close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2007

Psí manikura

28. listopadu 2007 v 17:57 | Kačka

Psí manikura

Drápky psů jsou, stejně jako nehty u lidí, neustále dorůstající rohovinová zakončení posledního článku prstu.
Psi mají většinou na předních tlapkách pět prstů a na zadních čtyři. První prst (tzv. vlčí dráp) na předních tlapkách vyrůstá na vnitřní straně nadprstí, při chůzi se většinou nedotýká země, nejméně se obrušuje a proto vyžaduje nejčastější péči - zastřihování. Drápky na ostatních prstech se do určité míry obrušují samy při chůzi. Samozřejmě stupeň obroušení závisí na povrchu, po kterém se pes pohybuje, na hmotnosti, věku a aktivitě psa. Z tohoto hlediska jsou v nevýhodě psi, kteří se párkrát za den projdou po koberci, zajdou se vyvenčit na trávník a rychle domů. Zde hrozí v extrémních případech stočení drápu a jeho vrůstání do prstního polštářku. O něco lépe jsou na tom psi běhající po měkké lesní půdě a loukách, u kterých mohou ovšem drápky přerůstat rychleji než u psů absolvujících několik denních procházek po chodníku. Správně dlouhý dráp je u stojícího psa zakončen těsně nad podložkou. Přerostlý dráp zdvihá prst směrem vzhůru, může jej deformovat a chůze se pro psa stává bolestivou. Stříhání drápků provádí buď veterinární lékař nebo lze navštívit úpravnu psů, kde speciálními kleštěmi drápy zkrátí. Čas od času se stává, že se štěňata narodí s vlčím drápem i na zadních končetinách. V takovém případě, pokud se nejedná o plemenný znak (Briard, Beauceron), se doporučuje co nejdříve po narození tyto drápy odstranit, neboť se v pozdějším věku mohou stát zdrojem obtíží v podobě různých poranění. U závodních chrtů se ze stejných důvodů odstraňují dokonce i vlčí drápy na předních končetinách.
Zastříhnout drápky je vhodné také u štěňat, protože je mívají velmi ostré a kromě poškrábání se jimi mohou přichytit např. o textilie a drápek si poranit. Zranění drápů se nevyhneme ani u dospělých psů, ať už zlomení, naštípnutí nebo úplnému stržení. Poraněný prst je vhodné oplachovat hypermanganem. Pokud nalomený dráp zůstává přichycen v drápovém lůžku, různě se pohybuje, vyvrací a psa zjevně obtěžuje, je nejlepší takový dráp nechat u veterináře odstranit. Kromě poranění mohou být konce prstů a drápy postiženy infekcemi, některá plemena jsou náchylná i k nádorovým onemocněním prstů. Závažná onemocnění se většinou projevují nehojícími se lézemi, odpadnutím drápu, otokem prstu, pejsek kulhá a nemocný prst si "ošetřuje" neustálým olizováním. V tomto případě doporučujeme návštěvu veterinárního lékaře.

Kastrace psů a fen

28. listopadu 2007 v 17:25 | Kačka

Kastrace psů a fen

Kastrace psů

Důvodem ke kastraci psa jsou nejčastěji zdravotní problémy (zvětšení prostaty, nádory varlat atd) Preventivně se ke kastraci přistupuje u agresivních či sexuálně hyperaktivních jedinců, případně u psů, u kterých je kastrace podmínkou jejich využití (jedná se především o asistenční a slepecké psy) Kastrace psa v dospělosti nemá na daného jedince žádný negativní vliv (pouze větší tendence k obezitě). Cena zákroku se pohybuje okolo 2.000kč v závislosti na velikosti psa.

Kastrace fen

Jedná se o preventivní zákrok (pokud se neprovádí jako terapeutický zákrok při léčbě nějakého onemocnění) při kterém se zamezuje fence v reprodukci. Puberta u fen nastupuje nejčastěji mezi 8.-12. měsícem života

V tomto období již může dojít k úspěšnému nakrytí, ale cílené připouštění by nemělo být dříve než na 2.-3.říji. Je proto důležité si předem důkladně rozmyslet, jestli budeme uvažovat o štěňatech či nikoliv, protože případná kastrace již do budoucna zcela znemožňuje obnovení reprodukční schopnosti. Feny, u kterých se se štěňaty nepočítá doporučujeme kastrovat ještě před první říjí a to především z toho důvodu, že tato časná kastrace je schopna eliminovat významným způsobem vznik nádorů mléčné žlázy v pozdějším věku. Po proběhlém hárání se již tento pozitivní efekt významně neuplatňuje. Sterilizace fen má vesměs pozitivní dopady a proto u jedinců, kteří se nebudou využívat na chov, je odbornou veřejností doporučována. Mezi kladné přínosy kastrace patří nemožnost nežádoucího zabřeznutí, prevence vzniku zánětů dělohy, falešné březosti a celé řady dalších nepříjemností. Z negativních dopadů je potřeba zmínit riziko tzv. močové inkontinece (samovolného úniku moči - především u velkých plemen psů). Případně vznik štěněčí srsti a větší tendence k obezitě. Tyto nepříjemnosti se ovšem vyskytují pouze sporadicky a neměly by být důvodem k zamítnutí kastrace.

Zákrok samotný opět probíhá v celkové anestezii, nejčastěji řezem ve střední části břicha. Při operaci se odstraňují vaječníky i s dělohou (tento postup jednoznačně preferujeme), případně pouze děloha či vaječníky (nedoporučujeme). Rekonvalescence probíhá u naprosté většiny pacientů bez komplikací, stehy se vyndávají zhruba 10 dní po operaci. Cena tohoto zákroku se v závislosti na velikosti feny pohybuje v rozmezí od 3.000kč do 5.000kč.

