Umí být věrní a povahou jsou hodnější,milejší,........ Vemte si. My dostaneme psa,řekneme si že se o něho budeme krásně starat a opravdu,ale jenom do doby,kdy nám rodiče nedají k narozeninám krásné malé koťátko. A co se stane s tím pejskem????? Myslíte že on by nás taky vyměnil za jiného páníčka? To sotva,stačí když se mu podíváte do těch jeho krásných a upřímných očích,které mají radost z jediného pohlazení! Tak PROČ??? Vždyť oni si to nezaslouží!!!! MUSÍ JIM JÍT NĚJAK POMOCT.Proč se nemůže testování provádět na něčem jiném??? Proč to odnesou vždy ti nejlepší???Jenom se podívejte na pár smutných foteček a prosím NEZAVÍREJTE PŘED TÍM OČI! Je to krutá realita!!!
Rozdíl co???? Dívejte na ty oči!
Tak u těchto obrázků jsem si pěkně pobrečela
Říkáte si,je to jen zvíře ale co kdyby jste to byli vy?
Síla co? Chudáčci pejsci!!!!!!!!!
Z TOHOTO......................................................TOHLE!


Může být krásné být tak umělá,pěkně namalovaná ale uznejte: Krém nivea, rtěnka, řasenka,..... To stojí mnoho zvířátkům život. Není to škoda?

Koně-Fotky

15. listopadu 2007 v 18:15 | Kačka

Koně

19.12.2006 19:19 | obrázky koní

Křečci-Fotky

15. listopadu 2007 v 18:11 Křečci

Křeček-klec,zdraví

15. listopadu 2007 v 18:07 | Kačka |  Křečci

Křeček-klec , zdraví,....

Dovolí klec křečkovi tolik pohybu, kolik potřebuje?

Křečci potřebují běhat, šplhat a zahrabávat se. Menší klec s vrchní poličkou, na kterou vede žebřík, může být pro křečka stejně dobrá jako větší klec, ve které může běhat jen v jedné úrovni, a navíc zajímavější. Většina klecí už obsahuje i cvičební kolo. Když ne, můžete ho koupit zvlášť.

Osmák degu

14. listopadu 2007 v 17:14 Osmáci degu
Osmáci mají krátké, zavalité tělo, silný krátký krk a vzhledem ke svému tělu poměrně velkou, robustně vyhlížející hlavu. Dospělá zvířata dosahují váhy mezi 200-300 gramy, délka těla je okolo 13 až 18 centimetrů. Ocas je dlouhý, dosahuje asi 1/3 délky těla. Ocas je porostlý řídkými krátkými chlupy, pouze na jeho konci je štětička delších černých chlupů. Ocas slouží osmákům jako částečný ochranný prvek, jeho kůže totiž snadno praská a stahuje se (podobně jako u myšic a plchů).
V kokosu
Přední i zadní nohy měly původně pět prstů, první prst ("palec") je redukovaný. U předních končetin zcela, na zadní najdeme jeho krátký zbytek. Prsty jsou opatřeny drápy. Ty jsou dosti dlouhé a ostré a napomáhají osmákům ve šplhu. Zadní nohy jsou delší než přední (přední končetiny mají pouze 1/3 váhy končetiny zadní) - to svědčí o schopnosti silného odrazu osmáků. Všechny končetiny jsou velmi pohyblivé, umožňují zvířatům šplhat, skákat i rychle běhat. Přední nohy osmáci používají k podávání a přidržování potravy, mohou přitom používat obě nebo pouze jednu končetinu. Pohyblivost ramenního kloubu je vícesměrná. To je dáno tím, že osmáci mají vyvinutou klíční kost. Ušní boltce jsou dosti velké (2-2,5 cm), široké, při špičce okrouhlé, pouze řídce porostlé srstí. Pohyblivost ušije poměrně velká. Velikost a pohyblivost boltce ukazuje na to, že sluch patří k nejdůležitějším smyslům osmáků degu.
Nastražený osmák
Oči mají osmáci tmavé, středně velké. Jsou umístěny po stranách hlavy, zorné pole osmáků je tím pádem velmi široké a umožňuje zvířatům dobrý přehled, aniž by musela otáčet hlavou. Oči poskytují osmákům informace i o možném nebezpečí ze vzduchu, draví ptáci patří totiž k hlavním nepřátelům osmáků. Hmatové vousy jsou dlouhé a usnadňují zvířatům orientaci především v úkrytech. Horní pysk mají osmáci rozštěpený, podobně jako třeba králíci či morčata. Navíc jej pomocí svalů mohou zatáhnout dozadu a jsou pak dobře patrné řezáky. Řezáky (hlodavé zuby) jsou hladké, nerýhované, v mládí nažloutlé. Věkem se zabarvují až do sytě oranžovohnědé barvy. Špičáky chybí. Stoličky nemají kořeny a jejich žvýkací plochy mají v dolní čelisti tvar osmičky - odtud pochází rodové jméno osmáků, v horní čelisti je jejich tvar ledvinovitý.
Osmák a kočka
Jejich celkový počet je 20. Zubní vzorec je u osmáků 1013 lomeno 1013 Řezáky dorůstají zvířatům velmi rychle, o 1,5-2,5 cm za měsíc. Proto je nutné dopřát zvířatům dostatek tvrdé potravy, aby si zuby mohla obrušovat. Kůže je poměrně silná, tvoří 10-12 % hmotnosti těla, což svědčí o tom, že jsou osmáci živočichové žijící částečně v úkrytech. Srst mají zvířata hustou, s dobře vyvinutou podsadou. Pesíků není na těle mnoho a mají světlou, téměř bílou barvu. Základní barva osmáků je hnědošedá s příměsí černé. Límeček a kroužky okolo očí jsou světlejší. Břicho je světle šedohnědé, na prsou tmavší, zesvětlující směrem ke kořeni ocasu. Ušní boltce jsou zvenku tmavošedé, uvnitř bílé, vousy zčásti bílé, zčásti černé. Ocas je zespodu světlejší, shora a na špičce černý až do 1/3 své délky.