Odčervení

28. listopadu 2007 v 17:22 | Kačka

Odčervení

Odčervení patří u psů hned po vakcinaci mezi nejdůležitější pravidelné preventivní ošetření. Odčervováním, tzv. dehelmintizací, zbavujeme psy střevních parazitů, kteří u nich mohou způsobovat vážné zdravotní problémy, a to zejména u malých štěňat (poruchy trávení, průjem, zvracení, nekvalitní srst, vyhublost atd.). Velká část parazitů trávicího ústrojí psa je přenosná na člověka. Ohroženou skupinu představují hlavně malé děti, které ještě nemají zažité základní hygienické návyky a mohou se velmi snadno nakazit prostřednictvím psích výkalů např. škrkavkami.
ODČERVENÍ ŠTĚŇAT:
První odčervení se provádí u štěňat ve věku 2-3 týdny a dále se opakuje ve dvoutýdenních intervalech až do věku 2-3 měsíců. Pro nejmladší věkové kategorie psů je vhodné na odčervení používat preparáty ve formě past, které jsou účinné proti tzv. oblým červům, mezi které patří např. škrkavky. Tyto preparáty určené pro štěňata způsobují paralýzu parazitů bez jejich usmrcení, takže červi odcházejí stolicí aniž by svými toxiny ohrožovali organizmus štěněte. Štěňata by měla být odčervována zároveň s kojící fenou pro možný přenos parazitů mlékem.
ODČERVENÍ DOSPĚLÉHO PSA:
Dospělé psy je dobré odčervovat dvakrát ročně, v rodinách s malými dětmi nebo v místech s vysokou koncentrací psů až čtyřikrát ročně. Pro dospělé psy jsou určeny preparáty s širokospektrálním účinkem proti oblým i plochým (např. tasemnice) červům. Tyto preparáty jsou většinou k dispozici ve formě tablet a dávkují se podle hmotnosti psa. Důležité je vědět, že odčervení nepůsobí preventivně. Je účinné v době průchodu trávicím traktem psa a jakmile je vyloučeno, může se pes infikovat znovu. Tablety je vhodné psům podávat s trochou oblíbeného krmiva buď samotné na kořen jazyka, nebo zabalené do kousku laskominy. Není dobré je dávat s normální krmnou dávkou, protože tak je pes snadněji vyzvrací.


Pořizujeme morče

27. listopadu 2007 v 18:18 | Kačka |  Morče

Pořizujeme morče

Několik bodů k zamyšlení

  1. Morče se může dožít osmi, vzácně až deseti let. Zamyslete se, zda se o něj můžete po celý jeho život postarat.
  2. Ke spokojenému životu potřebují morčata dostatek prostoru.
  3. Ke zdravému chovu je potřeba udržovat klec v čistotě a dodávat čerstvou potravu. Jste schopni vynaložit dostatek času a námahy?
  4. Seno je základní složkou potravy doma chovaného morčete a mělo by být zvířeti stále k dispozici. Je proto vhodné zajistit si zdroj kvalitního sena.
  5. Morče je společenské zvíře, proto byste se mu měli každý den dostatečně věnovat nebo mu alespoň pořídit kamaráda stejného druhu. Samotné bude trpět.
  6. Pokud morče pořídíte svému dítěti, budete je muset naučit správnému zacházení se zvířetem a i nadále budete muset na zvíře dohlížet vy.
  7. Velice vhodné je poskytnout morčeti možnost výběhu. Budete se ale muset smířit s pár bobečky na koberci, které bude třeba sesbírat, případně s loužičkou, kterou je nutno vyčistit. Také se může stát, že během průzkumu bytu morče okouše tapety nebo nábytek.
  8. Máte někoho, kdo se o morče postará v době vaší nepřítomnosti (dovolená či pobyt v nemocnici)? Pro tyto případy se velice hodí vzájemná pomoc spřátelených chovatelů.
  9. Pokud již máte jiné domácí zvíře, zajistěte, aby stávající ani nové zvíře neutrpělo fyzickou ani emocionální újmu. (Ano, i zvířata mohou žárlit.)
  10. Pokud morče onemocní, je potřeba zajistit mu veterinární péči, která může být významně finančně nákladnější než běžné potřeby. Také je nutno zajistit dopravu k veterináři, i ve večerních nebo nočních hodinách.
  11. Před pořízením jakéhokoliv zvířete se ujistěte, zda někdo z vaší rodiny není alergický na zvířecí chlupy nebo seno.
Jedno nebo více morčat?
  • Jedno zvíře je vhodné pro dítě, které se mu bude hodně věnovat. Lépe a rychleji se ochočí, více přilne k svému člověku. Pokud z nějakého důvodu, například s vyšším věkem dítěte, zájem o zvíře klesne, je potřeba zvážit pořízení druhého morčete.
  • Samec a samice mohou být chováni společně, ovšem budou mít mladé. Samička je březí něco přes dva měsíce a brzy po porodu může znovu zabřeznout. Pokud byste tedy párek měli pořád společně, můžete počítat až s pěti vrhy ročně. Při průměrném počtu mláďat 2 - 4 ve vrhu byste brzy měli problém, kam s nimi. Navíc by takový životní styl samičku brzy velmi vyčerpal. Proto je potřeba samce se samicí po odchování rodinky na čas oddělit.
  • Dvě samičky se většinou velmi dobře snášejí. Nejjistější je pořídit si dvě sestry z jednoho vrhu, případně dvě mladé samičky, které najednou umístíte do společné ubikace.
  • Dva samečci se v mládí snášejí dobře, ale během dospívání spolu mohou, ale nemusí začít bojovat. Kromě individuálních povah obou zvířat závisí i na tom, zda je jeden nebo oba samečci využíváni ke krytí. Krytí může zvýšit agresivitu k ostatním samcům.
  • Cokoliv + kastrovaný sameček. Samečka je možné nechat vykastrovat. Tento zákrok provádí veterinář většinou v celkové anestezii.
  • Cokoliv + starší samička. Starší samička, která již nezabřezává, může dělat společnost například mladému samečkovi, který se s jinými samci nesnese a zrovna pro něj nemáme samičku na krytí.
Tip: Morčata, která nemohou být z nějakého důvodu spolu (například samec se samicí, pokud nechcete mít mladé, nebo dva jedinci, kteří by se prali), můžete oddělit mříží, přes kterou spolu mohou komunikovat a tak si vzájemně dělat společnost.
Zkušenost: Pokud chcete mít jedno morče na mazlíka, podle některých zkušených chovatelů jsou samečci mazlivější, méně bojácní a lépe se daří je ochočit. I v tomto případě ale záleží také na povaze konkrétního morčete.

O morčatech

27. listopadu 2007 v 18:16 | Kačka |  Morče

O morčatech

Původ

Naše domácí morče (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea) žijícího volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso a jako obětní zvíře, ale i jako kamarády pro děti. Kromě původní barvy morčete, kterou je zlatá aguti, se v indiánských domech vyskytovala morčata různých jiných barev a dokonce i morčata rozetová. Výzkumy ale naznačují, že černá morčata byla - nejspíš z pověrčivosti - hned po narození usmrcována.
Není jasné, zda se morčata dostala do Evropy již na počátku 16. století nebo zda je až mnohem později přivezli angličtí mořeplavci. Jisté ale je, že se v Evropě chovala už na počátku 18. století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země, byla již tím velmi zvláštní a proto také velmi drahá - pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčete také pochází jeho anglický název "guinea pig" - tedy nikoliv guinejské prasátko, ale prasátko za jednu guineu. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích a dostala se i do laboratoří. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci.

Základní biologické hodnoty

  • Tělesná hmotnost v dospělosti: ideálně 800 - 1200 g, ale může být až 700 - 1500 g
  • Hmotnost při narození: 50 -120 g
  • Hmotnost při odstavu: 200 - 250 g
  • Věk při odstavu: 3 - 5 týdnů (podle váhy)
  • Otevření očí: při narození (některé prameny uvádějí i 2 dny před porodem - oči se otevírají již v děloze)
  • Přijímají tuhou potravu od 3. - 5. dne (ochutnávají někdy již od prvního)
  • Délka života: průměrná 6 let, rozmezí 5 až 10 let
  • Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů.
    Samičku je možno poprvé připustit v době, kdy dosáhne váhy 500 g. První porod by měl proběhnout do desátého až dvanáctého měcíce věku samičky. Připouštění plánujeme s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a tělesné konstituci samičky.
  • Tělesná dospělost: samec 10 - 12 týdnů, samice 12 - 14 týdnů
  • Délka pohlavního cyklu: 16 - 23 dní Doba říje: 6 - 15 hodin
  • Doba březosti: 63 - 72 dní
  • Počet mláďat: 2 - 4(6)
  • Doba kojení: 3 - 5 týdnů
  • Použití v chovu: samec 5 let, samice 4 - 5 let
  • Rektální tělesná teplota: 38 - 39°C
  • Dechová frekvence: 69 - 104 /min
  • Tepová frekvence: 226 - 400 /min
  • Krevní tlak: 77 / 47 (systol./diastol.)

Oči

27. listopadu 2007 v 18:04 | Kačka

Oči

Zvláštní péči o oči zasluhují krátkolebá plemena, jako je například mops, protože mají sklon k slzení očí. Také psům, kteří mají převislá spodní víčka, jako je baset či boxer, je nutné denně odstraňovat oční sekret. Oční koutky můžete otřít jemným, neparfémovaným ubrouskem nebo papírovým kapesníčkem, který navlhčíte borovou vodou. Očistěte psovi také okolí očí, protože zde ulpívají slzy a vytváří zde nehezké stopy.

Péče o chrup

27. listopadu 2007 v 18:02 | Kačka

Péče o chrup

Péče o chrup psa je velmi důležitá, můžete tak předejít předčasné ztrátě zubů.
U psů se nevyskytuje zubní kaz tak často, jak u lidí, ale mají větší sklon k zánětu dásní, který může způsobit, že zub nedrží v dásni pevně. Nejvíce náchylná k onemocněním chrupu jsou společenská plemena a psi, kteří jsou krmeni měkkou stravou. U psů, kteří jsou krmeni např. konzervovanou potravou, se častěji vyskytuje zubní kámen. Ve specializovaných prodejnách jsou k dostání různé žvýkačky, které zabraňují tvorbě zubního povlaku a zubního kamene. Na péči o chrup je zapotřebí psa navykat již od útlého štěněčího věku. Chrup kontrolujte svému psovi minimálně jednou za měsíc, a pokud objevíte zubní kámen, nechte jej veterinárním lékařem odstranit.
  • Čištění zubů:
  • k čištění používejte výhradně pomůcky, které jsou určeny pro psy
  • otevřete psovi tlamu zuby čistěte ze všech stran, nejvíce pozornosti věnujte okolí dásní, kde se vytváří zubní kámen
  • zpočátku k čištění můžete použít zubní kartáček, později vám možná bude lépe vyhovovat kartáček na prsty
  • zuby čistěte velmi opatrně
  • vyplachovat psovi tlamu není zapotřebí
  • pokud nemáte s čištěním zubů u psa žádné zkušenosti, obraťte se na veterinárního lékaře
  • na veterinárního lékaře se obraťte také v případě, že pes již trpí nějakým onemocněním chrupu, např. mu silně zapáchá z tlamy, nadprůměrně sliní nebo jste objevili zlomený zub

Péče o tlapky

27. listopadu 2007 v 18:01 | Kačka

Péče o tlapky

Na trhu je mnoho přípravků na ošetření popraskaných psích tlapek působením mrazu či již zmiňované soli a jiných posypů. K dostání jsou však i různé krémy, které slouží jako prevence a zanechávají na tlapkách ochranný film (např. krém na tlapky s včelím voskem). Zkuste se poptat chovatelů či v internetových diskuzích, jaké konkrétní přípravky na ochranu tlapek pejskaři používají a doporučili by vám je. Já zde bohužel konkrétní značky uvádět nemohu.
Na spodní straně tlapek se také musí čas od času prostříhat srst mezi polštářky, aby se na ni nechytaly nečistoty, kamínky a v zimě netvořily sněhové bambule. U některých plemen (pudl) se stříhá i srst mezi prsty. U většiny pejsků se potom srst na vrchní části tlapek vytvaruje dokulata, aby packy vypadaly upraveně. Dobrý psí kadeřník zná triky, jak pacičky ještě zkrášlit - srst na tlapkách potom vypadá bohatá a nadýchaná. Nejen majitelé výstavních psů ocení hezkou úpravu tlapek.
Pokud během venčení zpozorujete, že je pejsek neklidný a kouše si packu či pokulhává, ihned zkontrolujte, zda se mu do tlapky nezapíchl střep, trn či jiný ostrý předmět. Packy je vhodné kontrolovat po každém venčení, obzvláště pokud jste s pejskem absolvovali delší procházku v přírodě. Varovným signálem je také nadměrné olizování tlapky (v tomto případě se však může jednat o zlozvyk).
Péče o tlapky v zimě
Nezapomeňte, že v zimě je nutné také věnovat zvýšenou péči i psím tlapkám.
Solené silnice, velké teplotní změny na povrchu kůže, které jsou vyvolané přechodem z teplého prostředí na promrzlý chodník nebo do ledové kaše, mohou způsobit vážné kožní problémy.
Než se psem vyjdete ven, je vhodné namazat mu tlapky (musí být bez zranění) speciální mastí, lékařskou vazelínou nebo i indulonou. U psů, kterým prorůstá srst mezi prsty, je ideální ji vystříhat. Po návratu z procházky tlapy omýt vlažnou vodou, pečlivě vysušit a znovu ošetřit výživnou nebo zklidňující mastí (může být i kvalitní sádlo). Pokud má pes na tlapce zranění, můžete použít speciální "botičky" vhodné velikosti. Ty si můžete koupit u firem, které vyrábí potřeby pro závodníky se psím spřežením nebo si je ušít.