Mops

14. listopadu 2007 v 17:09 | Kačka |  Druhy plemena psů
Mops
Původ : Čína
Patronát : Velká Britanie
Datum publikace platného originálu standardu: 24.6.1987
Použití: Společenský pes
Klasifikace FCI : Skupina 9 Společenský pes
Sekce 11 Malí molossoidní psi
Bez pracovní zkoušky
Celkový vzhled: Jasně kvadratický, kompaktní, je "multum in parvo", pevně osvalený. vyvážených proporcí, podsaditý.
Povaha a temperament: S velkým šarmem, důstojný a inteligentní, vyrovnaný, šťastný a plný života.
Hlava:
Velká, kulatá, ne ve tvaru jablka.
Mozkovna:
Lebka: Bez nerovností, jasně vyjádřené vrásky.
Obličejová část hlavy:

Čenichová partie:
Krátká, tupá, kvadratická, spodní čelist nevystupuje.
Čelisti a zuby:
Nepatrný předkus, vysoce nežádoucí je zkřivení čelisti, viditelné zuby nebo jazyk. Spodní čelist je široká s řezáky téměř v jedné řadě.
Oči:
Tmavé, velmi velké, kulaté, jemného a starostlivého výrazu, lesklé, při vzrušení plné ohně.
Uši:
Tenké, malé, jako černý samet, dvou typů: Ucho ve tvaru růžového plátku je malé, přepadající, přehnuté dozadu, ukazující vnitřek ucha. Knoflíkovité ucho je přehnuté dopředu s koncem přiloženým k lebce, aby zakrývalo ušní otvor a končící v úrovni oka. Přednost se dává druhé z uvedených variant.
Krk:
Lehce klenutý, podobný hřebenu vlny, silný, mohutný, dostatečné délky, aby bylo možné hrdé nesení hlavy.
Tělo:
Krátké a podsadité.
Hřbet:
Hřbetní linie rovná, nikdy klenutá ani propadlá
Hrudník:
Široký hrudník s dobře klenutými žebry.
Ocas:
Vysoko nasazený, co nejtěsněji zatočený v kyčelní oblasti.Dvojité zatočení je vysoce žádoucí.
Končetiny:

Hrudní končetiny:
Velmi silné, rovné, přiměřené délky a správně postavené pod tělem.
Ramena:
Správně zaúhlená.
Pánevní končetiny:
Velmi silné, přiměřené délky, správně postavené pod tělem, rovné a při pohledu zezadu rovnoběžné s dobrým zaúhlením v kolenním kloubu.
Tlapy:
Ani tak dlouhé jako zaječí, ani tak kulaté jako kočičí, dobře oddělené prsty, černé drápy.
Pohyb:
Při pohledu zepředu se končetiny musí zdvihat a dopadat v ose ramenního a kyčelního kloubu bez vybočování dovnitř nebo ven. Stejně musí prohýbat pohyb končetin při pohledu zezadu. Pohyb předních končetin musí být široký, přímo vpřed, pánevní se pohybují volně za využití správného zaúhlení. Lehké rolování zadních končetin je typické.
Srst:
Jemná, hladká, měkká, krátká a lesklá, nikdy hrubá nebo jako vlna.
Barva:
Stříbrná, apricot, béžová nebo černá. Každá z barev musí být jasně definována, aby byl patrný kontrast mezi barvou, úhořím pruhem (tmavou linií táhnoucí se z týla k ocasu) a maskou .Jasně definovaná znaménka na tvářích.Maska, uši, znaménka na tvářích, otisk palce nebo diamant na čele a úhoří pruh tak černý jak možno.
Hmotnost: 6,3 - 8,1 kg (14 - 18 lbs)