Změna péče podle věku

27. listopadu 2007 v 17:58 | Kačka

Změna péče podle věku

Navštěvujte se psem pravidelně, minimálně dvakrát ročně, ordinaci veterinárního lékaře
  • kontrolujte psovi pravidelně zuby a minimálně dvakrát týdně mu je čistěte
  • poraďte se s veterinářem o výživě vašeho psa
  • nerozmazlujte psa příliš pamlsky
  • dopřejte psovi odpočinek na měkkém
  • udržujte stále psovi dobrou kondici, ale nepřetěžujte ho
  • netrestejte psa za nenormální chování nebo pomočení či pokálení v bytě
  • věnujte psovi hodně péče a trpělivosti
  • tolerujte jeho nálady a změny v chování
Váš pes vám obětoval celý svůj život, snažte se mu za jeho věrnost a lásku co nejvíce zpříjemnit podzim jeho života, zaslouží si to. Žil svůj život jen pro vás, buďte s ním tedy až do té poslední bolestné chvíle, kdy jeho utrpení bude větší, než unese. Pokud budete s ním, bude i jeho odchod z tohoto světa snazší, je to vaše povinnost, i když je pro vás určitě velmi těžké přijmout fakt, že ztrácíte přítele. Vzpomínky na něj navždy zůstanou ve vašem srdci.

Pohlavní život feny

27. listopadu 2007 v 17:46 | Kačka

Pohlavní život feny

Pohlavní život feny

Od hárání, přes krytí a březost až ke všemu co se týká porodu. :-)

Každá fena ovlivňuje potomstvo svými vlastnostmi, a to jak pozitivními, tak negativními. Je prokázáno, že se tak děje více než z poloviny, proto požadavky na chovnou fenu by měly být tak vysoké, jako požadavky na chovného psa. V praxi však chovný pes musí prokazovat mnohem větší předpoklady k chovu, proto je na chovatelích, aby do chovu vybírali vhodné feny.

Chovatelské předpisy stanovují podmínky chovnosti, je to zejména dosažení minimálního věku, které je u velkých plemen obvykle 18 měsíců, u malých 12 - 15 měsíců. Další podmínky, jako je účast na svodu mladých, bonitaci, získání ocenění na výstavě, složení zkoušek, popř. absolvování rtg vyšetření na DKK stanovují chovatelské kluby jednotlivých plemen. Chovnost feny končí většinou dosažením 8 let věku.

Říje (hárání)

První hárání se u feny objevuje v období mezi 8. - 12. měsícem věku, podle velikosti plemene. U malých plemen dochází obvykle k prvnímu hárání dříve, u velkých později. První hárání bývá kratší a slabší, přesto existuje nebezpečí, že při něm fena může být nakryta, což může mít pro její další život výrazně negativní důsledky.
Fena hárá většinou dvakrát do roka, a to nejčastěji na konci zimy nebo začátkem jara, a koncem léta nebo na začátku podzimu. Říje se dělí do několika fází:
Proestrus - začátek říje, jedná se o 1. - 10 den říje, kdy sliznice dělohy zduřuje a fena začíná krvácet, vulva feny je znatelně zduřená. Na začátku tohoto období si fena velmi intenzivně olizuje pohlavní orgány, krvavý výtok může tedy chovatel zpozorovat až 2. - 3. den hárání. V tomto období je fena již pro psy přitažlivá, ale odmítá je, toleruje je až ke konci tohoto období.
Estrus - vlastní říje, jedná se o 11. - 23. den hárání, kdy dochází k ovulaci, červené zbarvení výtoku přechází v růžové a postupně slábne, vulva je maximálně zduřená. U feny se objevuje výrazné sexuální chování, pro psy je velmi přitažlivá a sama se jim i nabízí. Ke konci období sexuální chování slábne a fena přestává být pro psy přitažlivá.
Metestrus - konec říje, kdy je děložní sliznice připravena přijmout oplodněné vajíčko. Pokud dojde k oplodnění vajíček, nadchází březost, pokud k oplodnění vajíček nedošlo, nastává diestrus, období, během něhož se děložní sliznice zklidňuje a hárání přechází do klidového stavu, zvaného anestrus.

Krytí

Aby krytí proběhlo úspěšně, je třeba rozpoznat správný jeho správný termín. Pokud fena trvale žije se psem, kterým má být nakryta, je nejlépe nechat ten správný den přírodě. Fena i pes sami poznají, kdy nadešel jejich čas. Pokud je však páření v rukou chovatele, je potřeba jistých informací a zkušeností.
Existuje několik způsobů, jak rozpoznat termín krytí, z nichž nejméně komplikovaný a přitom velmi spolehlivý je způsob vatových výtěrů. Feně je potřeba každý den, ještě před venčením, vytřít poševní štěrbinu kouskem vaty a sledovat zbarvení výtoku. Fena je ke krytí připravena, pokud barva výtoku mění ze sytě červené do hnědě červené, špinavě červené až růžové. Toto období trvá 3 - 5 dní. Konec vhodného termínu krytí signalizuje výtok špinavě žluté barvy.
Další metodou je například mikroskopické vyšetření poševního výtěru, které provádí veterinární lékař či měření tělesné metody. Tato metoda však není příliš spolehlivá.
Než dojde k vlastnímu krytí, musí mít chovatel vybraného krycího psa. Jeho výběr by měl konzultovat s poradcem chovu. Dále by se chovatel měl seznámit s chovatelským řádem daného chovatelského klubu.
Fena by před zařazením do chovu měla být zdravá, odčervená a očkovaná proti běžným infekčním nemocem. Ke krytí jezdí fena za psem. U dlouhosrstých plemen je vhodné před krytím ostříhat feně srst v okolí poševního vchodu.
Krytí lze rozdělit do několika etap: předehra, vlastní krytí a svázání.
Předehra - fena většinou vyžaduje před vlastním krytím seznámení se se psem a důkladné vyvenčení. V této fázi si spolu psi hrají a očichávají se.
Vlastní krytí - do této fáze by měla přejít předehra plynule a bez komplikací. Fena zůstane stát, psovi se nastavuje a sama mu aktivně pomáhá. Tato fáze trvá obvykle několik vteřin a plynule přechází do stadia svázání.
Svázání - v této fázi dochází k ejakulaci semene. Nečastější polohou při svázání je poloha, kdy pes stojí zadkem k zádi feny, tato fáze trvá 10 - 30 minut. K ejakulaci dochází po celou dobu svázání, pokud ejakulace ustane, spojení psů se přerušuje.
Po krytí je vhodné nechat fenu nějakou dobu odpočinout, fena by neměla močit a běhat. I po úspěšném nakrytí je fena stále ještě přitažlivá pro ostatní psy, a stejně tak je svolná k páření. Může tedy dojít k nechtěnému překrytí feny, přičemž štěňatům z takovéhoto spojení nemohou být vystaveny průkazy původu. Proto by si chovatelé měli dát pozor, a fenu i po krytí vodit na vycházky pouze na vodítku a zajistit ji proti útěkům.

Březost

Březost feny trvá průměrně 63 dní, štěňata se však mohou narodit v toleranci mezi 58. až 67. dnem. Při opakovaném krytí je však potřeba přidat příslušný počet dnů. Po nakrytí by fena měla mít několik dnů klid. V první polovině březosti by však fena měla mít režim i zátěž, na jakou byla navyknutá ještě před nakrytím, to znamená dostatečný pohyb, správnou výživu, dobré ustájení a v neposlední řadě vynikající vztahy se svým majitelem. Ze začátku březosti totiž fena může změnit své chování, může být více spavá, pohodlnější, mazlivější a má více chuti k jídlu. U některých fen se naopak v určité fázi březosti projevuje nechutenství. V polovině březosti lze již plody v dutině břišní nahmatat, toto vyšetření by však měl provádět veterinární lékař. Spolehlivější metodou potvrzení březosti je však vyšetření ultrazvukem. Ve druhé polovině březosti lze již cítit po přiložení dlaně na břicho feny pohyby plodů. Ve druhé polovině březosti je nutná zvýšená péče o fenu. Je potřeba přizpůsobit jejímu stavu a požadavkům stravu, snížit a později přerušit její fyzické aktivity a pracovní vytížení, sledovat její chování. Břicho feny se v tomto období výrazně zvětšuje, zvláště ve slabinách. Asi 14 dní před koncem březosti lze u feny pozorovat přípravu k porodu. Mléčné žlázy se zvětšují, zvětšuje se vulva. Fena vyhledává klidná místa, více pije a častěji močí. V tomto období je potřeba nachystat místo k porodu. Ideálním místem k porodu je dřevěná bedna, umístěná na klidném místě. Na pobyt v porodní bedně fenu postupně navykejte již před porodem. Několik dní před porodem fena znatelně omezí svou fyzickou aktivitu, přijímá málo potravy a projevuje se u ní nervozita. V tomto období se také intenzivně snaží vytvořit si vhodné místo k porodu, proto je již mějte připravené a feně do bedny dejte starou deku nebo hadry, které může trhat nebo si v nich pelíšek vyhrabávat.
12 - 24 hodin před porodem dochází k poklesu tělesné teploty na 36,5 - 37,5 stupňů Celsia. Ovšem je potřeba zdůraznit, že tak, jako má každá fena jinou povahu, mohou se známky blížícího se porodu různit.

Příprava k porodu

Na porod se nepřipravuje pouze fena, ale měl by tak učinit také její majitel. Je nutné připravit se jak teoreticky, tedy například studiem literatury, tak prakticky, přípravou porodních pomůcek. Připravte si dostatek čistých plátěných hadrů, k ošetření štěňat Ajatin tinkturu, režnou nit a nůžky, nádobu s teplou vodou a ručníkem na mytí rukou, misku s vodou pro fenu, pokud by se potřebovala napít, hodit se vám může i termofor, kuchyňská váha ke zvážení štěňat či papír a tužka k zaznamenání všeho důležitého. V době očekávání porodu je také nutné vydezinfikovat místo a místnost, kde bude porod probíhat.

Porod

Porod lze rozdělit do tří fází.
V první fázi, tedy v bezprostředním nástupu porodu dochází k otevírání děložního krčku. Objevují se i děložní stahy, na feně však zatím nejsou patrné. Může také dojít k výtoku plodové vody. V tomto stadiu se u feny prohlubuje chování již výše popsané. Fena hrabe předními končetinami, vstává, lehá a vylizuje si pochvu. Chování feny je však individuální a nemusí být pro majitele zcela zjevné. Tato fáze trvá obvykle 6 - 12 hodin, ale může být i delší.
Druhé stadium - vypuzovací - začíná úplným otevřením děložního krčku a prvními viditelnými stahy a končí vypuzením plodu, čímž začíná třetí fáze porodu, která končí porodem placenty. Fena, která rodí více štěňat, než jedno, se tedy pohybuje mezi druhým a třetím stadiem. Většina fen rodí v poloze vleže na boku nebo na břiše. V okamžiku, kdy cítí, že se plod dostal do děložního krčku, snaží se jej vytlačit. Ještě v porodních cestách dochází k prasknutí prvního plodového obalu a výtoku plodové vody. Po ní většinou po krátké době vychází první štěně, které je obaleno druhým plodovým obalem. Z druhého plodového obalu štěně vyprostí lízáním či rozkousáním fena, v některých případech je nutná pomoc chovatele. Fena pak intenzivním lízáním odstraňuje ze štěněte plodovou vodu a obaly a napomůže tím štěněti k nastartování normálního dýchání. V některých případech, kdy fena nejeví o péči o štěně zájem, je opět řada na majiteli, aby buďto společně s fenou nebo sám štěně zaopatřil osušením a odstraněním plodové vody z dýchacích cest. Pokud fena nepřekousne pupeční šňůru, musí tak učinit opět majitel, a to nejlépe přetrhnutím asi 4 cm od pupíku. Pupeční šňůru podvažte nití a její pahýl vydezinfikujte. Majitel se musí snažit co nejdříve narozené štěně přiložit ke struku, aby se napilo mleziva. Intervaly mezi porody jednotlivých štěňat se pohybují mezi 15 až 60 minutami. Pokud je pauza delší, je na místě konzultovat situaci s veterinárním lékařem.

Péče po porodu

Stejně tak jako po dobu porodu, je pro dobu po porodu důležitý klid. Po prohlídce štěňat je tedy dobré nechat je v klidu u matky a nesahat na ně. Feně poskytněte krmivo a vodu. U štěňat je třeba kontrolovat přisátí ke strukům, neméně důležité je pravidelné vážení. Mnoho majitelů si štěňata značí barevnými stužkami nebo háčkovanými řetízky na krku, tento způsob lze jen doporučit. Štěňata tak lze označit již během porodu po vážení, majitel tak má přehled, jak se které štěně vyvíjí. Po porodu se fena přibližně 4 týdny čistí. Očistky jsou tmavě zelené až krvavé a neměly by zapáchat. Jejich množství se postupně snižuje. Druhý den po porodu se doporučuje provézt kontrolu dělohy ultrazvukem, aby se vyloučila možnost, že v děloze zůstal neporozený plod. Mezi 10. a 20. dnem po porodu se provádí odčervení štěňat i feny. Pokud porod probíhá fyziologicky a fena o štěňata pečuje sama, není potřeba žádné zvláštní péče od chovatele.

Duševní život psa

27. listopadu 2007 v 17:44 | Kačka
Duševní život psa
Duševní život psa
Psi se často chovají velmi inteligentně, ale přesto je těžko popřít, že se někdy chovají opravdu hloupě. Ale i v tom je zákonitost a ta má vysokou výpovědní hodnotu. Pes dokáže najít správnou cestu ve spleti stezek vedoucích lesem, ale když se mu vodítko zamotá do porostu nebo kolem stromu, je bezmocný a neví jak z toho. Umí najít svůj míček na hraní tak, že pročenichá celou kuchyň, až ho najde schovaný na polici za knihami - a pak stojí a kouká na opačnou stranu dveří, než je klika, a čeká, až se otevřou...

Společným jmenovatelem všech těchto chyb je u psů nepochopení skrytých souvislostí.
Asociace, které si pes vytváří mezi různými jevy v okolí, mohou být nanejvýš podrobné a také většinou nanejvýš chytré, což je dáno rozmanitostí a logickým uspořádáním prostředí samého. Naše každodenní počínaní se psu jeví jako změť narážek, z nichž většinu vysíláme nevědomky, na kterých uplatňuje svoji schopnost učení a podle toho jedná: zvoníme klíči, když se chystáme ven, otevíráme spíž, když se blíží čas krmení, na vycházku s pejskem si obouváme jiné boty, než když jdeme do práce.

Inteligence - totiž schopnost náhledu - která se následně odráží v chování psa, čerpá ze zákona racionality, souvislosti příčina-následek, který je univerzální. Pes nepotřebuje chápat skrytý smysl příčin a následků, aby si spojil dvě události, k nimž dochází současně.

Nicméně pohotovost psa vyložit si souvislosti špatně dokazuje dost přesvědčivě, že jeho chování nejde do hloubky. Někdy dojde ke dvěma událostem čistě náhodně a psi nabudou nezvratného přesvědčení, že právě ty dvě věci spolu souvisejí.

Psům jsou určitě vlastní záměry, chtělo by se říci myšlenky, úmysl, ale jejich myšlení končí tam, kde je třeba vytvořit hypotézu.

Stejný vzorec se dá vystopovat i v emotivním chování psů. Jistěže pes prožívá strach, tělesnou touhu, nerozhodnost, zvědavost, hněv, radost a svým způsobem i lásku. Ale prokazatelně neprožívá emoce, k nimž je třeba vcítit se do myšlení někoho jiného: zájem, pocity viny, stud, loajalitu, protektivitu, lítost, empatii, soucit.

Po přečtení těchto slov teď jistě řada pejskařů skřípe zuby, jelikož se zdánlivě příčí zdravému rozumu nepovažovat psí projevy za projevy loajality, solidarity a empatie k pánovi. Myslet si něco jiného jim připadá jako degradace psa. Ale poukázat na jeho neschopnost vžít se do myšlení druhých není pro psa o nic víc ponižující, než by bylo pro člověka, kdybychom mu vytýkali, že nemá srst nebo nedokáže sledovat pachovou stopu. Psi jsou, jací jsou: jsou prostě adaptovaní na ekologickou "niku", životní prostor, který jim byl dán, a životní styl, který je jedinečný a pouze jejich, životní styl, do něhož patří bohatý a komplexní repertoár společenského chování a postojů, orientovaných na členy skupiny.

Psi jsou fixovaní na vlastní postavení v hierarchii smečky, jsou mistry v oboru smířlivých postojů, odvracení agrese a jsou také mistry v tom, jak vycítit slabinu a využít jí k vzestupu na společenském žebříčku. Dař

Daří se jim to díky nepřetržitému sledování chování a signálů, vydávaných jejich druhy ve smečce. Činí tak pudově, nesledují vědomě osobní prospěch. My lidé si lámeme hlavu tím, co si o nás ostatní myslí, pes si dělá starosti jen s tím, co mu ostatní dělají. Povrchně vzato se reakce na něčí jednání dá zaměnit s empatií, vcítěním se do uvažování druhého, protože výsledek vypadá podobně.

Nechceme tím říci, že psi jsou omezení manipulátoři, nebo dokonce automaty. Z uvedeného je nad slunce jasnější, že psi disponují myšlenkami a pocity a citlivě reagují na chování druhých bytostí. A je také víc než jasné, že naše nutkavé fantazírování ohledně myšlenek a pocitů druhých bytostí, tak rádo se ospravedlňující morálkou a soucitem, je ve skutečnosti orientováno sebestředně, nebo dokonce motivováno vlastními zájmy. Vyplývá z toho: to, že je někdo schopen jednoduchého uvažování a má vlastní emoce, dokáže sledovat signály z okolí a reagovat na ně, ještě neznamená, že si je vědom existence myšlení a emocí u druhých bytostí.

Zastánci přesvědčení, že pes "cítí vinu", jsou nuceni si vymýšlet komplikovaná vysvětlení, proč tedy pes opakovaně dělá něco, o čem podle nich musí vědět, že není správné. Dokonce se psům podkládá zlomyslnost či pomstychtivost vůči pánovi. Ve skutečnosti je za jejich pochybením jen nuda a frustrace z dlouhé samoty a nucené nečinnosti. To, že se pak plíží jako ti přísloveční "spráskaní psi", není nic jiného než naučené chování, reakce na bití v minulosti.

Krásné psí fotky

27. listopadu 2007 v 17:36 | Kačka

Krásné psí fotky


Péče o srst

27. listopadu 2007 v 17:34 | Kačka

Péče o srst

Srst psů potřebuje ošetření, které závisí na plemeni psa. Srst se musí očistit od nánosů prachu a špíny. Očista chrání kůži před onemocněním, reguluje správný průtok v pokožce. Na pročesávání srsti se používá hřeben s tupými zuby, aby nedráždil kůži. Zuby hřebenu by měly být dlouhé a zaoblené. Nejlepší jsou dřevěné hřebeny. Také kartáčování srsti je důležité, nejlepší kartáče jsou s přírodními štětinami. Druh a velikost kartáče závisí na plemeni psa. Někdy se používá i kartáč podobný jako na koně, na jedné straně je kožený řemen pro držení ruky a na druhé straně jsou husté štětiny. Důležité jsou i nůžky pro prostřihování srsti. Pro hrubosrsté psy, kteří mají hustou podsadu (např. pudli) je na pročesávání nutný řídký hřeben. Dlouhosrstí psi se kartáčují. Pro dobrou srst prospívá i podložka pro spaní psa, aby ležel na měkkých poduškách a byl v teple. Psa můžeme koupat 2x do roka. Teplota vody by měla být 37° C. Úroveň hladiny vody by neměla přesahovat úroveň břicha. Hlava by měla zůstat suchá. Uši zatamponujeme vatou. Po koupání srst vytřeme ručníkem do sucha. Může se sušit i fénem, pokud pejsek vydrží jeho hluk. Dvě hodiny po koupání by pes měl být v bytě při přiměřené teplotě. Na vyčištění uší použijeme pinzetu s vatou. Čistíme jen viditelnou část ucha. Vytřeme 10% salicilovým olejem nebo parafinovou mastí. Jestliže jsou exkrementy zaschlé naolejujeme a po chvíli vyčistíme. Chloupky vyrůstající na vnější straně ucha sestříháme nůškami. Dobré ošetření uší zabraňuje jejich zánětu. Uši ošetřujeme též proti parazitům. Oči a okolí očí vytřeme měkkým hadříkem namočeným v teplé vodě nebo čaji.
Zuby obyčejně nepotřebují ošetření. V dospělém věku musíme pravidelně odstraňovat zubní kámen a sledovat dásně, aby se do nich nedostal úlomek kosti, ten se pak musí odstranit.
Mezi prsty tlapek musíme odstraňovat kamínky a kousky nečistot. Jestliže nám pejsek promokl nebo je mokrý od sněhu, musíme jej pečlivě vytřít do sucha jemným ručníkem.
Módní střih psů je nutné svěřit odborníkovi. U hrubosrstých psů se musí dělat triming - vystříhávání srsti, dělá se speciálním hřebenem s nožíky a vše se dělá podle přísných pravidel. Módní střih se dělá zvláště u pudlů, neodborné stříhání kazí vzhled psa. Kupírování psů - uši, ocas může dělat jen veterinář.
Pomůcky na úpravu psí srsti, koupání psa …

Prostředí pro život vodních želv

27. listopadu 2007 v 17:24 | Kačka |  Vodní želvy

Prostředí pro život vodních želv

Podklad

Na dno je vhodné umístit praný hrubý písek nebo kamínky. Nedoporučuje se akvárium podkládat jemným pískem, který se může želvě dostat do krunýře. Sám jsem se s tímto problémem nesetkal, ale raději mám jako podklad drobné kamínky. U velkých dospělých želv není pro vaše uši a pro váš klid moc vhodné dávat jako podklad štěrk nebo oblázky, protože když želva začne bláznit, ten hluk je o rozum.

Správné osvětlení

Jako zdroj tepla a svrchu pro vodní želvy se doporučuje zářivku pro osvětlení přes den a bodové světlo. Dbejte na to, aby se želvy nemohly o zdroj tepla spálit, proto umisťujte žárovku v dostatečné výšce. vypínání a zapínání si lze ulehčit automatickými spínacími hodinami. Tepelný zdroj lze vyřešit esteticky pomocí tohoto stínítka, které sice pohltí většinu paprsků, ale na druhou stranu opravdu krásně koncentruje tepelnou energii.
Souš

Prevence

27. listopadu 2007 v 17:22 | Kačka |  Vodní želvy

Prevence

Prevence je lepší než léčba! To platí i při péči o vaši želvu. Jednoho důležitého opatření, které platí stejně pro všechny druhy želv, byste se měli bezpodmínečně držet: Nikdy nechovejte želvu na podlaze bytu nebo na okenním parapetu. Průvan je pro želvy smrtelný !!

Pro všechny mladé želvy platí: zajistit dostatek vápníku, vitamínů a UV-záření.
Nenechávejte želvu nikdy tak, aby mohla spadnout z výšky nebo si jinak ublížit. Nejvíce nezodpovědné je nechat si například psa se želvou hrát. I malé děti mohou nechtěně želvám ublížit. Taková fotka je sice krásná a povedená a pes na ní roztomilý, ale prostě želva a pes k sobě nepatří !!! Raději ani nechtějte vidět, jaké důsledky taková nezodpovědnost může mít. Prokousané krunýře, ukousnuté končetiny atd. A to ne na straně psa, takže vážně: POZOR !

Krmení vodních želv

26. listopadu 2007 v 18:58 | Kačka |  Vodní želvy

Krmení vodních želv

Čím krmit vodní želvy

Semiakvatické a vodní želvy jsou všežravci, přijímají tedy jak živočišnou tak rostlinnou stravu. Zpravidla ale upřednostňují masitou stravu.
Hned na začátek je potřeba zdůraznit, a to uvádějí všechny zdroje, potřebu co možná nejpestřejší stravy, ať se jedná o složku rostlinnou nebo živočišnou.
Dále je potřeba dopřát želvám dostatek vitamínů a vápníku.
V neposlední řadě je to dostatek tepla a hlavně pokud možno slunečního záření, které pomáhá při tvorbě některých vitamínů a pomáhá zdravému vývoji želvy.
Mladé želvy je vhodné krmit denně, větší jedince je možné krmit jednou za dva až tři dny. Složení a objem krmné dávky je závislý na počtu a velikosti jedinců a jejich žravosti. Chuť k jídlu je velmi ovlivněna teplotou, pokud je chladno, želvy potravu téměř nepřijímají. Také je dobré rozdělit krmení do dvou dávek během dne, protože nezůstávají zbytky a méně se kazí voda v akváriu.
Želvy krmte zásadně do vody!

Jednotlivé složky potravy

Živočišná složka:
RYBY
Ryby tvoří nezastupitelnou složku potravy. Můžeme použít jak rybičky živé, tak zmražené, které bez problému seženete v každé akvaristice. V akváriu je také možné v podstatě i chovat rybičky. U malých želviček zůstávají většinou bez povšimnutí, jen výjimečně některá z nich zaplatí životem :)
PLANKTON, PATENTKY A NÍTĚNKY
Plankton, patentky a nitěnky jsou výbornou složkou potravy pro mladé želvičky, ale s chutí je přijmou i dospělí jedinci. Jsou k dostání opět v akvaristikách zmrazené, patentky někdy i živé. Dají se také ulovit a nasbírat ve volné přírodě, ale to doporučuji maximálně u planktonu, protože nítěnky a patentky mohou být zdrojem závažných nemocí.
PLŽI
Plži jsou pro želvy vyloženou pochoutkou a také velkým zdrojem vápníku,neměli by chybět ani v jídelníčku mladých želv. Bohužel i plži mohou být zdrojem parazitů.
ŽÍŽALY
Žížaly jsou zdrojem fosforu a vápníku, proto jsou také velmi vhodné pro krmení. Lze je nachytat v přírodě nebo koupit v obchodech určených pro rybáře.
CVRČCI, KOBYLKY a jiná havěť J
Tento hmyz lze doporučit hlavně jako zpestření.
MASO
Maso vhodné ke krmení je převážně kuřecí, telecí a hovězí včetně vnitřností (játra, ledviny, srdce). Maso NESMÍ být tučné, protože želvy nejsou schopny tuk trávit a odbourávat. Také není dostačující obsah vápníku a proto není vhodné podávat pouze maso.
Dalším zdrojem vápníku, který je vhodné přidávat do potravy, je sépiová kost (pravá, a ne náhražka určená pro papoušky), a dále vejce vařená natvrdo podávaná i se skořápkou. Vejce mají tu nevýhodu, že velmi znečišťují vodu. Ještě lze doporučit krmení granulemi pro kočky, které obsahují i některé potřebné minerály a vitamíny, ale není možné jimi nahradit všechny složky potravy.
Vitamíny
Želvám je vhodné přidávat vitamíny, zvláště při jejich vývoji. Pokud dostávají velmi pestrou stravu je potřeba umělého podávání vitamínů pochopitelně menší.Je nutné podávat vitamín A,B,D,E z minerálních látek potom vápník a fosfor. Tyto prvky naleznete ve Spofavitu, Roboranu, Plastinu, Konvitu nebo Vitamixu Rep. Je dobré se o přesném dávkování a nejvhodnějším výrobku poradit s veterinářem, nebo alespoň v lékárně nebo ve zverimexu.

Nemoci vodních želv

26. listopadu 2007 v 18:55 | Kačka |  Vodní želvy

Nemoci vodních želv

Při změně chování želv, poranění nebo jakýchkoliv potížích vždy vyhledejte zvěrolékaře.

Deformace krunýře

Nepravidelně vyboulený nebo naopak zploštělý, tvoří se v něm otvory. Základem je nedostatek vitamínů nebo vápníku, způsobený špatným, jednostranným krmením. Z jiných příčin padá v úvahu příliš rychlý růst následkem překrmování, příliš vysoká teplota nebo poranění krunýře. Pomoci lze pravidelným ozařováním UV lampou a zlepšením stravy.


Napadení bakteriemi

Kůže pokryta slizem, na jednotlivých místech těla poškozená kůže. Může být způsobeno špatným životním prostředím nebo se jedná o kožní onemocnění. Je zde poměrně velká vyhlídka na uzdravení


Měknutí krunýře - křivice

"Gumový" krunýř, následek nedostatečného slunění, vitamínů a vápníku. Řešení: Plnohodnotné krmení s dostatkem vápníku a vitamínů a současně ozařování buď sluncem nebo UV lampou. V těžších případech injekce vitaminu D u veterinárního lékaře.


Napadení plísněmi

Poznáme ho podle "pokrytí vatou" v místech, kde je poškozená kůže. Jedince je nutno izolovat od ostatních a koupat v roztoku hypermanganu draselného nebo v Salufinu.


Naběhlá víčka

Oční víčka jsou napuchlá a slepená. Zvíře nemůže oči ani částečně otevřít. Tato choroba většinou souvisí s odmítáním potravy a s větší ztrátou hmotnosti. Příčina není dosud plně objasněna. Zpravidla jde o onemocnění Harderových žláz (žláz v očnici) vyvolané většinou nízkými teplotami. Ošetřujeme nanášením doporučenou oční mastí. Při těžkém onemocnění veterinář může dávat injekce vitamínu A.


Poranění

Postihuje většinou měkké části - hlavu a končetiny. Je nutno rány vydesinfikovat (velmi se osvědčil roztok BETADINE či roztok hypermanganu) a izolovat postiženého jedince.


Nachlazení, rýma a zápal plic

Projevuje se nepravidelným dýcháním spojeným s pískáním, vyměšováním hlenu (vznik bublinek u nosu), neochotou k plavání, apatií. Příčina je většinou průvan, příliš velké rozdíly teplot, vzduchu a vody, všeobecně špatný zdravotní stav zvířete se sníženou odolností. Pokud jde jenom o rýmu, stačí zlepšení životních podmínek k naprostému uzdravení. Zvýšení teploty vody a vzduchu na 29-30° C, heřmánkové koupele a případně veterinářem doporučené léky mívají vždy úspěch. Velmi důležité: Úplná izolace postižených zvířat!


Otravy

Želva vyvrhuje potravu, má průjem a zmateně plave. Otrava rostlinnou nebo zkaženou stravou, nebo špatné prostředí, ze kterého se do vody dostávají jedy. Vyměňte všechnu vodu - novou nechte popřípadě jen po dně, aby se želva neutopila. Odstraňte špatnou potravu nebo změňte životní prostředí želv.

Koupě vodní želvy

26. listopadu 2007 v 18:51 | Kačka |  Vodní želvy

Koupě vodní želvy

Existuje několik základních pravidel, jak si v obchodě vybrat to správné zvíře. Je lepší tam zajít v době, kdy tam není mnoho lidí a prodavač má zrovna čas, aby se Vám mohl věnovat. Hlavně pokud vybíráte želvu poprvé, opravdu se vyplatí zeptat se a hlavně dbát na následují rady:

Jak vybírat:
1. Prohlédněte si, zda Vámi vybraná želva nemá zalepené nosní otvory a oči. Jestli že ano, je nemocná!
2. Pozorujte jak se želva pohybuje. Požádejte prodavače, aby ji obrátil na záda a pozorujte, zda se snaží obrátit na nohy a uprchnout. Jestliže má problémy při plavání nebo potápění, či dokonce při pohybu po souši, je nemocná!
3. Zkontrolujte, zda želva má všechny články krunýře. Lehce krunýř vyzkoušejte prstem. Jestliže je krunýř měkký, trpí želví křivicí.
4. Požádejte obchodníka, aby dal zvířatům trochu krmiva a sledujte, zda se zvíře rozběhne za potravou. Jestliže je netečné a nejeví zájem, není něco v pořádku.

Fotky suchozemských želv

21. listopadu 2007 v 15:51 | Kačka

Fotky suchozemských želviček